Srpen 2014

Změňme svět

22. srpna 2014 v 16:53 | Zlatka |  DALŠÍ ČLÁNKY
Média upozorňující na to, jak na tom jsme my a naše planeta, nejsou na internetu ničím novým.
No, nepotřebuji ani články k tomu, abych měla depresi z vědomí, jak ryze konzumní společnost jsme, stále si jen bereme a nic přírodě nevracíme.


Bylo napsáno spousto článků, natočeno spoustu dokumentů, spuštěno mnoho projektů… Je nutné si uvědomit, že postojem "Jsem jen jeden člověk, sám nic nezmůžu." opravdu nic nezměníme. Je jedno, že jsem jen jedna a sama toho moc pro naši planetu neudělám, můžu se pokusit alespoň změnit něco ve svém okolí.

Byla bych moc ráda, kdybyste to taky zvážili a popřípadě se do toho pustili se mnou :). Neudělám tedy nic zvláštního - napíši články, vytvořím projekt, ale vážně bych něco ráda změnila alespoň ve svém životě a ne jen o tom přemýšlela. Něco přece můžeme udělat každý - třídit odpad, šetřit vodou, používat recyklované hmoty,… Jsem zvědavá, co děláte pro naši planetu Vy, jestli máte nějaké návrhy, jaké máte názory na různé problémy nebo jestli patříte k těm, kteří tohle prostě neřeší.

Myslím, že i kdyby se teď "probudila" půlka veškerého světového obyvatelstva, tak naši planetu už nejspíše nezachráníme, ale věřím, že by se spousta problému vyřešila, nebo nějak utlumila a proces devastace naší země by se alespoň zpomalil.

Do začátku byste se mohli mrknout na tuto stránku http://www.50waystohelp.com, myslím, že i ti z vás, kteří životní prostředí neřeší, tam najdou něco, co byste pro přírodu mohli udělat a co vám život nezkomplikuje, přinejmenším číslo 17 O:-).

Fotostřípky z Lešné

14. srpna 2014 v 14:18 | Zlatka |  Fotografie
Když už jsou ty prázdniny, sem tam s rodinkou podnikneme nějaký výlet. Vlastně, moji rodiče si párkrát za rok vyjednou někam na jednodenní výlet, ale já se toho většinou nezúčastňuji (botanické zahrady mě zase až tolik neberou, na "ostravskou sopku" třeba jednou podniknu výlet s mými přáteli, Venušina sopka mě nijak nenadchla,...). Ale! Před třemi dny jsem se přeci jen odhodlala jet s nimi do Hradce nad Moravicí - nejdříve na výstavu drobného zvířectva, která ale bohužel byla docela o ničem, my v Lutyni ji máme o mnoho bohatší a to jsme taková dupa světa, ale zámek Hradec nad Moravicí a přilehlý zámecký park stál za to, tak jsem ráda, že jsem s nimi opravdu jela a nefňukala doma nad zlomeným srdcem.

Dnes jsme podnikli další výlet - tentokrát do ZOO ve Zlíně, kde mě nikdo nemusel pobízet, protože jsem si výlet sama vymyslela, možná je překecám ještě do konce léta i do Olomouce na Svatý kopeček (dále mám v plánu safari v Hradci Králové a ZOO v Liberci :D někdy... ve vzdálené budoucnosti :D)... Ale dost o mých plánech! :) Přejdeme raději k fotkám :-)

Je to opravdu jen střípek z toho, co jsem nafotila z prostého a velice smutného důvodu - po mamce se mi dost třepe ruka, takže většina fotek je bohužel nepoužitelná -.-


Začnu zámkem Lešná, který se nachází v areálu ZOO. Vstupné na prohlídku zámku se platí zvlášť, my jsme se do zámku nepodívali, už měli po zavíračce, ale v podzemních prostorách se ještě nachází terária s krokodýlem, varany, hady, kraby, želvami a krásnými pralesničkami. Já miluji secesní styl, tak jsem se pokochala zámkem alespoň z venku. Snažila jsem použít na mobilu panorama, ale výsledky byly katastrofické :D Takže jsem ještě provizorně spáchala tuto fotku z posezení naproti zámku :-)


Ztracený čas

9. srpna 2014 v 21:16 | Zlatka |  deníček
Tak jsem zase o rok starší. A asi i hloupější.
A já **** co? čekala jsem na milé přání člověka, kterého miluji. A on co? "Pěkné narozky ;)" naprosto neosobně, pak se do mě ještě pustil a třešničkou na dortu bylo, když mi pak kamarád psal, že se mu chlubil patnáctkama z fitka a jinými informacemi, které mě tolik "potěšily".

