na Blog.cz

Autor: Arnošt Lustig

Anotace (databazeknih.cz): Dramaticky vypjatá novela o tragickém osudu židovské dívky, která povýšila pomstu za své soukmenovce na smysl vlastní existence.
Lustig ve své sugestivní novele zpracovává motiv sadistické léčky, s jejíž pomocí se nacističtí pohlaváři pokusili získat majetek od skupiny zajatých bohatých židovských obchodníků. V druhé rovině novely pak vypráví vlastní příběh hrdinky, dívky, která se na prahu smrti vzepře ponižování své lidské důstojnosti a dokáže v sobě zmobilizovat sílu, schopnou překonat strach i přirozený pud sebezáchovy.

Můj názor: Tahle novela byla krátká a tak nějak ve mně nezanechala moc pocitů. Ačkoli se se knížka jmenuje Modlitba pro KATEŘINU HOROVITZOVOU, samotná K.H. tam zase tolik prostoru neměla a je spíše jakýmsi symbolem. Příběh ničím čtenáře praděpodobně nepřekvapí, všichni alespoň zhruba víme, s jakou genocidou se Židé za Druhé světové potýkali. Co mě ale překvapilo, je, že novela je jakýmsi skloubením dvou reálných historických událostí - osudy polské herečky a židovských podnikatelů zajatých nacisty na Sicílii roku 1943. Knížku bych určitě doporučila těm, kteří ji mají na seznamu literatury k maturitě, protože je krátká a čtivá. Těm, co mají rádi příběhy z druhé světové vojny, pochopitelně také doporučuji.

... aneb když přijdete po týdnu na svůj blog, říkáte si: "Kolik lidí se ke mně dneska* asi zatoulalo, když jsem skoro týden nic nenapsala...?" a pak tam uvidíte skoro 300 návštěvníků :D. Říkala jsem si, že je to asi nějaký error, tak jsem projížděla hlavní stránku články a dívala se na počty komentářů... a hle! Vrhli jste se na komentování mého článku o anorektičkách a pro-ana komunitě. Pak jsem ale hloubala... no jo... ale to je starší článek, jaktože na něj přišli teď tak hromadně? Tak jsem se koukala jestli na blogu neměli nějaký výpis zajímavých článků z poslední doby... pak jsem se dívala, že PRO-ANA je téma tohoto týdne, tak jsem zkontrolovala, jestli třeba můj článek nějak sami zpětně tam nezařadili, ale nikde nic... fakt mě nenapadlo se podívat na zvýrazněné články na titulce, dokud mě nadpis nepraštil do očí :D. Takže pochopitelně jsem moc ráda za toto zviditelnění, byť je jen dočasné a děkuji za vaše komentáře, vesměs se mnou souhlasíte, takže nemám co bych dodala :) Nejspíše svým článkem nic nezměním, žádnou anorektičku na cookies nenalákám na naši "temnou stranu" plnou jídla, ale jsem ráda, že pořád jsou tu lidi, kteří si uvědomují to riziko a tento fenomén rozhodně nehodlají podporovat.

Vlastně mohu TT "zneužít" a znovu vás odkázat na můj článek (pro ty, kteří stejně jako já moc pozornosti vybraným článkům většinou nevěnují :D):

Anotace:
Déle než 51 let čekal Florentino Ariza na novou příležitost, aby mohl Fermině Dazové vyznat nekonečnou lásku, na chvíli, až její 80letý manžel, slovutný lékař, zemře. Tehdy přichází chvíle pro kdysi opuštěného milence. Než se oba staří lidé spolu vypraví po řece Magdaleně, aby nedotčeni zlobou světa vpluli do elysia své lásky, stáčí se autorův pohled do jejich minulosti plné všedních věcí i nepravděpodobné krásy. Geniální vypravěč sestupuje do nížin triviální literatury a líčí své postavy v rozmanitých podobách lásky, lásky romantické i domestikované, lásky "osamělých lovců" i lásky manželské. Na sentimentální příběh z lidové četby navěšuje vlastní vzpomínky a sny.

Můj názor: Ačkoli tyto prázdniny budou ve znamení povinné četby (bohužel), Láska za časů cholery se mi opravdu líbila (bohudík). Zprvu se mi to zdálo trochu zmatené. Velice dlouhá souvětí a celkově hodně zajímavý styl psaní, trvalo prvních 100 stran, než jsem si zvykla, ale i ta první část se mi líbila, to né že ne. Bylo to vtipné i dojemné, chvilkama absurdní, ale myslím, že to tak autor chtěl. A ikdyby nechtěl, je to vcelku jedno, protože kniha se mi líbila. Nikdy jsem nic podobného nečetla. Ani stylem psaní, ani s podobnou zápletkou. Není divu, že Márquéz je nositelem nobelovy ceny. Jediné, co bych knize vytkla, je její zakončení. Není to úplně typický happy end, ale přeci jenom já mám ráději hořskosladké konce. Vracející návštěvnící už ví, že klasické recenze nepíši, a tak si vás dovolím odkázat na blog Cle(o)y (? zatraceně, vůbec nemám šajnu, jak to vyskloňovat natož napsat :D) a její krásně sepsanou recenzi :).

Uch, ach. Nevím, kdy jsem se na blogu naposled s něčím svěřila. Natož, kdy jsem něco zapsala do mého deníku. Co jsem nastoupila na gympl, tak jsem napsala jenom pár zápisů, vždy, když se stalo něco převratného a pokaždé jsem shrnovala do jednoho zápisu obrovské množství času. Né jako kdysi. Každý den i čtyři stránky, byť nesmyslů, ale přece - když jsem to, že jsem přestala psát deník, pověděla mé kamarádce v neděli na nákupech, zhrozila se s tím, co jí odkážu, až to jednou se mnou sekne (?!) :O, :D. Achjo :D. Nebyly to šťastné časy, když jsem ho psala pravidelně. Neopětovaná láska opět a zase (aneb když cca 3 deníky - tj. minimálně 300 stran - zasvětíte klukovi, se kterým si sotva řeknete ahoj :D) + zážitky na těch pár táborech, co jsem byla a samozřejmě Doba temna naší rodiny (aneb, když matka chytne druhou mízu a naivně si myslí, že si toho v domácnosti nevšimnou). Na začátku gymplu jen to, jak jsem se zčista jasna zamilovala do kluka, se kterým jsem předchozí 4 roky chodila a pak těch pár "šťastných vzpomínek s ním", než jsem o Vánocích napsala další zápis, který všechny šťastné vzpomínky uvalil do úplně nového světla, totiž bolesti, když mi bylo opakovaně ublíženo... Ale ne, ne, ne... na tohle nechci vzpomínat >_<, po tolika rozchodech od té doby, jsme stejně zase (prakticky pořád, naše rozchody... se nedají považovat za rozchody -__--) spolu. A ačkoli říkám "Zradí jednou, zradí znovu." a stále tomu věřím ať v partneství, či v jiných vztazích mezi lidmi, vypadá to, že se Vojta opravdu změnil tak, jako mi to slíbil. Nebo si to zařídil jinak, protože už ví, kam až dokážu zajít, jak moc silná má intuice je,... teď budu podle vás stíhačka co :D Jo, jsem stíhačka. A proč? Protože si vybral tu cestu, jak mi ublížit nejvíc a věděl o tom. Protože kurva nesnáším svůj "šestý smysl" o přicházející bolesti. Nesnáším to! Nesnáším ty sny, které mě varují před smrtí (prababička, Bonny), nebo před nevěrou! Nesnáším to vnuknutí, kdy vím, že jednou přijdu a věci budou tak a onak a já už je nebudu moci nijak změnit. Ale teď jsem si opravdu zničila náladu a naprosto zbytečně. BU! -_-

