Srpen 2013

Šnečci listoví, šnečci mňamózní

31. srpna 2013 v 22:59 | Zlatka |  Recepty
Včera jsem se dopoledne pustila na rychlopečení šnečků z listového těsta na oslavu s mými kamarádkami. Recept naprosto primitivní, opravdu nebylo co pokazit, i když možná, kdybych to listové těsto dělala sama, tak by to tak jednoduché zase nebylo :)


Lenora líná Vás prosí

28. srpna 2013 v 14:28 | Zlatka |  deníček
Zdravíčko...
Už se to blíží... nemůžu uvěřit tomu, že za pár dní zase nastoupím do toho pekelného ústavu. Myslím, že zešílím. Přes prázky jsem si od školy vůbec neodpočala, ikdyž jediné, co jsem dělala ve spojení s ní, bylo dohánění povinné četby. Ale jsem z toho už tolik vyšťavená, že souhrn jsem si stáhla z netu, psát to sama a třeba ještě ručně na papír, jak se to dělalo kdysi a jak to dnes dělají už pouze výjimky... to by mě dozajista stálo zdravý rozum, ne-li rovnou život.

Hned zkraje bych vás chtěla poprosit o hlas v soutěži o peněžní obnost pro dětmarovický útulek (kousek od nás), nutit vás nebudu :D, možná najdete jiný projekt, kterému budete chtít dát váš hlas, ale já prosím o hlásek pro ten náš útulek v Dětmarovicích :)


Dorian Gray, svatý Xaverius, Stareč a moře a Matka

8. srpna 2013 v 15:11 | Zlatka |  KNIHY

Obraz Doriana Graye

Autor: Oscar Wilde
Vydal: Alpress
Počet stran: 272

"Příběh s utopickými prvky se odehrává v 19. století v Londýně.
Jediná rozsáhlejší próza Oscara Wilda předvádí na fantastickém příběhu aristokrata, jemuž kouzelná moc propůjčila věčnou krásu a mládí, rozpor mezi morálkou a estetickým prožitkem - zatímco Dorian Gray zůstává stále dvacetiletý, jeho dokonalá podoba na plátně stárne a ohyzdí se podle toho, kolik dívčích srdcí zlomil a kolik nadějných mladíků přivedl do zkázy."

Můj názor: Takhle povídka pro mě byla jedním velkým zklamáním. Film jsem viděla už dávno a taky se mi vůbec nelíbil. Ale čekala jsem, že knižní verze bude lepší, přecejenom Wildovo Jak je důležité míti Filipa či Strašidlo Cantervillské... to jsou úžasná díla, ale Obraz Doriana Graye mě neskutečně zklamal, a tak i přestože to není dílo nějak rozsáhlé, četba se mi táhla neskutečně dlouho. Připadalo mi, že malíř Basil měl k Dorianovi až homosexuální vztah, což mi nevadí, četla jsem že Wilde byl sám homosexuál, ale v knížce mi to připadalo takové... nepatřičné... ale ještě více mi vadily zbytečné popisy a hlavně názory na ženy, které připisuje lordu Henrymu. Těžko říct, jestli to autor udělal naschvál, nebo mu připisoval vlastní názory na ženy. Každopádně i ten podstatný děj mě zklamal a Dorian jakkoli okouzlující, podle Basila, je prostě jenom floutek, který by si zasloužil dostat pořádnou nakládačku.

Svatý Xaverius

Autor: Jakub Arbes
Vydal: Tribun EU
Počet stran: 90

"Děj tohoto romaneta se točí okolo tajemného obrazu svatého Xaveria v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Spisovatel (autobiografie) jednoho odpoledne přišel do tohoto kostela. Bylo právě požehnání a chrám byl skoro prázdný. Spisovatele zaujal obraz sv. Xaveria, a čím více jej pozoroval, tím více upoutával obraz jeho pozornost, i když ničím zvláštním nevynikal (obraz představuje umírajícího světce). Aby se mohl na obraz dívat pohodlněji, otevřel zpovědnici naproti oltáři a sedl si do ní. Poté k postrannímu oltáři, nad nímž visel obraz sv. Xaveria, přistoupil mladý muž v černém obleku. Klekl si před obraz a sklonil hlavu do dlaní. Mezitím kněz ukončil pobožnost, lidé odešli a kostelník zavřel kostel. Když spisovatel chtěl upozornit kostelníka na to, že je ještě v kostele, zvedl se neznámý muž, jenž bedlivě pozoroval obraz sv. Xaveria. Spisovatel se s mužem seznámil a oba se stali důvěrnými přáteli. Po čase se od muže (Xaver) dozvěděl, proč si tak bedlivě obraz prohlížel..."

