Prosinec 2013

Takový ryze ne(silvestrovský) článek

31. prosince 2013 v 22:14 | Zlatka |  deníček
Ráda bych Vám všem popřála vše nejlepší do nového roku, ale tak nějak jsem vyčerpaná, že bych to nemyslela... ne neupřímně, ale tak nějak... ani nevím jak... chmmmm. Zkrátím to, přeju každému z vás, to co si zasloužíte. Budu si teď na chvilku naivně myslet, že jsou mezi vámi pouze slušní dobrosrdeční lidé (budu si to naivně myslet i sobě a egoisticky si popřeji i sama sobě), a tak budeme v roce 2014 všichni šťastní a hepy jak tři grepy.

OK. Nevím, jak se pozná skutečná deprese, ale takhle nějak si ji představuju. Nebojte, (haha), neřežu si žíly a neuším se vázat oprátky, ale jsem taková vyšťavená. Fakt si připadám jako sušená švestka.

Poslední rok stál za pendrek. Můj první a na dlouho poslední vztah jsem ukončila po roce a půl, ikdyž to nemělo smysl nikdy. Postavili jsme si to prostě na špatných základech, ale to tady rozebírat už nechci. Je mi z toho teď na nic, protože jsem naprosto sama. Moje dvě kamarádky mají obě přítele, takže pochopitelně jsou hlavně s nimi, nebo mají dvojitá rande, takže toho se neúčastním krom toho, že zatím ani neprojevily nějaký zájem o to, abych si s nimi nějak hromadně vyšla a nemám jim to ani za zlé, protože dvakrát společenská nejsem. Alespoň, že jsme spolu oslavily Vánoce :) Jsem moc ráda, že se jim mé dárky líbily, akorát Hanča si koupila režítek na americké zapínání... takové krásné srdíčko... musela si to koupit teď někdy... no a já ji ho koupila taky, ale červené a menší, achjo :D A poprvé jsem ho na ni viděla v den, kdy jsme to slavily, takže mě málem klepla pepka :D Tak jsem jí řekla, že kdyžtak ať to pošle dál, když už si ho pořídila sama a hezčí... ale alespoň vidím, že odhadnu správně to, co by se jí mohlo líbit :) Takže jsme se s holkama přežíralyvším možným na střídačku, otevřely si k tomu bublinky a dvě hodiny strávily nad hrou Monopoly. NEKONEČNÁ HRA. Jinak se tomu říct ani nedá :D

Ale to bylo takové moje jediné oživení prázdnin a nálady. Ještě jsem byla s babičkou v divadle na Do naha (Holé dupy), což byla super oddechovka, ale když mi nad hlavou pořád visí strašák nad tím, jak dopadne či nedopadne její operace, tak se nedokážu zbavit takového dusícího pocitu.

A včera jsem se zmrzačila. Dvakrát po sobě jsem se brutálně třískla do stejného srtu na noze. Je modrý. Bolí. Ale zlomený snad není. Jo, jsem debil.

A mám toho dost, ani nevím, proč tohle píšu. Nemá to žádný smysl, žádné poselství.

Už jsem přemýšlela, že si přece jen založím nový blog. Ale k čemu vlastně? :) Není o čem psát. Všechno mi připadá smutné. A stala se ze mě docela mrcha. Přeci jenom.

Přeji Vám tedy, přinejmenším ať si užijete dnešní večer a zítřejší ráno, snad se na smolaře v příštím roce usměje štěstí a těch, kteří ho mají, ať se drží dál :)

Dobrou noc.

"Vítej..." v Sálu království

21. prosince 2013 v 21:42 | Zlatka |  deníček
Sidgbierugbiuebgofgbuoovndkofvnkofdngjotnguibvjbofhvuiohv vuo huiohfguisuighiudghuidhnuidfbhvui gaisufpasovjpobfgonhbuos!

Chápete?

"Vítej". Haha. Takhle mě kdysi párkrát pozdravila má čtyřletá jehovistická láska. Jo, teď bych to přivítání brala, a rovnou do sálu bych s ním šla! Protože se asi brzo dobrovolně vzdám Vánoc.

Vánoce. Já si už fakt nepamatuju, kdy jsme zažila normální pěkné Vánoce! Poslední čtyři roky bych je zrušila!

2010 - U nás doma to bylo na ostří nože, protože se nám maminka vrátila do puberty a rozhodla se, že si vyhodí z kopýtka a udělá si pár dalších řářezů na pažbě a myslela si, že to nepraskne. Takže se měl konat rozvod. Z něj sice sešlo, ale do happy endu to stejně má daleko.

2011 - Neštěstně zamilovaná do kluka, který na mě z vysokra sral. Zoufalá situace si vyžádala zoufalé činy, aneb jedno rande se slizounem Dabrowskim. S odstupem času ale stále obdivuju krásu ironie života, když se jednalo o bráchu té čubky, co za ní lezl můj teď už ex přítel (ten samý kluk, do kterého jsem byla nešťastně zamilovaná... ano nakonec jsem ho uhnala a opět se žádný happy end nekonal :D).

2012 - Podezření na žloutenku, odhalení nevěry toho blbečka, doufám, že mu jednorožec vypíchne oko. A pár dnů před Vánocemi mi přejeli naši 16ti letou fenečku ♥. Moji věrnou psí dušičku. Moji pravou tlapku. 19. 12. to bylo rok. Víte, co bylo nádherné? Když jsem ji šla posvítit na hrobeček, tak ačkoli je dost kosa, tak na hrobečku jí kvetly sedmikrásky :')


2013 - No, bylo by to divné, kdyby nebylo něco špatně... a tak mi může každou chvilku umřit babička, protože má ztenčené střevo a nedokáže vstřebávat potřebné látky. Musí na operaci a ona se rozhodla, že si na ni zajde až v lednu. Já asi zešílím. Na jednu stranu chápu, chce strávit s námi Vánoce, které mohou být její poslední, protože nevíme, jestli to vyjde, ale takhle... ach bože... a co by to byly za Vánoce bez chlupatého neštěstí... můj drahý Moureček, už starý 13ti letý dědula... tomu nejspíše selhávají ledviny...

Jo, já vím. Tyhle věci by se děly i bez Vánoc. Ale tím, že se to odehrává právě teď... tak to mě činí ještě zoufalejší a smutnější. Nezbývá mi jen věřit, že to zase všechno bude jednou dobré. Operace vyjde. Mourek si užije ten čas, který mu ještě zbývá a až nadejde jeho čas, bude to bezbolestné, s plným bříškem, někde v teple, třeba na seníku, kde chodí spát.