Rychle změním téma. Hm. Jo! Nákupy... takže v neděli jsme s E. a H. byly na nákupech, kupovala jsem nějaké části dárků na Vojtovy narozeniny a taky jsem využila slev a koupila si nové tenisky. Adidasky za 540,-. No neberte to! Ale vezmu si je až v záží do školy, protože bych je do té doby zničila -_-. Taky jsem si zkoušela jedny krásné plavky v NY, ale pohužel svrček mi byl malý (a to mám přitom Béčka, možná ani to ne :D) a celkově ten střih mi neseděl, ale ten vzor a ozdobení... achjo ♥. (Ano, i já mám naprosto dívčí chvilky :D.) KFC jsem v rámci snahy shodit alespoň 5kg oželela, ale v těhle OC stejně nic moc nízkokalorického neseženete, takže jsem skončila na čínských nudlích s kuřecím masem. A taky jsem Bagulce konečně koupila adresář na obojek, protože je to opice, když jí pustíme, vždycky nakonec skončí u sousedů a tahat jí odtama na rukách... na to už opravdu nemám, jak šíleně vyrostla! Jinak mi tu dietu naši vůbec neusnadňují -_-. Včera si koupili gril, ale tak dobře, maso se zeleninou... když se nepřežerete, tak je to ok. Ale co udělá moje máti? Dneska přijdou domů, s Vojtou jsme louskali druhou várku hrášku a ona si přijde s koblížkama a křupkama, tak na ni koukám, jestli si ze mě dělá srandu, nebo co, když ví, že držím dietu (nebo si alespoň odpuštím právě ty koblížky apod.) a ona jenom "Aháá, tys to myslela vážně... tak to si asi nedáš ten koláč, co dneska budeš péct..." NE, NEDÁM -_-. A to vám ještě musím říct, že ve čtvrtek na večeři udělal táta brynzové halušky jo :D a v sobotu na oběd máti udělala fazolačku a pizzu. Však v pohodě :D Hodně mi to usnadňujete! -_-

A jestli se divíte, že tu nepřibyli žádné recepty, tak je to z toho důvodu, že poslední dva výtvory mi moc nechutnaly. Nejdřív jsem si dělala kakaový pudink s ovesnými vločkami a banánem a včera na oběd kuřecí maso na medu a rýží. Pfů. A jelikož dneska večer budem zase grilovat, přes den si udělám opět něco sladkého, takže toho slaného receptu se zatím nedočkáte -_-.

Jinak asi před hodinou jsem po 15 dnech dočetla Lásku za časů cholery (Konečně! teď se vrhnu na knížky vypůjčené z knihovny, doufám, že to stihnu, abych si to nemusela proflužovat a hned si vzít další z povinné četby...), trošku jsem si poplakala, ale nakonec jsem z konce byla zklamaná, protože to byl happy end, i když takový... neklasický. Hm, mám radši hořkosladké konce. A strašně mě rozbolela záda z toho, jak jsem to četla v polosedě -_- A faatumgel nepomáhá. Jako by nestačilo, že mám za sebou zřejmě "čtvrtý kritický den" cvičení s Jillian Michaels a tou její 30 výzvou. Doufám, že to k něčemu bude, protože předevčírem jsem si říkala "Vida, už to jde!" a včera už jenom u pitomého kardia jsem myslela, že se rozplácnu na zem a čau! A dneska, když jsme si tak dodělala záda? :D To bude sranda no, třeba bychom s Vojtou mohli zajít na bazén. Pokud se mi teda nerozpadnou plavky -_-.

Už je pozdě... nebo brzo... čas jít spát... Broute :D (Tak koukám, vypsala jsem se nejméně na několik týdnů a jestli se pak zase s něčím svěřím... to už je ve hvězdách...)