Já jsem fakt prostě pitka blbá! :D Po tom všem co mi udělal, vím že mě nechce, vím, že se mu nedá věřit ani nos mezi očima a co já? Já nic! Já to všechno vím a stejně čekám jak husa na zázrak, zatímco se on baví na můj účet.

Pro žádného kluka jsem nedělala takové pičoviny! jako pro něj. Jiného bych poslala už dávno do prdele a nechala bych ho tam. Ale ne. Vojtíškovi vždycky všechno prošlo. Prošly mu jeho lži, ty jeho kurvičky, ty jeho "kámošky" jak jim on říká (já jsem taky jen kámoška :-) jen po mně občas chce sex :-) tak jak to bude asi s těmi jinými, když ho znám tak dobře? :-)...).

Já jsem fakt blbá blbá koza pitomá! Marnit čas pro někoho tak bezcitného. Jediný cit, který má, je v jeho koulích, bohužel jimi i přemýšlí, že. A je to jen moje blbost, že sebou tak nechám vymetat.

Ztratila jsem vše, čím jsem byla. Hrdost žádná. Důstojnost... cože to? :D Moje sny i cíle se rozplynuly. A tovše jen pro toho jednoho zmetka. A je to jen moje chyba.

Milovat není zdravé.

Pro lásky minulé, pro lásky budoucí aneb ideální partner

5. srpna 2014 v 7:19 | Zlatka |  DALŠÍ ČLÁNKY
Když jsem psala tenhle článek, předcházel mu strašně dlouhý a pro vás zřejmě nudný úvod k tomu, jak jsem se k psaní tohohle článku vlastně dostala, co mě k němu vedlo. Nakonec jsem usoudila, že vás budu nudit o něco kratší dobu (ale jakobyste ten rozdíl ani nepoznali -_-) a že vás nebudu trýznit vyléváním si svého na kaši rozmašírovaného srdce.

Přemýšlím nad tím, jaký by vůbec můj partner měl být, abych byla skutečně spokojená, a opravdu nebudu vůbec skromná. To ale neznamená, že pokud dotyčný kluk/muž nebude splňovat všechny "podmínky", nemá u mě šanci, protože jsem taky jen člověk. A jsem hrozná. Hrozně žárlivá, panovačná hysterka, podezřívavá, komplikovaná, líná bordelářka,… vlastně na ty dobré vlastnosti - pokud nějaké jsou - si každý musí přijít sám, protože já jsem k sobě hodně kritická a teď v mé době temna, prostě nic dobrého nevidím.

Upřímnost a absolutní věrnost, důvěra

Po předchozích dvou vztazích, z nichž první mě pohltil, šíleně bolel a stále bolí, a druhý mě jen utvrdil v tom, že "všichni kluci jsou stejní" (a to nemusím být děvka, že tohle vím, protože to mám všude na očích, nespálila jsem se jen já, dneska je upřímný a naprosto věrný partner vzácností, ale to platí bohužel i pro nás ženy). Tenhle bod souvisí s tím, že jsem žárlivá a podezřívavá a lidem - až na pár výjimek - už nevěřím. Proto pro mě bude v budoucnosti těžké začít vztah bez toho, aniž bych si kluka proklepla. A to myslím vážně. Když mám tu možnost si kluka proklepnout, nebo ho otestovat, udělám to. I když vím, že výsledek mě může bolet. Ale neuvěřili byste, jak si tím dokážete ušetřit čas…. totiž proč jím plýtvat na dalšího lháře? A pokud se lidi nedomluví na polygamním partnerství, neexistuje pro mě flirt, natož jakýkoli tělesný styk. Když miluju, mám oči jen pro jednoho a dokonce i když později zamilovanost opadne, já to neudělám a nechtěla bych, aby to můj partner dělal. Možná si říkáte, co je na nevinném flirtíku? Ale tohle já prostě nesnesu. A neexistuje žádné "Co oči nevidí, to srdce nebolí." - protože tyhle věci se stejně dříve nebo později provalí.

Co se týče upřímnosti - nesnesu lži, i kdyby byly "milosrdné". A pokud by partnerovi na mě něco vadilo, nebo bych mu nějak ublížila, pochopitelně to potřebuju vědět, abychom si mohli vyjasnit, jestli se s tím dá něco dělat, nebo nedá dělat, i kdyby to znamenalo řvaní po sobě. Je mi celkem k ničemu, aby si stěžoval přátelům, když mi sám nic neřekne. (Tohle se stalo další mojí kamarádce, připadala si strašně ponížená tím, že o problémech v jejich vztahu, které ona neviděla, mluvil její ex přítel se všema kromě jí samotné.)

Pochopení a respekt

S mou Velkou láskou jsme si nesedli ve více ohledech, než jsme si sedli. O to více to bolelo a bolí, když k němu mám stále velice pevné pouto, které mě často přivádí na pokraj šíleného běsnění. Já mám své koníčky a zájmy, on má své koníčky a zájmy. Pro některé věci jsem neměla pochopení (ano, včetně jeho děvkařství, i když to není koníček, ale povahová vada), ale on neměl pochopení pro nic. Následujíci závorku klidně přeskočte. (Nejen že nesnášel mé dvě kamarádky, ale vadí mu cokoli, co mám ráda. Filmy, knihy, seriály. No kdyby mu vadilo i to hačkování a občasné kreslení, asi bych si vyškubala všechny vlasy. Největší šílenství se odehrávalo kvůli alkoholu, cigaretám a drogám. Co se týče pití, občas (jednou za půl roku, někdy ani to ne) jsem si chtěla vyrazit z lidmi ze ZŠ, nebo právě s kamarádkami. Nesnesl to, vždycky běsnil. Vlastně za celý náš vztah (rok a půl) jsem šla takhle ven jen jednou a co tomu předcházelo, bylo k pominutí. Snažím se řídit tím, že nebudu svému partnerovi dělat to, co nechci, aby dělal on mě, ale občas se to nepovede ani jedné straně. No, asi zapomněl, že on se jednou sbalil a šel na slučák, oznámil mi to jako hotovou věc a dal o sobě vědět až na cestě domů. Když já chtěla na slučák, řekla mu to 14 dní dopředu a řekla mu, že jestli chce, budu mu sem tam psát, byl ale ohromný problém, za který ke mně cítí nevoli nejspíše do teď. Co se týče cigaret a trávy… poprvé jsem byla zhulená s ním a kouřit mě taky naučil on… a pak mi to všechno vyčítal. A tak je to i teď. Nemiluje mě, a přesto by běsnil. Je to v pořádku pouze, když je to s ním. No nezbláznili byste se?) Konec závorky.

Proto je pro mě důležité, abychom s partnerem měli pro sebe navzájem pochopení, uměli se dohodnout na nějakém kompromisu, bude-li třeba. Byli ochotni spolu občas trávit čas způsobem, který je milejší jen jednomu z nich. Například moje Velká láska zbožňuje fitko a já pro tohle nemám moc pochopení (i když samozřejmě zbožňuji každý milimetr jeho těla :D), ale ráda s ním chodím na bazén a pro něj je to taky cvičení, takže tohle pro něj udělám, i když jsem kůže líná. Ale byla bych moc ráda, kdyby zase jednou i on mi udělal k vůli. Samozřejmě nejlepší je, když máte nějaké společné koníčky, které spolu můžete vykonávat oba s velkou chutí a radostí a zároveň se můžete těšit z přítomnosti vaší drahé polovičky.

Otevřenost, schopnost svěřit se

Tohle není ani tak v souvislosti s upřímností, jako spíše s tím, že s problémy se nemusíme pochopitelně potýkat "jen" ve vztahu, ale taky v rodině, škole, práci, apod. Když mě něco trápí, chci mít možnost svěřit se partnerovi. Nepotřebuji radu nebo rozhřešení (ale samozřejmě někdy se to hodí), ale nechci partnera, který mě s tímhle pošle do háje, nebo kterému to jde jedním uchem tam a druhým ven. Zároveň je i pro mě důležité, aby tyhle věci se mnou partner sdílel. Samozřejmě ne všichni jsou takoví, že se svěří, i já někdy raději mlčím, protože ne vždycky to člověku pomůže, znovu se tím prohrabávat. Ale já tuhle možnost partnerovi (přátelům, rodině i cizím) poskytnu vždycky, a nejspíše proto čekám, že tu možnost budu u partnera mít i já.