Můj názor: Svatého Xaveria jsem si vybrala, protože se řadí k tzv. "romanetům" - tedy je to tajemný příběh, který je následně vysvětlen zcela racionálním či vědeckým způsobem. 90 stran. To bych k maturitě musela přečíst, i kdyby mě to nebavilo :D. Ale naštěstí to bylo docela příjemné čtení. Zápletka byla docela zajímavá, ale přeci jenom 90 stran. Ohromné dílo nečekejte ;)

Stařec a moře

Autor: Ernest Hemingway
Vydal: Československý spisovatel
Počet stran: 114

"Tato kniha vypráví příběh o kubánském rybáři Santiagovi, který se vydává na moře rybařit, aby tak prolomil své osmdesátidenní smolné období, kdy nechytil žádnou rybu. "Člověka je možno zničit, ale ne porazit." Toto dílo je poslední kniha, kterou autor napsal. Právě "Stařec a moře" byl oceněn Nobelovou cenou."

Můj názor: Pff. Ačkoli to rovněž nebylo dílo moc rozsáhlé, nečetlo se mi to moc dobře, ale nakonec to zase taková hrůza nebyla, jen jsem od konce povídky čekala trochu více. Ale zase - je to krátké, takže se tím prokoušete docela rychle a stále to řadím k těm příjemnějším dílům, které si připravuju do seznamu k maturitě :).



Matka

Autor: Karel Čapek
Vydal: Artur
Počet stran: 86

"Čapkovo protiválečné drama o třech dějstvích (myšlenku napsat tuto hru vnukla Čapkovi jeho manželka, herečka Olga Scheinpflugová) patří dodnes k vrcholům české dramatické tvorby."

Můj názor: Z Čapka jsem měla docela strach a původně jsem v plánu tuto hru číst ani neměla, ale v knihovně je teď po povinné strašný shon (snad větší než během školního roku), jak všichni dohánějí, co zameškali, takže jsem drama popadla s tím, že něco přečíst přece musím. Nakonec jsem ale nadšená a smutná. Dílo o matce, která postupně přichází o svého manžela a 4 syny a nakonec sama svého posledního syna pošle do války... dialogy mezi matkou a duchy jsou moc pěkně napsané a dokázala jsem si celou hru výstižně představit. Čapek matčiny repliky píše velice přesvědčivě, není to tak uměle škrobené, jak se u některých her i knih občas stává, a proto vás to naprosto vtáhne do děje. Takže tohle opravdu všem doporučuju... a těm citlivějším jedincům (jako jsem já) doporučuji si ke knížce vzít i kapesník :)...

*obálky a popisy čerpány z databázeknih.cz

Sukuba 1: Trápení

7. srpna 2013 v 18:43 | Zlatka |  KNIHY
Achich, ach. Předevčírem v noci mě propadla krize, že celé prázky si akorát čtu povinnou četbu. Poslední "normální kniha", kteoru jsem četla, bylaze série o Anitě Blake - Narcis v řetězech, ze které jsem ku podivu byla velice zklamaná. aneb kniž xset stránková kniha obsahuje prakticky jen sex a žádný děj. Chm. Pohled na mou knihovnu mě akorát rozesmutnil. Tolik knih. Polovina přečtená a druhá půlka teprve čeká a mezitím i spoustu knih, které si už nepřečtu, protože jsou pro mě už příliš dětské. (Aneb když knihy kupujete ve velkém, pořád přikupujete + zvyšuje se věk a náročnost). Nevíém co s těma knížkama udělám, jestli si je nechám pro své děti (třeba jednou :D), nebo třeba pro děti mé tety (pokud se vzpamatuje z anorexie že), nebo je prodám... co já vím... Ale jak jsme tak koukala na titulky, které jsme ještě nepřečetla, tak mě najednou nic z toho nelákalo. Mám tu sice Hry o trůny, které jsem si koupila, když jsem seriál začala sledovat, ale nechtěla jsem žádnou bichli, abych pak mohla zase co nejdříve pokračovat v povinné četbě. Nakonec jsem si vybrala první díl Sukuby, páč Vampýrskou akademii jsem hltala. A tak jsem dneska do 5té ráno četla Trápení, až jsem ho dočetla, chtěla jít konečně spát a hádejte co!... Kohouti spustili svoje ranní kokrhání -_-. Ale nakonec se mi i tak podařilo usnout....