Čusky busy :D

Jak tak koukám na poslední články, pokaždé vás zdravím jinak :D Ale brzo mi ty pozdravy dojdou a pak se už budu jenom opakovat :( :D

Dnes vám přináším opět a zase lehoučký receptík na můj včerejší snídaňo-oběd (aneb, Zlatina nevyleze nikdy dříve než krátce před 11. hodinou).

Ovesnou kaši jsem jedla poprvé v životě, můj kluk si to strašně pochvaluje, že ji má dokonce radši než klasickou krupičnou!!! Má teta zase ovesné vločky jí každý den na snídaňku, aby se udržela fit... nevím jestli si dělá kaši, nebo to jí s jogurtem, jednou se ji třeba zeptám...

ALE! já jako neznalec, který jedl ovesnou kaši poprvé, bych potřebovala, aby někdo můj recept otestoval a řekl zcela upřímně jestli to je dobré, nebo není :D Popřípadě jestli si to nějak vylepšil...Mně to nepřipadalo špatné, ale na krupičku to prostě nemá, to ať mi nikdo netvrdí, že jo. Taky jsem opět a zase snědla poloviční dávku, páč někde psali 40g ovsa - což mi připadalo směšně málo, jinde psali 50 - 60g, tak jsem se rozhodla pro tu druhou možnost, no teď vím, že by stačilo těch 40g.

Ciago bello, šílenci :D

Nenechte se zmást tím, že zde nevidíte recept, jak jsem včera psala o tom, že prakticky nic jiného tu tyhle prázky nebude :D. Ale přece nebudu furt recepisovat, tak jsem využila toho, že ze mě máti včera udělala prakticky na celý den Popelušku :D. Musela jsem přelouskat celou bednu hrášku a ke konci jsem už ani necítila prsty :D. Kolikrát jsem dostala do nohy mravence, takže když jsem se zvedla, chodila jsem, jako kdybych byla z želatiny, div že jsem nespadla na hubu :D.

A v některých byli pěkně vypasení červíci :3. Chuťovka :D. Hrášek jsem nikdy neměla ráda a po tomhle ho vyloženě nesnáším :D. Takže přináším foto o ničem, aby se neřeklo, že nic doma nedělám, jo. :D

Čauky mňauky :)

Tak opět a zase jsem tu s receptem (nejspíše to bude hlavní náplň příspěvků tyto prázdniny, protože se chci naučit vařit, ale tak lepší než žádný příspěvek, ne? :)...). Dneska jsem si tentokrát smlsla na mléčné rýži s ovocem.

Recept je opět prosťoučký a je jenom na vás, jaké ovoce si vyberete, nebo jak si rýži dochutíte :)

Ahoj, ahoj :D

Jsou prázdniny, já jsem sama doma, a jelikož nechci přibrat (spíše naopak), rozhodla jsem se oželet objednávání pizzy, na kterou mi máti dává stravenky :D, a sama si něco ukuchtit. Tenhle recept zase moc dietní není (těstoviny), ale je velice chutný a na žaludek docela lehký :) A taky se chci něco naučit vařit, protože ať si uvařím cokoli, tak nic mého mi nechutná :( Dokonce ani primitivní vaječina! Akorát palačinky udělám dobré… když je zrovna nepřipálím :D

Jedná se o naprosto primitivní recept, který můžete všelijak upravovat podle své vlastní chuti, takže jsem tu spíše jenom, abych se pochlubila, co jsem dneska vytvořila, protože ačkoli to stále není tak dobré jako od maminky, myslím, že se mi docela povedl a vypadá i vzhledově pěkně :D :).

Ahoj, ahoj :)

Nedávno jsem si uvědomila, že jsem se zde s Baggie vlastně téměř vůbec nepochlubila, až na její představení :O A to už je to přitom hodně velké číslo. Už druhý den, co jsme ji měli doma, mi připadala větší! Teď když koukám na fotky, tak byla takové miminečko sladké a teď je to taková příšerka velká! :D A na borderku je to pěkná trubka, nebo ne... Baggie je chytrá, ale já si nic nedokážu naučit... naučila jsem ji pouze sedni, lehni, dej pac a teď jsem jí učila, aby na povel ukázala bříško, ale pochopila jenom to, že si má u toho lehnout... ale snad to ještě nějak vypilujeme :D A taťka ji naučil na povel zahnat slepice, ale to umí i bez toho, když je slepicemi posedlá :D Je to moje láska... ale máti by ji občas nejraději zastřelila, protože nám vyhrabává cibulky narcisů... a roztahává boty po celém dvorku a je to vůbec strašná špindíra :D Ale já ji prostě miluju, je to zlatíčko :) Jednou sem možná dodám i fotky, jak byla úplné mimčo :) Teď ale pár aktuálních :)

…

Najeďte si na google, zadejte do vyhledavače "PRO ANA blogy" a pojeďte si očima pár náhledů do těchto blogů, zajisté spatříte tahle prohlášení a možná najdete i horší.

V dnešní době je velká část populace ohrožována obezitou a ano - mezi nimi jsem i já. Při své výšce 156 cm vážím 65 kg, mé maximum bylo bohužel až neuvěřitelných 72 kg. Loni, když jsem nastoupila na gymnázium, jsem díky stresu z nového prostředí a strachu z toho, že zklamu mě samotnou, popřípadě rodiče, zhubla dokonce až na 58 kg - tj. 14 kg, kdy musím dodat, že těch prvních 10 kg šlo dolů už během prvních tří měsíců školy. Ne, tohle dozajista nebyl nezdravější způsob zhubnutí, ale přála jsem si váhu uchovat maximálně na 60 kg, ale bohužel má láska k jídlu a omezené množství pohybu zajistili, že během následujícího roku jsem zase téměř všechna kila nabrala. Štve mě to a během prázdnin s tím něco chci udělat, začala jsem cvičit, ale vím, že jídla se nevzdám. Doufám, že nějaké to kilo zhubnu a pokud ne, tak doufám, že alespoň nepřiberu.

Pokud se ptáte, proč jsem vše výše zmíněné o mně vám vůbec psala, když mezi vyznavačky anorexie rozhodně nepatřím, tak vězte, že důvod je prostý: Jakmile se veřejně postavíte proti něčemu, co vyznává/uznává dostatečně velká masa lidí (nebo se ocitnete alespoň v prostředí, kde vy představujete menšinu s jiným názorem), začnou se do vás Ti druzí navážet jenom s tím, že akorát závidíte, že to říkáte, jenom protože jste zamidrákovaným opakem jimi uznávanou osobou/názorem, apod. Takže narovinu říkám ANO, jsem baculka! Ale tento článek píšu, ne protože bych snad svoji váhu chtěla obhajovat, ale protože chci poukázat na to, jaký "ideál krásy" v dnešním světě panuje a jak působí na lidi, hlavně dospívající dívky.

Dnes na FB jsem narazila na vášnivou debatu o tom, které holky si můžou dovolit legíny a které zase ne. Já legíny na veřejnosti nosím jen zřídkakdy, protože vím, že moje postava v nich není 2x atraktivní, takže povětšinou je nosím jenom doma místo tepláků, protože jsou prostě pohodlné. Ano, jsou věci, které by baculky asi neměly nosit, pokud to tak samy vnímají a uvědomují si, že tenhle kousek oblečení jejich postavám moc nelichotí. A pokud si to neuvědomují a jsou natolik sebevědomé, že se tak prostě obléknou, tak co? Budete jim za to nadávat? Nazývat je tlustými prasaty? Kdo jste vy, abyste jim diktovali, co si smí obléct a co už ne?

Znám jednu dívku, pojmenujme ji třeba Magda. Tak tahle Magda je moc milá dívka, velice chytrá (samé jedničky v druhém ročníku na gymnáziu) a všestranná, umí péci, je velice pohotová i vtipná, aktivní ve všech směrech. Některým z vás mohlo už dojít, že mluvím o mé spolužačce. S Magdou se nějak extra nekamarádíme, ne abychom spolu měly problém, ale protože máme jiné zájmy. Já jsem ten "couch potato" a ona je ta sportovkyně. Magda se jeví dokonale, jediná její chyba je anorexie. Když koukám na starší fotky, byla taky baculka, ale ne moc, stačilo by zhubnout pár kilo… nanejvýš tak 5 a byla by už v normálu, ale co se stalo, že se z ní stala kost a kůže? Nikdy jsem se jí na to nezeptala, protože si nejsme blízké a asi by to nebyla 2x taktní otázka, ale teď, když vidím co má Blog.cz, tenhle týden v sekci "Blog dne", vidím, že těmhle dívkám nepomůže být taktní, ale ukázat jim krutou pravdu.

Když jsem projížděla různé PRO ANA blogy, nemohla jsem uvěřit, jaký jídelníček tyto dívky dodržují, ale zato je naprosto jednoduché si ho zapamatovat - NEJEZTE NIC, až na nějakou malou výjimku na oběd nebo svačinku odpoledne. Anorexie ve světě není novinkou, ale to nejhorší na těhle blozích je, že se tyto dívky navzájem podporují a vytváří silnou a početnou komunitu, jejímž členkám už jen stěží pomůžete přemýšlet jinak.

Mnoho z nich začínalo na vážně vysokých váhách, ale dost z nich bylo štíhlých, tak kde se v nich vzala tahle touha po "dokonalé váze"? Módní návrháři by měli přestat šetřit na látce a na molech vystavit ženy se skutečně ženskými tvary a ne jenom chodící věšáky. Všude jen dokonalé postavy celebrit upravené ve photoshopu a když už ukážou celebritu tak, jak skutečně vypadá, udělají z toho strašný skandál. A ikdyby se o zvětšující se čísla anorektiček nestarala média, pořád tu máme samozřejmě muže toužící po dokonalých postavičkách svých drahých poloviček. Má další známá si našla přítele, který vyrůstal v rodině, kde je být baculatý naprosto tabu, takže se kvůli něj teď pořád hlídá a já vidím, jak její tělo zestárlo tímhle šíleným hubnutím. Říkala jsem jí, jestli tě miluje, bude tě milovat i kdybys přibrala…

Zajímalo by mě, kolik žen postihla anorexie, právě protože se jim někdo poškleboval kvůli jejich váze. Jsem moc ráda, že ještě pořád existuje hrstka mužů, která ocení, když má ženu za co chytit, nebo jim to alespoň nevadí a ač jsem nevěřící, tak se budu modlit v to, aby nevyhynuli. To že jsou muži v tomhle často povrchní… co se dá dělat? V TV jen málokdy uvidíte neatraktivní herečku a sledování porna taky udělá svoje, ale to, že se na stranu takových jedinců někdy přidají i ženy… to mi připadá dost smutné…

Asi každý máme nějakou představu o tom, jak by měla vypadat jednou naše druhá polovička, ale není důvod, abychom uráželi ty, kteří té představě neodpovídají. Každý jsme nějaký a uvědomte si, že někteří z vás třeba jsou i zodpovědní za to, že se jednou nějaká dívka vzbudila rozhodnutá takto radikálně začít hubnout, protože jste si nedokázali ušetřit poznámku o její postavě.

To samé samozřejmě platí i pro chlapce: Nenechte se poplést rádoby dokonalými těly modelů. Když trpíte obezitou, udělejte s tím něco, cvičte, ale jezte! Požádejte o pomoc nutričního terapeuta, ale nenechte se zlákat touto komunitou, ve které sice naleznete vzájemnou podporu, ale ztratíte své já a dost možná i svůj život.