Toto byly asi ty nejdůležitější body. Ty vlastnosti, aby to snad klapalo, jak má. Já si ale myslím, že vztah je také hodně tvořen detaily, třeba jen těmi nejdrobnějšími a na první pohled naprosto nepodstatnými. Přeci jen jsem žena :-) a umím (= jsem) někdy dost malicherná, či urážlivá, vždy lehce zranitelná a drobnosti pro mě znamenají neskutečně mnoho.
Ve "zkratce" vám teď vlastně povím návod "Jak na Zlatku", ...ale napíši ho tak nějak hrubě, abych vám nedala úplný klíč k sobě, ačkoli pochybuji, že se tu někde potuluje můj budoucí partner, tak to snad nikomu neusnadním, nebo toho nikdo nezneužije :) (Naivka, další vlastnost.)

Vidina společné budoucnosti

Pokud si s klukem nedokážu představit budoucnost, nemá to pro mě cenu.
I když třeba vím, že to neklape a že je minimální pravděpodobnost, že spolu zůstaneme, vidina společné budoucnosti je pro mě jakýmsi útočištěm. S V. jsme plánovali, byly to jen sny, které se nám nikdy nevyplní… né nám oběma spolu. Ale bylo příjemné myslet na to, že jednou bychom založili rodinu a měli bychom dceru Helenku a mohli bychom si pořídit tu vilu v Lutyni, nebo si snad pořídíme něco moderního a luxusního? V horách? Nebo na samotě u lesa zároveň s přístupem k vodě?... No, když jsme se rozešli, zanedlouho se vila prodala. Byla to docela rána, i když se vám to možná jeví nepochopitelné. A jsem si jistá, že má dcera se Helenka (po mé babičce) jmenovat nemůže…

Kouzelné maličkosti, porozumění si

Kouzelné maličkosti se asi liší vztah od vztahu. S tím druhým vlastně ani žádné nestlihly vzniknout. Ale s V. jich byla ohromná spousta. Jsou to věci, které nás spojují, společné vzpomínky a nesmyslnosti, které přitom potěší na duši i srdci. U nás to byli například jednorožci, fenci, Praha, jídlo… ne, nebudu dále pokračovat, protože mnohým věcem byste nerozuměli a já je pokládám za velice osobní. Je to něco co jsme měli a vždycky budeme mít, budeme-li to chtít. Jsou to ty drobnosti, které mě při něm stále drží. Jsou to přesně ty věci, ve kterých vidíte svého partnera, když se vaše cesty rozejdou.

Myslím, že kouzelné maličkosti jsou pro mě nejdůležitějším pojítkem, které mě u partnera drží, kterým vzniká a je naše láska. Jsou to ty momenty, kdy svého partnera nevidíte, ale víte, že je blízko, když se na něj podíváte a víte, na co myslí. Když se znáte natolik dobře, že víte s jistotou, že nikdo jiný vás tak dobře nezná a neskutečně mnoho to znamená. Jsou to maličkosti, o kterých ví jen on a třeba si je ani já neuvědomuji, ačkoli nejsou tajemstvím. Je to schopnost pozorování, umění udělat radost tomu druhému. Je to to, co tvoří domov.

Myslím, že jsem to zvládla napsat tak, aniž bych popsala detaily toho, čím by mě muž uhranul. Přeci jen, nemůžu tady na sebe prásknout vše - alespoň ne v tomto článku -, protože poznávání se patří k těm nejkrásnějším vzpomínkám.

Pokud někdo článek přečetl až sem, tak také ví, že se mnou jsou věci na dlouho. Je pro mě důležitá komunikace. Hodně věci pitvám. Takže nesmím zapomenout na to, že by partner se mnou měl být trpělivý, ale taky nechci, aby ze sebe udělal krotkého pejska.

A také vím, že i když jsem vyjmenovala vlastnosti, které by partner měl mít, aby to klapalo, tak nakonec se věci mohou mít úplně jinak. Ve vztahu jsou důležitá i ta drobná škobrtnutí. Přeci jsem jen žena a občas jsem zmatená. (Snad tím své pokolení neurazím.) Je pravda, že člověk si nejlépe uvědomí, co měl, až poté, co to ztratí. Ta drobná škobrtnutí, kterým si projde každý vztah, nás často zamrzí, ale taky si uvědomíme, za co nám partner stojí.

Doufám, že jednoho dne budu zase v pořádku. Že se nakonec přeci jen poučím z toho, co bylo, a půjdu dál a potkám někoho, s kým to půjde.


Ale hergot, já mám pořád oči jen pro Tebe můj Narcistický kanibale.
I to, co zbylo z mého srdce, patří Tobě.