Autorka: Richelle Mead
Série: Sukuba
Vydalo: Domino
Počet stran: 312

Anotace z bux.cz: Sukuba je nadpřirozená bytost, která smí po libosti měnit podobu a jediným jejím úkolem je svádět. Zní to tak lákavě! Dívka může být, kým chce, její šatník je nevyčerpatelný a smrtelní muži by udělali cokoli pro její pouhý dotek. No, vlastně za to platí svou duší, ale proč zacházet do přílišných podrobností?
Avšak život Georginy Kincaidové, sukuby ze Seattlu, není ani zdaleka tak exotický. Pracuje v knihkupectví a její šéf je poměrně nesnesitelný uťáplý chlap. Nesmrtelní přátelé si z ní nepřestávají dělat legraci kvůli jedné její dávné proměně. A nejhorší ze všeho je to, že si nemůže vyjít na rande, aniž by z dotyčného muže nevysála život. Ona by přitom dala všechno na světě za to, kdyby se směla dotknout slavného a neodolatelně krásného spisovatele Setha Mortensena!
Snění o Sethovi však bude muset počkat, protože ve světě nadpřirozených bytostí se začíná dít cosi podivného… a velmi nebezpečného. Georgina se proti vlastní vůli stává aktérkou souboje mezi dobrem a zlem…

Můj názor: Ačkoli jsem se do knihy nehrnula a chvilku mi trvalo zase dostat se do tohohle fantasy světa, nakonec jsem se bavila a v druhé půlce knihy jsem zvažovala, že si možná přečtu časem i další díl. Přesun ze školního kampusu (VA) do rušného Seattlu a světa dospělých (Sukuba) se odráží hlavně na popisu erotických scén. Nepamatuji si, že by je Mead popisovala takhle (docela) detailně ve VA, a proto jsem byla překvapená, ale příjemně. Ačkoli jsem se nechala slyšet, že si na erotiku v knihách nepotrpím, Mead sex a věci okolo popisovala prostě bez všelijakých zbytečných názvů, na jaké můžete narazit v porno povídkách (mušlička, škeblička atd.) takže to působilo zcela přirozeně a dokázalo správně naladit (:D). Zápletka... no s podobnou zápletkou jsem se asi nesetkala, ale nemůžu říct, že by nějak extra oslnila. I tak ale Trápení byla příjemná a vtipná, chvílemi vzrušující či dojemná oddechovka a pro dívky, které mají rádi tenhle žánr mohu doporučit x)

*anotace a obálka z bux.cz

El rey de los gatos, Mourek sin oreja

6. srpna 2013 v 23:18 | Zlatka |  Fotografie
Přiznávám, že na ucho jsem si musela vzít slovník. Ze španělštiny si nepamatuju prakticky vůbec nic, jak po nás učitelka chce nadlidské výkony a vůbec učí stylem "jednou-se-spleteš-a-hned-jsi-za-dysgrafika-dyslektika". A celkově umí člověka vážně skvěle nalákat na studium španělštiny no. Ale KUŠ BOŽE! Ještě máme chvilku, než to zase všechno propupkne.

Přináším po delší době teda fotodokumentaci mého nejstaršího a nejkrásnějšího kocourka morouse - našeho Mourka. Achjo. Ty prašivá koule. Náš mourek byl od malička pořádný kocour! Obrovské tlapy, královský pohled a to tělo! Garfield hadra oproti němu. Ale svých zažitých 13 let se na něm v krátkém časovém úsece projevilo až příliš rychle. Brutálně zchudnul, pelichá... stálé problémy s ušima, které nedokázal ani můj tatík veterinář vyřešit, mu způsobily, že mu jedno ucho samovolně upadlo. Ale bylo to čisté odumření, žádná krev a myslím, že se mu tím ulevilo. Achjo. Mourečku, požij tu s námi ještě pár let. Není to ještě ani rok, co jsme pochovali Bonušku, tak tam za ní ani za Micinkou nespěchej. Oni ti z ráje neutečou :(.


