Rande s osamělostí

10. listopadu 2013 v 23:03 | Zlatka |  deníček

Neuvěřitelné, co všechno může způsobit jenom blbý obrázek na nějaké stránce na FB. Vesele jsem se usmála při vzpomínce na proklábosené večery s tehdy mou nejmilovanější osobou. Obrázek chlapa v kostýmu se spousty penisy po celém těle a vy si vzpomenete na jednorožce :D. Ale jak to tehdy vlastně bylo?
Zabrusila jsem do archivovaných zpráv. PRVNÍ FACKA. Konverzace s tou píčou Zellie Příšerou v době, kdy jsem přišla o poslední iluze mého prvního a na dlouho posledního vztahu.
DRUHÁ FACKA. Zjištění, při četbě dva roky staré konverzace, že jste si s tím člověkem celé hodiny a dny dokázali povídat o úplném hovně. Prázdné žvatlání a lichotky, které říkával a psal každé.
TŘETÍ FACKA. Uvědomění, že i ty poslední vzpomínky s ním, na které jsem dosud vzpomínala jako na ty více méně jediné "šťastné chvilky", které zatím nebyly tolik pochroumané jeho bezcitnou zradou, se rozpadly v popel, protože ve skutečnosti nic neznamenaly.
Pro něj nic, pro mě příliš.
A teď si tak ležím v posteli, napumpovaná antibiotiky v "klidovém režimu", který mi byl naordinován, a jsem tak citově vyprahlá a prázdná jako chybějící obraz Doriana Graye na stěně.
Asi vám to nebude dávat smysl, pokud tohle někdo vůbec bude číst :D, ale to je jedno.
Klasický deník jsem přestala psát, když jsem se zamilovala.
A už se k tomu asi nehodlám vracet… znamenalo by to zaznamenat i to, proč jsem tak dlouho mlčela. A to pořád příliš bolí.

A to jsem si tvrdila, že vzpomínání nechám na důchod.

(Haha, tohle bys mi mohl zazpívat místo ukolébavky pana Dinkelmana)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sluníčko bez paprsků Sluníčko bez paprsků | 11. listopadu 2013 v 2:24 | Reagovat

Ahoj.
Zaujal mě Tvůj zápisek.Je pravda, že pro nás nezasvěcené moc smysl nedává. Ale chápu, že ho píšeš s bolestí v srdci z nešťastné lásky. Jsem o dost starší než ty, ale myslím, že se cítíme podobně, i když náš příběh se liší. Zde máš odkaz na můj blog: http://slunickobezpaprsku.blog.cz/

Pokud Tě zaujme také, mohly bychom si dát kontakt, poklábosit si o chlapech a hlavně na ně zanadávat :-)

2 Cleo Cleo | Web | 16. listopadu 2013 v 9:22 | Reagovat

I když moc nechápu o čem píšeš, zároveň ti hrozně rozumím, nějak tak trochu v tom vidím i sama sebe. A líbí se mi to přirovnání "jako chybějící obraz Doriana Graye na stěně".

3 mylovestories mylovestories | E-mail | Web | 4. dubna 2014 v 22:43 | Reagovat

Chyby sme robili, robíme a aj budeme robiť. Vždy. To je totižto život. Jediné čo môžeme urobiť je dôstojne sa snažiť postaviť, oprášiť si ošúchané kolená, uhladiť vlasy späť do copu, napraviť tašku na rameni a opäť si nasadiť sluchátka- no to je jedno, proste sa postaviť.  Pokiaľ je tam niekto, kto nám pomôže, je to samozrejme ľahšie! Priatelia sa vždy nájdu. neverím že v tomto našom mori nie je aspoň jeden skutočný priateľ pre každého. Aa tiež sú tu tie typy, ktoré nám vylejú olej pod nohy a na chodník pribijú klince. K tým asi toľko: Mňa nezlomíte. Mňa nie.
To si treba povedať :)
A byť silný... :) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama