Podsvětí ráje - Články

O mně pro mě, pro tebe

Mon, 14 May 2012 19:59:26 +0200

Nakonec ulehne v prachu,

ze života plného krachu,

do rakve saténem vystlané,

do hlubin pekel vyslané.

Chtěla jenom utéct nebo milovat,

nakonec o život přestala bojovat,

ztracenou v bludišti lží,

pravda jí cestu brzo zkříží.

A pak ráno zase procitla,

holuba se zprávou odchytla,

a její obsah dral jí hruď.

Srdce se jí divže nesesypalo se jako suť.

Plakala štěstím i smutkem,

neměla odvahu se ptát,

stále doufala duší koutkem,

nedalo by jí to spát.

Ale ona opravdu znala - celou tu dobu,

sama vystýlku si stlala do svého hrobu,

teď může nenávidět jen sama sebe,

s prokletou nadějí pozorovat noční nebe.

desing č. 57

Sat, 12 May 2012 21:57:42 +0200

Nemožné, nový desing, když už nic jiného.

Ikdyž pravda... taky jsem si s ním zrovna moc nepohrála. Vlastně vůbec ;D Ale tak nějak nemám žádnou vizi - ať už by se týkala čehokoli. Desing, články, povídky, budoucnost... Všechno to mám teď tak trošku rozostřené :) No jo. Blbé období. Zase. Teda spíše pořád. Ale tentokrát se to fakt podělalo.

Králi lhářů

Tue, 08 May 2012 13:52:32 +0200

Báseň Králi lhářů, aneb zase jedna Kanibalovi...

Králi lhářů

Jak jsou Tvé lži sladké,
když netuším pravdu.
Ale já znám Tvé úmysly břitké,
zbytečně zpíváš mi svou ódu.

Jsi lhářů král,
jen na city jsi mi hrál,
teď však kamenou tvář jsi nasadil,
své lži jsi mi prozradil.

Tvé lži sebraly mi kus sebe samé,
mé srdce a duši na kusy to láme.
Mou důvěru jsi ztratil už dávno,
ale stejně jsi k ní měl vztah jako opice a lano.

Tvé lži nenávidím a miluji,
po řece slané mé sny odplují.
Zavírám oči - již tě nechci spatřit,
zase sama sobě chci jen patřit.

A přesto - lži mi dál!
Ne, nelži - jen pravda mě probudí.
A ikdyby ses dokonce kál,
ne, nejsem to já, kdo tě nakonec odsoudí.

Báseň Narcistickému Kanibalovi

Sun, 29 Apr 2012 01:25:21 +0200

Možná si teď říkáte, co to má společného s minulostí? Ale pro mě to už bude muset být jen minulost. Jen doufám, že jí alespoň nebudu litovat.

Takže takhle je pro tebe, Kanibale :)

Ne tisíc ale jen dvě slova,

vykřičela bych do světa.

Teď cítím se jako vdova,

jako vyhaslá kometa.

Rozdrtil jsi mou duši,

rozlámal srdce - ale ne jen ve dví.

Budoucnost předepsána černou tuší,

rozsudek podepsán vlastní krví.

Sebral jsi mi dech,

vtiskl polibků desítky.

Poučil mě o mých pudech,

ale zapomněl na city.

Nechci tě milovat,

zemřít se dá i příjemnějšími způsoby.

Nechci tě nenávidět,

všichni děláme chyby.

Má největší byla dovolit to,

ne tobě - sobě.

Vzala jsem si příliš velké sousto,

a věděla jsem to už v té sladké době.

Jsi upřímný lhář,

jsi kámen, co cítí.

Nezbývá mi než skrýt svou tvář,

a natrhat pohřební kvítí.

Vdechni mi život,

nebo mě zabij,

Slyším jen slabý tlukot,

tak zbraň už nabij.

Ale ne - nechci ránu z milosti,

chci tvé tělo, duši, srdce,

spát vedle tebe sladce,

nevěřit v tvé neřesti.

Nic z toho mi dát nemůžeš,

už ani tělo - to já vím.

Doufám jen, že se nesměješ,

že se zase ponižuju a žadoním.

Tisícero "Promiň",

omlouvám se ti, nebo sobě snad?

Náruč svou naposled rozviň,

ukážu ti lásku - královnu všech pravd.

Poslední sloka,

poslední slza - alespoň pro dnešek snad.

Kéž by s ní končila i má muka,

kéž bys mě měl skutečně rád…

Po sto letech...

Mon, 05 Mar 2012 17:55:24 +0100

Ahoj, ahoj, ahoj! :D
Nemožné, že jsem se vám ozvala, že? :D Pamatujete si na mě vůbec? :P
Jóóó, jak vidíte gympl mě plně zaměstnal, ale stejně netuším, o čem bych vám psala a vy taky určitě máte na práci něco lepšího než číst moje kecy :D

Smmrph... taky cítíte to přicházející jaro? ^^ ... Taky vás to tolik deprimuje? Zase se bude všechno rozmnožovat... naši králící to už dokonce stihli :D I když... vzhledem k nevšedním okolnostem mého života, by to jaro snad mohlo být přinejmenším... zajímavé 3:D

To je šílené, jak ten čas letí... přísahám Bohu! že jsem včera nastoupila do prváku (fajn, půl roku zpět :D)! :D A zítra (dobřee :D za čtyři měsíce :D) ten prvák končím! :( Tak nějak mi utíká život přímo před očima :/ :D

Achjo... alespoň ten desing bych už mohla změnit, že? :D Mějte se fanfárově :)

Gulliverovy cesty

Thu, 19 Jan 2012 20:10:57 +0100

Autor: Jonathan Swift

Nakladatel: Albatros

Počet stran: 245

Můj názor: Vrazi. Ne, nesmysl. Čistě jen můj nesmysl. Nevím, jak mě napadlo si dobrovolně vybrat k referátu zrovna Gulliverovy cesty. Ale jo vím, byla to kniha, o které jsem věděla, že jí mám doma :D... Kéž bych neměla. Za ten jeden školní rok mám přečíst minimálně 5 knih na maturitu. Půl rok v prdeli (omlouvám se za ten výraz :D) a já jsem teď dočetla knížku o necelých 250 stránkách. Můj táta to četl v 10 letech a neměl s tím problém. Teď nevím, jestli jsem na to prostě jenom příliš stará, nebo je to spíše klučičí četba... ale spíše prostě a jednoduše to není můj šálek čaje. Našlo se pár hlášek, které mě pobavily, nicméně většinu času jsem se nudila a bude to pravděpodobně tím, že se autor vyžíval v popisu, než ve vypravování. Pokud chcete znát můj názor lépe, sjeďte níž a čtěte mou 1. knihu v myšlenkách pro rok 2012 :)

Anotace: Gulliverovy cesty, které již přes tři sta let vycházejí stále v dalších vydáních, nastavují nemilosrdně zrcadlo lidské zlobě a zkaženosti. Droboučcí obyvatelé Liliputu, obři z Brobdingnagu, vyznavači vědy z ostrova Laputy i ušlechtilí Hvajninimové jsou zděšeni a pohoršeni Gulliverovým vyprávěním o tom, jaké zvyky panují v jeho rodné zemi. Nesmrtelný příběh poskytuje látku k zamyšlení malým i větším čtenářů.

1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?

Jak už jsem psala výše... povinná četba.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).

neustálé cesty

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).

Frrchh (aneb představte si frkání koně :D)

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být. No, rozhodně bych nechtěla být jeho ženou, protože zatímco on se plavil, kam chtěl, užíval si svoje "neobyčejné dobrodružství" a při poslední cestě se ani nehodlal vrátit... Tak ona doma vychovávala děcka (nebo jenom jedno děcko... už ani nevím). A když se vrátil, ještě z ní byl zhusený. Takového parchanta bych vykastrovala.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum. Vymyslet si národ s lítajícím ostrovem, jehož obyvatelé mají divně pokroucenou hlavu... to už chce ždibec fantazie :D Ráda bych vymyslela něco smysluplnějšího, ale bohužel GC mě vážně nijak neohromily.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co Vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav. Jenom jedno? Jak už jsem řekla, není to nic pro mě, takže je tu spousta věcí, které bych vytkla, ale nejvíce mi vadilo, že se autor zaměřoval na některé věci a popisy až příliš detailně, zbytečně to prodlužovalo příběh, který podle mě postrádal větší děj. Ale pravděpodobně to bude tím, že se jedná o společenskou satiru na tamní dobu, o které bohužel nic nevím, a tak se nemůžu mračit a zároveň se šklebit nad blbostma, které si tehdy Anglii vymysleli.

2/10

*Zdroj obrázku a anotace - albatrosmedia.cz

Don't be afraid of tomorrow...

Sun, 01 Jan 2012 01:39:23 +0100

...Just take my hand, I'll make it feel so much better tonight.

Zdravím,

jak vidíte, na blogu je po většinu času "ticho". Jednak mě zaměstnává gympl a jednak ani není o čem psát, ale každý rok (teda co si alespoň pamatuju) jsem zde psala, jakýsi "novoroční článek", kde jsem shrnula, co se celý rok dělo a co by se mohlo dít ten následující. Takže... máte mě tu zase ;D

Tak tedy... s odstupem času byl tento rok vlastně docela fajn, až na pár událostí - jako například úmrtí v rodině. Ale úspěšně jsem zvládla přijímačky, byla přijata na všechny zvolené školy, skvěle zakončila devítku, v září nastoupila nejistá sama sebou na gymplu, který jsem si nakonec zamilovala. "Zaláskovala se" - snad 3x :D, opravdu se zamilovala - 1x a bohužel zase nešťastně x)... nicméně ty prvotní pocity, než se dozvíte, že je to neopětované, jsou krásné... a někdy je k vám ta osoba natolik...štědrá, že vás nechá žít v překrásné iluzi (a pak ji vám vezme a přežij si jak chceš x)...) a tohle nešťastně zamilování mě taky dovedlo ještě k někomu dalšímu... Možná, že právě teď mám možnost, konečně... žít. Mít to, po čem jsem vždycky toužila... jenže... je tam to JENŽE. Ptám se... Má cenu si začínat něco s klukem, když současně stejně chcete někoho dalšího... o koho vážně stojíte...? Říkají mi, že jo. Ostatně, proto jsem ho začala hledat a taky našla. Chtěla jsem zapomenout. Nenapadlo mě, že bych ho vážně mohla najít. A je fajn. Sakra! Je dokonalý! A JÁ MÁM PŘED SEBOU JENOM TO PITOMÉ "JENŽE" A "ALE".

Jsem beznadějný případ a + kráva k tomu :/ Je to tak zoufalé, až se tomu musím smát :D

Dělám věci, které se mi nepodobají.

Sama sebe nechápu.

Poprvé v životě asi vážně nevím, co já sama vlastně chci.

Říká se: "Jak na Nový rok, tak po celý rok."... A jestli je to pravda... tek tě pic, protože takový bordel v sobě samé jsem ještě vážně nikdy neměla.

A co se týče těch špatných věcí letos... jak jsem řekla - úmrtí v rodině - ale věřím tomu, že je prabábi tam nahoře daleko líp, než jí bylo na stará kolena tady dole x) jedna dost vážná hádka a jedna... také vážná hádka s mou nejdražší :/ ♥... Dále pak... nejsou věci vyloženě zlé... jsou to jen moje hříchy a blbosti... Tak například rozlučák... lhala jsem kvůli něj a teď si z něj skoro nic nepamatuju... ale nelituju toho :D. Slučák... kvůli kterého jsem nakonec ani lhát nemusela, páč jsme nepili, ale byla jsem ve Věřkách, do kterých nesmím :D Co následovalo po slučáku... jó, to už je jiná... taky slušné okno a první grcání z chlastu... jo... pít čtyřboj ve čtyřech lidech nebyl dobrý nápad :D kor, když jediné co jsem ten den jedla byla vaječina a párek :D... a kocovina následující den byla vážně... dostatečný trest za tuhle moji pitomost... lituju toho? :D Ne :P

Nové zkušenosti? :D No, zkusila jsem trávu... ale přisáhám bohu, že to buď se mnou nic nedělá, nebo to neumím do sebe dostat :D:D Kámoš sice říkal, že jsem mluvila kraviny a měla pomalé reakce (což jsem podle mě celá já i normálně :D), ale podle mě mi nic nebylo :D

Pak tu mám teda pár nových zkušeností co se... kluků týče. Źádné chození nebo tak... ale něčemu novému jsem se stejně přiučila :D Ale no... no comment :D (Ale teď o mě nemyslete Bůh ví, co! :D)

Co se týče nejlepší knížky, co jsem v roce 2011 četla? No tentokrát jsem toho nepřečetla ani zdaleka tolik, kolik v roce 2010. Ale i kdyby... s čistým svědomím mohu říct, že je to bezkonkurenčně Modrý měsíc od Hamiltonové ♥ Série o Anitě Blake je prostě dokonalá.

Nejlepší film? :D Hm... já ai nevím, co všechno se natočilo a viděla jsem to :D Ale animák Na vlásku ♥ - paráda :D, Rio - paráda :D ♥, Kung fu panda 2... myslím, že je taky z roku 2011, ne? :D A taky je božíí :D Takže, co se týče animáků... luxus... co se týče ostatních filmů... v paměti mi utkvěl snad jen poslední díl HP, u kterého jsem si teda pobrečela tak, že jsem oči měla napuchlé ještě druhý den ve škole :D Co se týče Rozbřesku... svatba krásná, ale jinak jsem čekala více... měli dát celou knihu do jednoho dílu a nesnažit se o to, vytěžit z toho ještě více, tím, že ho rozpůlili :D

Nejlepší song? :D Vlastně jich je docela dost dobrých... It will rain od Burna Marse, My love od Sii, Illuminated od Hurts, Iridescent a Waiting fot the end od Linkinů... vážně spousta písniček, které bych mohla poslouchat furt :)

No... myslím, že jsem toho napovídala celkem dost, takže už jen přeji šťastný nový rok Vám všem :)

Alpy

Sun, 18 Dec 2011 15:00:01 +0100

Tak jsem se včera kolem půl druhé ráno vrátila z lyžáku v rakouském městečku Zell Am See. A řeknu vám, že bylo prostě parádně. Alpy mi totálně vyrazily dech. Byl na ně krásný pohled a sjezdovky se opravdu nedají srovnávat s těmi českými. Po těch čtyřech dnech lyžování sice lyže nechci vidět alespoň rok :D, ale v budoucnosti bych Alpy navštívila ráda znovu.

Co mi taky vyrazilo dech, byli Rakušané samotní. Ne že by oplývali nebeskou krásou - i když... na svahu jsem viděla nejméně jednoho fešáka :D -, ale jde o to, že byli strašně ochotní a čestní. Na svahu jste klidně mohli někde nechat batoh se svými věcmi a opravdu jste se nemuseli bát, že by vám někdo něco ukradl. (Pokud náhodou nenarazíte na českého turistu :D). Nebo jsme se byli projít po večerním městečku, s holkami jsme se fotily před jedním hotelem, z něj vyšli asi tři, nebo čtyři chlápci... s vínečkem a s cigaretami, v náladičce, náušnice v uchu... Že nás vyfotí, jestli chceme. Měla jsem strach, že mi s tím foťákem ještě utečou, ale ti chlápci, byli vážně úplně v pohodě :D Jako... kdyby mě na ulici oslovili v Česku takoví týpci, tak asi raději uteču :D Ale v Rakousku je to fakt úplně o něčem jiném.

Chatu jsme taky měli krásnou, vařili dobře :D Nemůžu si na nic stěžovat :D Snad jen na mé cestovní lišeje... mám opravdu unikátní modřiny :DA bylo to fajn, na chvilku vypnout, nedělat si s ničím starosti, krom toho, jak se nezabít na svahu :D

Ale teď už jsem ráda, že jsem doma. Konečně mě chytila vánoční nálada... Takže se nemůžu dočkat, až budeme zdobit stromeček... A ve sklepě na mě čekají mé milované vosí úly ♥ :D MUHEHE 3:D.

No nic, teď už zpátky do reality. Pofičím se učiti :/. Mějte se fanfárově :)

Fantom Opery

Fri, 02 Dec 2011 23:51:17 +0100

Autor: Gaston Leroux

Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 352

Můj názor: Dlouho jsem čekala, než jsem si tuto knížku konečně mohla přečíst. Nebyla k sehnání, ale mamka ji nakonec ukořistila :) Bohužel, gympl mě natolik zaměstnal, že mi trvalo přes 2 měsíce, než jsem ji konečně dočetla a další asi 2 týdny, než jsem se konečně (teď :D) dostala k blogu, takže toho z té knížky moc nemám :(

Každopádně když tak pátrám v paměti, vím, že z počátku mi ta kniha připadala docela stejná jako film, ale pak se to začalo více a více odlišovat, což mi zase ale nijak nevadilo, já se vždycky snažím brát knihu a film natočený podle ní jako dva samostatné příběhy. Každopádně někdy, když jsem četla řádky, v hlavě jsem slyšela hudbu pana Webera (jmenuje se tak, že jo? :D). Samotný příběh určitě není špatný, nicméně žádnou z postav jsem si neoblíbila, jako jejich filmové adaptace. Christina mi připadala ještě naivnější než ne filmu, Raoul...brr... ve filmu to byl téměř muž, tady mi připadal jako puberťák a co se Erika týče, tady to byl vážně padouch, ale stejně mě jeho životní příběh dojal. Takže ano. Pobrečela jsem si, ale jen díky Erika. Dále bych řekla, že Leroux všechno zbytečně detailně popisoval. Někdy to bylo nutné, mučírnu v posledních kapitolách bych si jen stěží dokázala představit :D, ale jindy - když to nutné nebylo - zbytečně mi to protahovalo děj a celé čtení. Nemůžu sice říct, že by mě kniha nějak šíleně nadchla, ale rozhodně nelituji, že jsem si ji přečetla :)

Anotace: Romantický příběh krásné zpěvačky a jejích dvou ctitelů, z nichž jeden je tajemným fantomem Opery, upoutá čtenáře barvitým vylíčením prostředí pařížské Opery s jejími galapředstaveními, plesy a temným zákulisím.
Na počátku příběhu fantoma Erika, ukrývajícího se kdesi v podzemí pod pařížskou Operou, stojí záhada. Když dělníci začali kopat základy k obrovské stavbě Opery, narazili na velké podzemní jezero, tvořené zřejmě jedním z ramen Seiny. Osm měsíců musely parní pumpy čerpat vodu, aby mohly být základy stavby dokončeny. Přesto se všechnu vodu vyčerpat nepodařilo a přístupy k podzemnímu jezeru musely být nakonec zabetonovány. Tím ovšem záhady neskončily, naopak. Když chtěli hudební nadšenci uložit do podzemí pod Operou schránku s nejlepšími nahrávkami operních pěvců své doby, narazili při hloubení chodby na mužskou kostru. Pravděpodobně se jednalo o vojáka, který tu padl během povstání Komuny. S tím se ovšem spisovatel Gaston Leroux nesmířil. Podle jeho vysvětlení mohla kostra patřit pouze jedinému člověku: fantomovi Opery. Podle pověstí totiž architekt Opery Charles Garnier najal jakéhosi podzemního políra Erika, známého svou krutostí a sadismem. Jenomže Eric si prý místo dozorování stavby vybudoval v podzemí nádherný palác, k němuž vedla cesta jen po hladině podzemního jezera. A tak představa tajemného fantoma, zamilovaného do zpěvačky Christiny Daaéové, chystajícího nejrůznější intriky a plujícího na loďce pod Operou, vůbec není neskutečná...

* Zdroj obrázku a anotace (upraveno) - daemon.cz

Studená růže

Tue, 15 Nov 2011 16:16:44 +0100

Zdravím :)

Tak jakpak válčíte s přicházející zimou? Smutníte po teplu, nebo se na zimu naopak těšíte? :) Já to mám tak, i onak. Po létě vyloženě netoužím, ale někdy je ta kosa vážně k nevydržení. Ale pořád se raději přivleču v zimě, než abych umírala horkem jako v létě, kdy pak postupně už není co sundávat... :D

Není možné jak ten čas běží, za rohem Vánoce a já nevím, co komu zase podaruju. Na Vánoce se těším, stromeček, cukroví... (dárky :D), ale zase všechny ty trapné filmy se Santa Clausem, v telce bestak nebude ani jeden film se špatným koncem, a tak mi nezbyde nic jiného než truchlit nad zamilovanými párečky, jak v televizy, tak v reálu... Nesnaším tuhle... "zimní osamělou depku"... A aby toho nebylo málo, tahle depka bude mít pokračování a dokonce dvě. První? Silvestr. Zatímco moji kamarádi budou slavit spolu, já budu muset sedět doma na zadku, protože má být rodina "pohromadě", i když rodiče budou sedět u telky a já budu zavřená v pokoji. O půlnoci si ťuknem a "dobrou". A pak další pokračování na jaře... Sluníčko svítí, ptáčci zpívají, všichni se milují... Bu!... Bu! Bu! Bu! Bu! BU! :D Ano, jsem zoufalá :D

Takže já už zase letím :D Protože bych tu napsala kdo, ví co :D

A jó, ještě jedna věc... Když jsem se dostala k těm Vánocům a dárkům... co kupujete rodině a přátelům letos vy? :)

Pírko

Wed, 02 Nov 2011 15:41:57 +0100

Zdravíčko :)
Tak jak se máte? Já... no momentálně přežívám. Nálady mám jako na horské dráze a pro tentokrát to není "mými dny" :D (A v případě, že jsi toho ptřečte jistá osoba... Cos jiného čeka(la), že ti odepíšu? (: ...) Nevím jestli je to blížící se zimou, nebo gymplem, ale furt bych jenom spala. O víkendu můžu spát 12 hodin a stejně jsem unavená. Jsem totální mrkev. A ještě jsem se dneska v noci brutálně rubla do nohy a následně pak ve škole i do hlavy, což některé osoby značně pobavilo (!! :D). Skoro vůbec nemám čas (a právě proto, že nemám čas sedím od rána na FB... lidi, Facebook je ZLO!!! :D... Ale pořád lepší než xTeen... protože xTeen... je 1 000x horší!! :D) /Ale tam nechodím, aby bylo jasno! :)/... Dneska mě čeká celý sešit dějepisu a španělština k tomu, takže frčím... už tak stejně vím, že nad tím strávím celý zbytek dne :/

Tak se tu mějte :)

Racek

Sat, 22 Oct 2011 17:23:07 +0200

Je mi zima. Podzim mám ráda, ale teď se mi zastesklo po létu, a tak jsem zavzpomínala na loňskou cestu na Thassos :)

Vlčí pomsta

Fri, 21 Oct 2011 19:50:31 +0200

Zdravím :) Tak jsem se dokopala k tomu si na vás udělat alespoň chvíli čas, a tak vám přináším jednu krátkou povídku ještě z léta. Tehdy jsem s ní byla docela spokojená, i když limit tuším 6 stran (je to povídka do soutěže na Fangatisa.cz) mi dal zabrat, protože jsem měla spoustu nápadů, jak by se tento příběh mohl odvíjet a já ho musela tak šíleně zkrátit. Ale teď s odstupem času vidím, že je to docela slátanina. Docela :D Jména postav... no raději bez komentáře :D Někdy mně samotné to připadalo jako klišé a teprve teď jsem si všimla, že jsem na konci povídky začala používat Ich formu, místo všude jinde v povídce používané Er formy :D Předělávat jsem to teď ale nehodlala, protože myslím, že když si to přečtete v Ich formě, víc se s postavou hrdinky ztotožníte, než kdybych použila Er formu, a asi právě proto jsem to tak samovolně napsala, aniž bych si to uvědomila :)

Tak jsem zvědavá, co na to řeknete :)

_{(zdroj obrázku: darkwolf-3.deviantart.com)}

Vlčí pomsta

Ležela ve vysoké trávě s nohama podivně zkroucenýma od sebe. Bílé šaty měla ušpiněné, potřísněné krví a násilím roztržené u nohou. Očima rozšířenýma hrůzou hleděla na noční oblohu nad sebou, ale nevnímala, na co se vlastně dívá. Nedokázala vnímat nic kromě své vlastní bolesti, žalu a ponížení. Pokoušela se soustředit na pravidelné dýchání, ale nevěděla, proč by se o to vlastně měla snažit. Už teď si připadala polomrtvá a přála si, aby její utrpení skončilo.

V uších jí bil její tichý nepravidelný tlukot srdce. Neslyšela vytí vlků, ani jak se k ní někdo blíží. Necítila, jak se o krvavé rány na její tváři a pažích otřel drsný jazyk, ani jak se o pár minut později zmocnili jejího těla dvě obrovské mužské paže, které jí odnášeli kamsi do lesa. Co jí vtrhlo zpátky do reality, bylo, až když ucítila, jak jí něco ostrého rozřízlo kůži na dlani a z rány jí začala pomalu vytékat horká krev. Pár sekund na to ucítila, jak se jí do paže zaryly ostré zuby.

Bolestí zalapala po dechu. Její tělo se napjalo, ale pak zase ochablo. Před očima se jí rozprostřela temnota, která jí strhla do snu…

Když otevřela oči, opět ležela ve vysoké trávě louky u lesa. Celé tělo jí bolelo, byla umazaná od vlastní krve a třásla se strachem, ale něco bylo jinak. Něco uvnitř jí samotné se pohnulo a nutilo jí k životu. Na louce, po které se rozlévalo stříbrné světlo měsíce v úplňku, byl naprostý klid. Bylo tam absolutní ticho. Až moc velké ticho, uvědomila si. Žádní ptáci ani cvrčci, žádný šelest listů stromů v jemném vánku, dokonce ani bublání potůčku, který proudil přímo mezi loukou a okrajem lesa. Jen ticho.

Rozfoukal se vítr. Dlouhé stonky trávy a mohutné koruny stromů se rozkývaly pod jeho náporem a všude začalo poletovat suché listí. Zatřásla se zimou.

Vyškrábala se na nohy, aby mohla utéct pryč.

Nevěděla, kde to vlastně je a na to, aby si vzpomněla, jakou cestou se sem dostala, byla ještě stále moc otřesená. Bezhlavě vyběhla vpřed, ale když dorazila k lesu, zděšeně uskočila zpět a svalila se na zem do vysoké trávy. Ze stínů stromů naproti ní vykročila šelma.

Obrovská bílá vlčice se pomalu přibližovala jejím směrem. Poslepu začala couvat pryč od vlčice, ale bylo jí to k ničemu. Vlčice se nejdříve přikrčila a pak vysokým obloukem vyskočila přímo na ní. Neměla šanci jí utéct, a tak smířená se smrtí se naposledy nadechla, zavřela oči a čekala. Když na ní vlčice doskočila, bylo vše ale jinak. Čekala, že na ní dopadnou těžké tlapy a drápy se jí zaryjí do jejího těla. Místo toho se do ní ale vlil nový život.

Šokovaně zalapala po dechu a vytřeštila oči pod nečekaným přívalem energie. Bylo to jako, když dlouho zadržujete dech pod vodou a pak se konečně vynoříte a zhluboka se nadechnete. Byl to neuvěřitelný pocit, celé tělo jí vibrovalo. A vlčice byla pryč.

Nevěděla, co se stalo, ani kam se vlčice poděla, ale bylo jí to jedno. Chtěla zmizet. Posbírala se ze země a opět vyrazila vpřed, předtím se ale ještě zastavila u potoka, který protékal mezi loukou a lesem. Když se sehnula k vodě, aby si nabrala trochu vody a očistila se od vlastní krve, zaječela děsem. Na nestálé vodní hladině potoka uviděla odraz vlčice. Rychle pohlédla za sebe, ale nebyla tam.

S hrůzou si uvědomila, co v té vodě vlastně viděla.

Váhavě se znovu naklonila nad vodní hladinu.

Nocí se ozvalo vysoké zavytí.

Hrůza z noční můry jí vytrhla ze spánku.

Ležela v posteli v malém pokoji vymalovaném na žluto s dřevem obkládaným stropem a starým hnědým kobercem na podlaze. Navzdory tomu, že byla v pokoji sama, potichu vylezla z postele a jen po špičkách se vydala ke dveřím. Přitiskla k nim ucho, jestli něco nezaslechne, ale nic neslyšela. Opatrně se přemístila k oknu tak, aby ji pokud možno nikdo z venku nezahlédl.

Slunce bylo vysoko na nebi, možná bylo už po poledni. Nedaleko zahlédla několik chat a v dálce se rozléhaly zalesněné hory.

Uslyšela doléhající se zvuk kroků zpoza dveří a během pár vteřin do pokoje vstoupila malá žena s košem na prádlo.

"No konečně ses nám probudila!" zvolala vesele.

"Já jsem Anna," představila se. "Přinesla jsem ti nějaké oblečení na převléknutí. Bohužel ty tvoje bílé šaty jsou naprosto zničené, ale neboj, sestra se mi už nabídla, že ti ušije nové." povídala a mezitím jí z koše vybírala oblečení. "Tohle ti bude." řekla a podala jí spodní prádlo, bílé tričko a džínové kraťasy. "Promiň, pořád jenom melu a ani jsem si neuvědomila, že jsem ti nedala možnost představit se." vyhrkla na ní.

"Jsem Penelope." představila se váhavě.

"Penelope? Krásné jméno, ale příliš dlouhé. Nebude ti vadit, když ti budu říkat Penny?" zeptala se jí Anna a ona jen zavrtěla hlavou.

"Fajn, Penny. Obleč se a přijď za námi dolů, budeme už jíst. A jestli potřebuješ na WC, jsou to hned ty dveře naproti." usmála se na ni Anna a vypařila se z pokoje.

Penelope se celá rozklepaná svalila zpátky na postel. Nevypadalo to, že by jí momentálně hrozilo nebezpečí, ale stejně nevěděla kde je, ani jak se sem dostala. Pamatovala si jen bolest, strach a ponížení.

Celá se rozklepaná se schoulila do klubíčka. Před očima se jí vybavila minulá noc.

Seděla na terase hospody v horké letní noci se svojí nejlepší přítelkyní Elenou a s třemi mladými místními muži. V opojení alkoholu se všichni smáli a užívali si zábavy, dokud je hospodská nevyhodila, že dělají moc velký kravál.

Na pozvání Eleny všichni zamířili na chatu její rodiny. A tam se to zvrtlo.

Penelope nevěděla, jak ani kdy se to stalo, ale v jednu chvíli tančili a v druhé chvíli už jeden z nich strkal Eleně jazyk do krku a ta mu to s veškerou vervou oplácela. Netrvalo dlouho a Elena se s ním přemístila nahoru do ložnice.

"Tak, a zbyli jsme jen my tři." řekl Ian.

"Co takhle taky si trochu užít?" řekl ten druhý - Rick, přistoupil k ní ze zadu, jednou rukou jí začal hnětat ňadro a druhou jí zajel pod šaty.

"Dej ty pracky ze mě pryč!" zakřičela na něj, smetla ze sebe jeho ruce a postavila se k němu čelem, aby na ní ze zadu už nemohl.

"Ale no tak," tentokrát se k ní ze zadu přitiskl Ian. "Jenom si trochu pohrajeme." zašeptal ji do ucha a jemně ji kousl do ušního lalůčku. Mezitím k ní opět přistoupil Rick, popadl jí za bradu a vnutil jí polibek, přičemž jí opět zajel rukou pod šaty. Penelope nezaváhala a vyrazila kolenem proti Rickovým slabinám. Nato se Rick zřítil na zem a rozzuřeně řval bolestí. Ian jí hrubě popadl za paže a zkroutil jí je za zády, tak, že jí je málem zlomil. Penelope v mukách zaječela, ale přes hlasitou hudbu jí Elena nahoře neslyšela. Rick ještě stále ležel na podlaze ochromený bolestí a Penelope počítala s tím, že tam ještě chvilku bude. Musela se zbavit Iana. Dupla mu vysokým podpatkem po noze, což možná nebylo tak bolestivé, ale Iana to rozhodně překvapilo natolik, aby povolil stisk. Penelope se mu vysmykla z rukou a ještě mu dala loktem do břicha.

Dala se na útěk. Celá otřesená a dezorientovaná tmou vyběhla špatným směrem, který jí odřízl od cesty zpátky do vesnice a hospody, a než by se dostala na správnou cestu, dozajista by ji dohnali. Musela utéct do lesa. Sundala si boty a běžela bosá, ale i tak za sebou brzo uslyšela jejich hlasy.

"JEN POČKEJ, TY MALÁ ČUBKO!" rozlehl se lesem mužský hlas.

Neměla šanci jim utéct, musela se někde schovat a být zticha.

Za klopýtavého běhu se snažila ve tmě najít nějakou skrýš, ale byl to dubový les a koruny dubů byly až příliš vysoko, než aby mohla vylézt na nějaký strom a neviděla ani žádný padlý kmen, pod který by se mohla schovat. Musela běžet dál a zanedlouho vyběhla na obrovskou louku. To už ale byl Rick jen pár metrů za ní a Ian ho taky dozajista brzo dohoní. Viděla, že les za opačným koncem louky přechází do jehličnatého lesa, kde je porost nízký a kde by se mohla schovat, ale nemohla popadnout dech. Z posledních sil běžela, ale pak jí dohánějící muž popadl za vlasy a prudce jí trhl dozadu.

Penelope dopadla do vysoké trávy a Rick si kleknul k jejím nohám. Šaty jí vyhrnul k pasu a rychle si začal rozepínat kalhoty. Penelope se opět pokusila Ricka nějak kopnout, ale neměla šanci ho udeřit plnou silou. Jen Ricka víc rozzuřila a ten jí kopanec oplatil pěstí do tváře. Penelopě se divoce roztočila hlava a ucítila, jak jí z roztrženého rtu teče krev. Z posledních sil si sukni šatů stáhla zpátky dolů, i když věděla, že je to marný pokus, Rick se to ale rozhodl vyřešit tím, že jí sukni šatů jedním trhem roztrhnul. Mezitím k nim doběhl Ian a popadl Penelope za ruce, aby se už nemohla nijak bránit.

Ucítila, jak se Rick dobývá přes její kalhotky a nakonec i ty roztrhal. Pak do ní hrubě pronikl tak, že Penelope zařvala bolestí.

Ztratila vědomí.

Nechtěla už myslet na to ponížení a bolest, kterou minulou noc zažila, ale měla pocit, že jí to bude pronásledovat celý život. Nejraději by zůstala ležet v posteli a otupěle zírala do stropu, ale věděla, že život jde dál. Přežila včerejší noc, takže bude muset přežít i následující léta.

Shodila ze sebe starou bílou noční košili, kterou si ani neuvědomila, že má na sobě, někdo jí musel převléct z jejich bílých šatů, a převlékla se do oblečení, které jí dala Anna. Ještě si zašla na toaletu a prohlédla si v zrcadle své rány.

Byly pečlivě ošetřené a zdálo se, že některé z nich už téměř zahojené. Zhluboka se nadechla a sešla po schodech dolů do kuchyně, odkud byl slyšet Annin a směs dalších hlasů.

Když vešla do prostorné kuchyně, všichni ztichli. Kromě Anny.

"Tady jsi! My už mysleli, že jsi zase usnula!" zvolala vesele a ukázala na volnou židli. Penelope váhavě přisedla ke stolu k ostatním a Anna jí hned začala představovat jednotlivé členy své rodiny.

"Tohle jsou mí dva synové Josh a Luke." ukázala na dva tmavovlasé asi pětileté kloučky. "A tohle je moje dcera Aria." představila pohlednou černovlasou dívku, která se na ni mile usmála. "Má sestra Lucy a její manžel Peter." pokračovala dál. "A nejnovější přírůstek do naší početné rodiny - jejich novorozená dcerka Rosemary." řekla rozplývajíc se nad miminkem. "A můj manžel Jacob." řekla, když od miminka přešla k černovlasému obrovi, který jí láskyplně pohladil po paži.

"No, moc ráda vás všechny poznávám." řekla ze slušnosti, protože naprosto nevěděla, co jiného by v takovou chvíli řekla.

"Za chvíli se k nám přidá ještě můj bratr Henry. To on tě včera našel." odmlčela se Anna. Penelope sklopila pohled, když si znovu vybavila včerejší noc.

"No, dost řečí. Dejme se do jídla." odběhla Annina sestra Lucy od tématu, když uviděla, jak Penny zareagovala.

Oběd pak už probíhal v klidné atmosféře. Rodina se mezi sebou bavila a snažila se do rozhovoru zapojit i Penny, která si však stále nemohla zvyknout na to, jak jí k sobě přijala naprosto cizí rodina. Pak do jídelny vstoupil vysoký tmavovlasý muž a v Penelopě se něco opět pohlo.

"Henry, to je dost, že si se taky ukázal!" řekla Anna a hned se chystala nabrat polévku do již přichystaného talíře.

"Promiň, Anno, dnes nebudu jíst." řekl a spočinul pohledem na Penelopě.

"Není čas a my máme před sebou ještě spoustu práce." vysvětloval a nespouštěl Penny z očí. "Chápu." odvětila Anna.

"Už jsi dojedla, nebo chceš ještě přidat, Penny?" zeptala se jí a ukázala na její prázdný talíř. "Ne, děkuji. Bylo to vynikající." řekla Penelope popravdě a Anna se na ni potěšeně usmála. "V tom případě, bych tě rád poprosil, abys šla se mnou… Penny." řekl Henry.

Penelopu to trochu polekalo. Nechtěla být nikde s cizím mužem sama. Vlastně po včerejší noci nechtěla být s žádným mužem o samotě, ale cítila se vůči Henrymu zavázaná, zachránil jí život, a tak bez váhání vstala a vydala se za ním. Ještě jednou poděkovala za oběd, rozloučila se s nimi a pak následovala Henryho ven z domu.

"Nevím, jestli ti už něco má rodina stihla říct, takže… to prostě řeknu všechno." začal z ničeho nic. "Máme tady vlčí farmu," řekl a pokynul rukou k výběhu, o kterém si myslela, že je snad pro ovce, ale při jeho slovech se vlci začali z různých zákoutí ukazovat. "Téměř ke každému člověku tady patří jeden vlk."

"Jak, že patří k člověku?" přerušila ho Penelope.

"To ti právě chci vysvětlit." řekl tajemně a vyšel směrem k obrovské stodole. Ve vnitř rozsvítil několik holých žárovek a zavřel vrata.

"Vím, že se ti zdál sen o bílé vlčici."

"Jak to můžeš vědět?"

"Vím to, protože takovéto sny, máme tady téměř každý z nás." Penelope začínala být znovu vyděšená, nevěděla, co jí tím chce Henry říct, ale už teď se jí to nelíbilo.

"Proč?"

"Protože je k nám sesílají naše vlčí polovičky."

"Vlčí polovičky?" zeptala se nechápavě.

"Vlci, kteří nám propůjčují jejich vzhled." upřesnil. Tady se Penelope pozastavila a párkrát se uchechtla. "Mluvíš tady o transformaci ve vlka? Jako, že jste vlkodlaci?" řekla s posměvavým úšklebkem na rtech. Čekala, že Henry každou chvíli vybuchne smíchy a řekne, že to byl samozřejmě jen vtip, ale on se na ni díval zcela vážně. Penelope přešel smích.

"Ne." zavrtěla hlavou. "To je nemožné. Nic jako vlkodlaci neexistuje. Pokud vím, tak vlkodlaci mají být vraždící bestie, ale tys mě včera v noci zachránil."

"Můžeme být bestie, chceme-li. Každý si může vybrat svou vlastní cestu, ale musíme zůstat nenápadní, což se u… bestií nedá zaručit." promluvil opět zcela vážně.

"Neuvěřím ničemu, dokud to neuvidím na vlastní oči." řekla nakonec.

"Dobře." souhlasil Henry.

"Dobře co?" nechápala.

"Ukážu ti svou vlčí podobu." řekl a zašel za několik snopů slámy. Penelope slyšela jen šustění prádla a pak zpoza snopů vyšel obrovský černý vlk.

"Panebože," vydechla Penelope nevěřícně. Vlk se k ní začal přibližovat a Penelope opět ovládl strach.

"Neboj se," ozval se jí hlavou Henryho hlas. "Panebože!" vypískla Penelope opět.

"Neublížím ti, jsi jedna z nás." "Ne, to teda nejsem!" bránila se. "Nic takového neumím."

"Zatím. Dnes v noci je úplněk. Poprvé se proměníš."ozvalo se jí v hlavě opět. Pak vlk zase zašel za snopy a vrátil se už jako Henry.

"Už mi věříš?" řekl, když si ještě utahoval opasek.

"Proč já?" řekla roztřeseně. Henry si povzdychl a pomalu k ní přistoupil.

"Když jsem tě včera našel, byla jsi polomrtvá.

Jeden z těch mužů je synem zdejšího lovce, který ví, co jsme zač. Jednou o úplňku, jsme byli celá rodina na lovu. Ten večer mi zabil ženu a dceru." procedil skrz zuby rozzuřeně, ale v jeho očích byl vidět hlavně smutek.

"Kdybych tě nepřinesl sem a Bělka si tě nevybrala, byla bys mrtvá i ty."

"Bělka? Tak se jmenuje ta vlčice?" zeptala se a on jen přikývl.

"Alfa by tohle nesvolil," zašeptal.

"Co by nesvolil?" otázala se.

"Vlkodlaci jsou skutečně bestie, ale časem se naučíme ovládat. Teď ti to bude připadat asi neskutečné, ale vím, že až se dnes v noci proměníš, budeš chtít zabíjet. Budeš chtít zabít ty muže, co ti to udělali. První proměna je vždy nejtěžší, a proto nikdy nové vlkodlaky nepouštíme první proměnu hned ven. Jsou pod zámkem. Já jsem tě sem přivedl, a proto se o tebe budu muset postarat já.

Než se dnes setmí, budu tě sem muset zavřít. Hlavní vrata budou doopravdy zavřená, ale zadní vrátka zavřu jen na oko.

Z vlastní zkušenosti vím, že zavřít vlkodlaka, když má v sobě vztek, je nesmysl. Udělá pak větší binec, než kdyby ho nechali zařádit si předtím."

"Ty chceš, abych je zabila?" řekla Penelope vyděšeně.

"Penelope, dnes v noci je budeš chtít zabít ty sama, bude to v tobě, i teď by to v tobě bylo, kdyby to prozatím v sobě neuchovávala Bělka. A pokud nezabiješ dnes, bude to v tobě růst a každou další proměnu to bude nesnesitelnější. Je to pro tvé vlastní dobro a takovou pomstu… by si přáli mnozí z nás." odmlčel se.

"Nejsem jediný, kdo o někoho přišel rukou té lovecké rodiny. My zde ale nemůžeme zabíjet a ani nechceme, žijeme zde a chceme tu žít v klidu, jako kterákoli jiná lidská rodina. Samotný Alfa přišel rukou toho lovce o svou vnučku. Když je zabiješ, pomstíš mnoho našich mrtvých a nanejvýš si oba odpykáme nějaký trest. Normálně se za takovou věc trestá smrtí, nebo vyhnanstvím. Ale vím, že kdyby to udělal nějaký nový vlkodlak, přešel by to."

"Nedokážu nikoho zabít." trvala na svém.

"Ale dnes v noci zabiješ." řekl jí Henry do očí tak přesvědčivě, že tomu sama uvěřila.

Než vyšel měsíc, Henry jí zavřel do stodoly i spolu s vlčicí Bělkou. Doprovázel ho i jeho vlk černý jako uhel stejně jako Henry po přeměně. Všimla si, jak se Bělka s černým vlkem loučila. Důvěrně si otřeli čenichem o sebe.

"Oni jsou pár?" zeptala se Penny Henryho.

"Ano, už dlouho. Víš, Bělka byla původně vlčí polovičkou mé ženy." vysvětlil posmutněle Henry. Na to Penelope jen chápavě přikývla.

"No, už je skoro čas. Hodně štěstí." popřál jí a políbil jí na čelo. A ona cítila, že to pro něj musí udělat, pomstí se za sebe i za Henryho a za ostatní. Pak odešel a ona zůstala zavřená ve stodole jen s Bělkou.

Zanedlouho ucítila, jak se kolem ní nashromažďuje nějaká energie. Sundala ze sebe všechno oblečení a poddala se tomu.

Nocí se začalo rozléhat desítky různých vlčích zavytí. Lov započal.

Nevěděla, jak se dostala tak rychle do vesnice, ani, jakto, že si pamatuje cestu, když ani nevěděla, kde se přesně předtím nacházela, ale tušila, že jí napomohla její vlčí polovička.

Netrvalo dlouho a narazila na lovce. Poznala pach Ricka a nějakého dalšího muže - pravděpodobně jeho otce. Ze vzpomínek Bělky, nebo možná dokonce Henryho mrtvé ženy, věděla, že mají s sebou vždycky samozřejmě zbraně.

V Penelopě se vzedmula vlna vzteku a tužby po pomstě, ale věděla, že jsou to lovci a ví, co dělají. Potřebovala nejdřív odlákat jednoho, a pak druhého.

"Starý je můj," ozval se jí v hlavě Henryho hlas. "Běž na něj ze zadu, nejdřív na něj skoč a dostaň ho od pušky. Jsou zvyklí zabíjet, ale nejsou zvyklí, že na ně samotné někdo vyloženě útočí" radil jí a to už stál vedle ní v podobně černého vlka.

"A pak si vychutnej pomstu," zavrčel a pustil se sám do díla.

Otec vyběhl s připravenou puškou směrem, který si Henry, určil a Rick mu byl v patách.

Byla jsem na řadě.

Slyšela jsem, jak Rickův otec na svého syna huláká, že tady ten černý vlkodlak nebyl určitě sám, ale než si Rick stačil uvědomit, že je i on sám v nebezpečí, bylo příliš pozdě. Z vysokého skoku jsem ho svými mohutnými tlapami srazila k zemi. Uslyšela jsem křupnutí kosti. Mou váhou a dopadem na zem jsem mu zlomila ruku, ve které svíral pušku. Zuby jsem mu ji vytrhla a odhodila ji pryč.

Pak jsem ho převrátila zády k zemi a mně se naskytl krásný pohled na jeho strachuplný výraz sevřený také bolestí ze zlomené ruky. Skoro ho až byla škoda zabít, na tu grimasu bych se mohla dívat donekonečna.

Drápy jsem mu zarývala do hrudníku, aby trpěl ještě víc, a vychutnávala si ten slastný pocit, že mu tu bolest, kterou způsobil mně a jiným, můžu oplatit. V hlavě se mi motaly obrázky všech možných výjevů, jak ho mučit, ale krev vytékající z jeho rozdrásané hrudi mně vyprovokovala.

Naposledy jsem se mu podívala do očí a měla jsem dojem, že poznal, kdo vlastně jsem. Ještě jednou jsem zaryla drápy hluboko do jeho hrudi.

A pak jsem mu svými čelistmi utrhla hlavu od těla.

Strážce

Sat, 24 Sep 2011 21:03:39 +0200

Zdravím :)
Tak jak žijete? Já teda... žiju :D. Zatím. Ale jsem vyřízená. Včera jsem byla venku s mou nejdrahžší Eli ♥ a teď mě bolí v krku, tak doufám, že se z toho nevyvine chřipka, kvůli které bych musela zůstat doma. Né, že bych si nechtěla zalenošit doma v posteli, ale dohánět to všechno učení pak :/ A navíc, být doma je sice fajn, ale najednou mi i víkendy připadají za trest. Sice se parádně vyspím a učím se jen v neděli, ale nudím se. Strašně moc. A taky mi tu něco (můžete číst "někdo" :D) chybí :D Ach jo. Zítra mě čeká oslava, páč měl tata včera narozky. Bů! Nesnáším oslavy. A pak už zase jenom učit a učit :/ Ale ve škole je sranda, takže se i těším :) Toť ode mě vše. (Strašně obsáhlý článek, že?)

Btw, tenhle "strážce" je přikovaný na vratech zámku Červená Lhota :)

Neznámá flóra I

Thu, 15 Sep 2011 20:49:55 +0200

Vážně velmi nečekaně tu mám pro Vás zase jednu fotku... a je to rostlina! A co je opravdu nečekané? To že samozřejmě nevím, jak se nazývá :D

Ale jestli se Vám chce, zajděte si ho botanické zahrady v Táboře a někde tam ji určitě najdete... ikdyž pravděpodoboně už odkvetlou :D

Jinak moje prvotní radost z Říše Divů (čtěte "gymplu") už opadla... a to hned po první hodině angličtiny... býval to můj nejoblíbenější předmět. Hm. Bejvávalo :D Ale nebudeme si kazit jinak pěkný den! :D (Nebudeme si ho kazit... zvláště po těch 1300m běhu hned ráno v první hoďce a po včerejší ajině, kde jsem ze sebe udělala totálního debila... a to jsem vám ještě ani nenapsala o Informatice! :D) Protože ono je jinak všechno doopravdy fajn, až na můj dnešní zásek v matice, kdy jsem potřebovala žvýkačku, otočila jsem se za sebe s tím, že poprosím o jednu Peťana (zásobovač žvýkaček :D), ale ono prd! Za mnou seděl Vojta s Gabkou a můj drahý Peťan si tou dobou pravděpodobně seděl někde na SOŠce v Ově :/
Ale nebudu tu smutnit po základce :D Páč děcka máme úplně v pohodě :D A mám pocit, že si svoje bršišní (ne)svalstvo vypracuju během přestávek od smíchu, protože co mi tam s Zuzkou a Vojtou všechno řešíme... :D Bóóóžééé :D

No nic, toť vše :)

Mějte se fanfárově :))

Zamilovaná

Sun, 11 Sep 2011 18:44:14 +0200

Ne, já nejsem zamilovaná :) Jen vám přináším fotku z dovolené v Táboře, i když toto je foceno zrovna v Hluboké nad Vltavou. Když se na fotku dívám, musím si povzdechnout. Sice jsem si dneska sama říkala, že jsem ráda, že nejsem do nikoho zamilovaná, ale když vidím tohle... Hned bych byla ráda zamilovaná. Je to prostě nádherný cit, i když někdy není opětován. A co vy? :) Také jste už někdy pro někoho ryli do kmene stromu, nebo nějak jinak vyznávali lásku? :)

TAK JAK? :D

Tue, 06 Sep 2011 18:07:55 +0200

Nazdáááár =)
Tak jsem se konečně dokopala k tomu, abych vám sem napsala, co je nového.
Takže jsem 1. září nastoupila na gympl. Díky Bohu! - Přežila jsem! :D Hned první den na nás vyvalili rozřezovací testy z Aj. Já si říkala, juknu na to o víkendu, ten test nám přece nedají hned 1., ne? A ono BUM! A test najednou přede mnou na stole :D Ale dala jsem to! A jsem v té pokročilejší skupince :) Jinak máme bombového třídního, který nesnáší růžovou... cituji: "Růžová... není barva!" :D Takže taky dobý no :D Sranda s ním je, jak cif a už asi dva profesoři nám gratulovali, že s ním jsme to fakt vyhráli (to není ironie), páč je obětavý, je s ním kopec srandy a že celkově jeho předchozí třídy byly také skvělé, tak uvidíme, jestli mu nezkazíme pověst :D Ale snad ne ;) Děcka vypadají zatím v pohodě, takže jsem ráda, jak to dopadlo :) Fůůů... a já měla takový strach! :D Ale ještě jsme se nezačali učit, takže jsem to snad teďka nezakřikla.
Ale učení přichází už zítra, takže mi držte palečky, páč mě čeká: Čj, základy spol. věd, Šp (na španělštinu se obzvlášť těším :D), zemák - A TEĎ POZOR! - 3 hodiny angličtiny :D Díky Bohu ne za sebou, i když... jedna ajina je druhou hodinu a zbylé dvě už jsou za sebou poslední dvě hodiny, tj. 6. a 7. hodina :D Tak to zítra snad přečkám ve zdraví a klidu :D Nevím, co bych vám ještě tady o gymplu napsala :D Zatím se toho moc nedělo, takže já už tedy raději končím a zase někdy bye-bye! :P :))

PS: Jóóó! A samozřejmě letošním prvákům přeju vše nejlepší do nového školního roku, ať utvoří ve svých třídách skvělý kolektiv a mají alespoň jakž-takž dobrý prospěch :) A samozřejmě bych neměla zapomenout na maturanty :D, kterým přeju, ať si ten poslední rok užijí a své maturity složí levou zadní ;)
No, a když už jsme u těch přání, škol a studentů, asi bych měla popřát i letošním deváťákům, ať si taky užijí poslední rok na základce, protože jim to uběhne jako voda a za chvilku se už budete loučit (takže se na rozlučáku moc neožerte :D), a ať se dostanou na své vysněné školy ;)

Anita Blake: Modrý měsíc

Sun, 04 Sep 2011 19:57:09 +0200

Autor: Laurell K. Hamilton
Nakladatelství: Epocha
Počet stran: 416

Můj názor: Anita ani tentokrát nezklamala :) Můžu říct, že situace, které musí řesit, nabírají na obrátkách a dokonce mi ani nevadilo, že byl tentokrát Jean-Claude poněkud v pozadí. Místo toho jsem podlehla Asherovi :D Musím moc pochválit Hamiltonovou, kolik času (a stránek) věnuje vztahům, zvykům a rituálům ve smečkách. Nevím proč, ale tyhle části se mi tady moc líbí, stejně jako se mi líbily ve Stopech krve od Tanyi Huff. Víc k tomu snad ani nemůžu říct, snad jen to, že jsem místo "lupanar" četla vždycky "lunapark" :D

Anotace: Na bývalého snoubence se dá jen těžko zapomenout. Když Anitě Blakeové ve tři ráno zazvoní telefon, chvíli si myslí, že je to on. Není. Je to jeho bratr a nepřináší dobré zprávy. Jak se zdá, bývalá láska Anitina života se nechala zavřít do vězení za pokus o znásilnění.
Anita Blakeová se živí jako expert na nadpřirozené jevy a je tedy schopna uvěřit téměř čemukoli. Jenže Richard, i když je netvor, by ženě nikdy neublížil. A tak se Anita ocitá v divočině Tennessee, protože ho chce zachránit. Má jen několik dní na to, aby zjistila, kdo a proč to na něj navlékl. Brzy nastane úplněk, a pokud bude Anitina vlkodlačí láska tou dobou ještě za mřížemi, bude čelit něčemu mnohem horšímu, než jsou lidské soudy...

*Zdroj obrázku a anotace - academiaknihy.cz

Cigareta

Tue, 30 Aug 2011 15:00:00 +0200

Máminy oblibené jahodové "kissky".

Tak, za dva dny "hurá" na gympl. Bože, nevím jestli mám brečet, jaký mám z toho strach, nebo se smát, jak se tam těším... takže udělám kompromis a budu brečet smíchy nad tím, jak jsem padlá na hlavu :'D.

Doufám, že tam z toho učení nezešílím a nestanu se kuřačkou, jako mnoho lidí :D Když už něco, tak hulit trávu :D Ale cigarety? Ne-e.

Jaký máte názor na kouření a hulení vy? Co myslíte, že je méně škodlivé? A co si myslíte o dnešních desetiletých dětech s cigaretou v ruce? Máte nějaký veselý příběh spojený s marihuanou, nebo jinou drogou a alkoholem? Moje kamarádka byla prý zajíček a spolužák, když hulil marušku poprvé, tak si myslel, že má žloutenku :D Chudák, ten musel být hodně zřízenej :D

Tajný kruh 1: Zasvěcení

Mon, 29 Aug 2011 22:23:07 +0200

Autor: L. J. Smith
Nakladatel: CooBoo
Počet stran: 232

Můj názor: Zasvěcení se s Upířími deníky nedá srovnávat. Skoro se mi ani nechce věřit, že to psala tatáž osoba. Nechci ovšem nic zakřiknout, a tak pochvalné ódy ponechám na později, až si přečtu i další díly, neboť pokud si jasně pamatuji, TVD mě na začátku taky bavily a s dalšími a dalšími díly jsem najednou uviděla, jak je to bezhlavě psané - psané pravděpodobně jen pro komerční účely. Nemůžu říct, že by bylo Zasvěcení nějaký velký BOOM, ale myslím, že dokáže čtenáře celkem snadno strhnout do děje (pokud jsou čarodějnice a čarodějové jeho šálkem kávy, pochopitelně). Nejde o nijak zvlášť spletitý děj a kniha je opět zakončena v tom téměř nejzajímavějším bodě knihy, ale dá se to číst, místy je to celkem i zajímavé, přesto bych to ale doporučila spíše dívkám ve věku 10 - 13 let. Myslím, že ty by si tuto knížku dokázaly vážně užít, já to beru jen jako oddechovku, ale je to rozhodně přijemné překvapení po TVD.

Anotace: Cassie je donucena se přestěhovat ze slunné Kalifornie do ponuré Nové Anglie, ale stále touží po svém starém životě. A to přesto, že cítí zvláštní spřízněnost s hrozivou skupinkou teenagerů, kteří terorizují její školu. Po zasvěcení do klanu čarodějek, které už po staletí ovládají New Salem, se stává součástí Tajného kruhu, opojného a smrtelně nebezpečného zároveň. Ale pak se zamiluje do záhadného Adama a musí si vybrat, zda odolá pokušení, nebo se odváží použít temné síly k tomu, aby získala, co chce - i když ji to může zničit.

*Zdroj obrázku a anotace - daemon.cz