Dědeček už jenom leží a jí, ale za ty roky (a za to kolik toho předtím nalovil) mu to nikdo nemůže vyčítat. Zasloužený odpočinek.


Detail na jeho papulku :3

A ještě jedna fotka mimo téma. Aneb lvice s lvíčatem u nás na louce.

PS: Samozřejmě vím, že to není lvice s mládětem, ale srna se srnčetem -_-. Ale jednou když se srnka krmila z lavoru od kačen před kuchyňským oknem a já šla zrovna na WC, tak jsem pouze periferním viděním viděla její hnědý trup a mě hned napadla lvice :D (ikdyž jsme samozřejmě věděla, že je to nereálné ne jen vzhledem k poloze, ale taky vzhledem k srnčiným proporcím :D)

PPS: Blbost! jednou by to lev klidně mohl být! Kousek v Petřvaldu (nebo Rychvaldu? :D) přece chovají lva jako mazlíčka!

Zamyšlení nad blogem

2. srpna 2013 v 18:58 | Zlatka |  deníček
Hm. Nedávno jsem zabruslila do mého archivu a držela jsem se za hlavu, kolik "kostlivců" mi tam stále straší.
Když mi tenkrát (den.měsíc.rok který si nepamatuju) hrozilo vyloučení z Autorského klubu, byla jsem donucená některé ty hrůzy smazat, jinak by mě vyloučili a já tak udělala, ale ty hrůzy mám do teďka schované v mém blogovém koši :D. A teď jsem vyhazovala zase. Na jednu stranu si říkám "Má to ještě cenu?" Konec konců, můj blog rozhodně není tak aktivní jako kdysi býval, panečku to byly časy, 200 návštěvníků denně nebylo ničím zvláštním a to jsem přitom rozhodně nepatřila mezi špičku, kteří měli návštěvníků denně klidně přes 600. Jo, tenkrát stálo za to blogovat. Ale co se změnilo? Já. Blog. Všechno. Dobám Stmívání už je odpískáno a to jsem přitom nepřinášela novinky ze života herců, ale psala svoji fanfiction. Poté, co jsem si ale uvědomila, že psát o upířím páru, kteří mají všechno a jsou hepy jak tři grepy, nemá vůbec žádnou cenu, jsem s tím sekla. Moje vlastní povídky (na pokračování) jsem nikdy nedokončila a těch pár jednorázovek, co tu mám, taky nejsou žádný výbuch. Za ty roky co bloguju (tj. 7 let, z toho 6 let právě zde), jsem po smazání blbostí, přišla na to, že tu prakticky nic není :D. Smutné, že? Ale jistě, pár úspěchů tu bylo, většinou články na téma týdne, nedávno jsem TT dokonce předběhla, ale jinak nic moc, spíše nic. Inspirace na psaní už nějakou dobu není. Možná je to tím, že mi přibyly roky a už se nevěnuju tématům čehokoli jenom abych něco na tom blogu měla, už se mi líbí všechno, co se líbí ostatním, neocením každou knihu, film, píseň a jsem v tom už dost náročná. Udělala jsem si vlastní názory na svět a všechno, co znám (pochopitelně). Dospěla jsem snad? Je to tím? -_- Ach né, však mi taky straší kalendář s označenou blížící se 18tkou. Nesnáším oslavy. Ale mám ráda dárečky... kdo ne? :D

Zpátky k blogu! Stejně jako před lety, tak i teď vím, že tenhle blog rozhodně nikdy nesmažu. Stejně jako před lety vím, že když nastane krize, (jakože taky nastala a trvá), tak se stejně časem zase ozvu - viz těch pár článků z července, ale... jsem z toho smutná. Co se mi stalo? Kam se poděla moje fantazie? Moje touha napsat knihu a neomezené množství nápadů na ně - totiž, ano, nikdy jsem nic nedotáhla do konce, ale vždycky jsem měla nápad. Teď už nemám ani nápad. Je mi z toho všeho smutno. Trochu to tu pozměním. Ikdyž to nebude třeba poznat. Ale já alespoň budu vědět, že jsem něco zase tady udělala, oprášila, opravila, změnila...

Žijte blaze.

PS: škoda že nejde hromadně blog přestěhovat na jinou adresu, nebo adresu dokonce prostě změnit. Tenkrát mi připadalo strašně cool mít něco anglicky. Tak jsme tam stračila "or" a podsvětí napsala ještě s dvěma t :D:D:D Chce se mi brečet.