Co bylo a už není.

5. března 2014 v 17:51 | Zlatka |  deníček
Kde začít.
To není ani otázka. Na otázky jsou většinou odpovědi. Ale jo... přece jen to je otázka. Protože je to tak prosté! Proč lpět na něčem, co mi jen ubližuje? Už to dávno není jak to bývalo, je to jinak, je to pryč. Je to pryč, protože jsem ho odehnala. Proč jsem ho odehnala? Protože to nemělo smysl. Tak co to sakra dělám? Ikdyby mě přivítal s otevřenou náručí, tak by se nic nezměnilo, protože my dva si prostě nejsme "souzeni". Ani nevím, proč to píšu. Všechno je tak prázdné. Vím, co mám dělat. Mám zapomenout a jít dál... zbavit se těch věcí, nebo je alespoň někde pořádně schovat, nemít ho stále na očích, netoužit po těch pár slůvcích, které mi šeptával do vlasů. Není přece proč zůstávat zahleděná do minulosti. Není tu nic pro co by zbylo bojovat. Dá jen tělo a ani to mi už nepatří, ani to už není dílkem téhle aší skládačky. Chybí mi kluk, do kterého jsem se zamilovala. Kluk, který mě miloval. A kluk, který by mohl splňovat tyhle dvě "podmínky". Mohla bych jít za jiným, mohla bych to alespoň zkusit. Pár schůzek jako kamarádi, později třeba rande, pokud by se to vyvinulo. Š. je fajn, milý, trpělivý, ví, jak to mám. Ale nemůžu. Nemůžu ani pomyslet na někoho jiného vedle mě, když jsem ve třídě s V., ne když ho pořád mám ráda, ne když kvůli němu dělám co dělám. Věci se zase změní a budou se měnit čím dál rychleji a čím dál častěji. Každý den jiný a přitom pořád stejně bolestivý. Není tam nic co by pro mě zbylo. Můžu vedle něj sedět, stát, cíit jeho vůni a přitom je tak zatraceně daleko! Tak daleko, že se bojím se ho jakkoli dotknout. Co by bylo horší? Kdyby ucukl? Kdyby mě zastavil? Nebo kdyby se rozplynul jako duch?

Je to k zešílení. Možná už blázen jsem :) Je to naprosto iracionální, nedává to smysl. Oba bychom měli být rádi, že to skončilo. Oba jsme udělali dost chyb, oba nás to bolelo. Už to mělo zmizet, tak proč to bolí zase? Připadám si na té stejné pozici, co před 2 roky... ano už to byly dva roky... A stejně je to jiné, než tehdy. Tehdy to bolelo, ale byla jsem připravená udělat cokoli. Teď to bolí... a už není, co bych udělala.

Kde začít?
Pro začátek si sehnat tu krabici, kam schovám těch pár pěkných vzpomínek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 5. března 2014 v 19:48 | Reagovat

Toť dilema, co? Mám asi podobnou situaci a díky svému nestálému znamení zvěrokruhu mi to činí jen trable. Ale snad budeš mít víc štěstí a nějak se to v tobě vyřeší :-D

2 Zlatka Zlatka | 5. března 2014 v 23:48 | Reagovat

[1]: Nemyslím si :D Jen co jsem napsala článek, věci se zase daly do pohybu :D A opět ne příznivě :D

3 Sentencia Sentencia | Web | 30. března 2014 v 12:08 | Reagovat

ani nevíš, jak moc vím, o čem píšeš... :( drž se....

4 Ejmy Ejmy | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 11:39 | Reagovat

Vzopmínky uzavřít hodně hluboko a nezapomínat žít.! Život jde dál. A pokud budeš chtít může být ještě daleko KRÁSNĚJŠÍ. Na světě je spousty lidí.. Takový rozmanitý výběr! A navíc může se najít člvoěk, který má ještě o jednu pěknou, kladnou vlastnost lepší. A může se chovat velice "stejně" jako ten předchozí. Takže bych se toho vůbec nebála. :-) A hlavně hlavu vzhůru.
Vím druhému se to vždy radí, ael od toho jsme ti druzí... :-)

5 Cleo Cleo | Web | 6. dubna 2014 v 9:44 | Reagovat

Souhlasím s tou krabicí. :D

6 Katka0 Katka0 | 6. dubna 2014 v 10:49 | Reagovat

Krásný článek, mimochodem, byla bych ráda, kdybyste se zašli podívat na tento blog, který jsem nedávno našla a moc se mi zalíbil, proto myslím, že by si zasloužil větší návštěvnost, díky http://omegax.webnode.cz/

7 L.Fox L.Fox | Web | 10. dubna 2014 v 21:01 | Reagovat

Tvoja štylizácia viet je úplne perfiš. Veľmi roztomilý design blogu. :)
Určite sa ešte zastavím. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama