na Blog.cz

Podprsenka. Pro většinu z nás žen každodenní součást oděvu. Dámy, které žily v dobách, kdy ještě podprsenka nebyla vynalezena, si zase své přednosti zpevňovaly korzety.

Už jako malá holčička jsem se těšila na svou první podprsenku, nebo mi bylo trapně, když jsem se musela v bazénku koupat nahoře bez - mí drazí rodičové mi totiž chtěli dopřát rovnoměrné opálení

(asi můžu být ráda, že mě nenutili jít úplně naostro) - jinak jsem tam samozřejmě jako čtyřletá holčička ještě nic neměla, ale i přesto jsem se cítila trapně. Dnes si upřímně cením toho, když dojdu mrtvá domů ze školy a podprsenku svleču, zahodím do rohu pokoje (často doslova - jsem nehorázný bordelář) a nechám ji tam ležet až do následujícího rána, kdy si ji nasadím poslední dobou už jenom kvůli společenským konvencím.

Netřeba k tomu něco dodávat.

Včera jsem letmo koukla na článek Blog.cz versus Blogger.com. Dočetla jsem se, že je možné, že na Blogger.com, je každý pátý blog jenom pitomý spam. Nevím, asi jsem měla štěstí, že když už jsem zabruslila na bloggery, tak to na roboty teda nevypadalo. Vlastně jsem vždycky příjemně překvapená, kolik zajímavých a moc pěkně udělaných blogů na bloggerovi je. Spousta nápadů, zaměřených blogů jak na módu, tak na další věci, jako knihy, či recepty. Designy povětšinou lahodí příjemně oku, texty se dají číst. Nevšimla jsem si, že by takové blogy byly i tady na blog.cz, dokonce ani mezi autorskými - tím je ovšem nechci urážet ani znehodnocovat, možná se mýlím, nebo jsem neměla to štěstí narazit na podobné blogy i tady u nás. Je tu spousta umělců - krásné fotografie, malby, povídky, ale připadá mi, že je tady strašně málo nějak spešl zaměřených blogů. I já jsem takový mix, někdy píšu o knihách, někdy prostě deník, někdy nějaký poznatek, nebo názor. Je tu pár knižních, kde si dovoluji jako špičku považovat Abyssino Knížní nekonečno a tím moje znalost zajímavých blogů končí. Je tu samozřejmě spousta fan klubů... The Vampire Diaries... 30 blogů pěkně vedených, ale copak by nestačil jeden? Vždyť se to pořád všechno jen opakuje :) Ano, na blog.cz je spousta moc pěkných blogů (a taky spousta blogů, jejichž existenci nechápu), ale nevšimla jsem si tady blogů, které by poskytovaly třeba nějaké zajímavé návody. Na pár takových jsem tu v minulosti narazila, ale je jich jen hrstka. Prosím, jestli máte nějaký typ na takový blog, podělte se o něj, protože se na ně moc ráda podívám :)

Zároveň jsem také včera při projíždění právě bloggerů, narazila na jakousi internetovou nástěnku Pinterest.com. Jeho uživatelé sdílí různé odkazy z celého internetu. Najdete tam módu, líčení, recepty, návody na účesy, různé zajímavé dorty, doplňky, nebo jen vtipné obrázky... prostě cokoli. Ihned jsem si tuto službu oblíbila a zaregistrovala se, protože tam najdete spoustu zajímavých typů a nápadů, takže vřele doporučuji se tam alespoň kouknout :) Jedinou nevýhodou je, že odkazdy jsou samozřejmě ve většině případů anglicky, takže neznalci jsou odkázání převážně na google translate, ale já si tu angličtinu mileráda procvičím, protože jsem ve škole oproti ostatním docela pozadu :D

Toť ode mě vše a ještě jednou připomínám a prosím, pokud znáte tady u nás na blog.cz, nějaké blogy zaměřené na návody, tak se podělte, ráda bych si totiž našla nějaký koníček, nebo vyzkoušela něco nového :) Děkuju.

Poslední díl promítnut na plátně a de facto 6tiletá etapa mého života právě skončila. Nikdy nezapomenu, na pocity, které jsem měla v roce 2006, když jsem Stmívání poprvé četla. A najednou už to všechno skončilo. Musím ale říct, že i když se mi poslední díl líbil, čím jsem starší, tím větší nároky na film mám. Nebo možná na herce. Film se docela dost držel předlohy, pokud si knihu vybavuji dobře (už je to nějaký rok, co jsem ji četla), čeho si moc vážím, problémem je, že některé pasáže v knize film zbytečně prodlužují. Ne vždy to, co se v knize čte pěkně, vypadá dobře i na plátně. Ale kdyby nás o ty zase ne až tak podstatné scény ošidili, zase bych si stěžovala, že je vynechali. Zbytečné scény - nebo možná ne příliš zajímavé -, ale skvěle vynahradili koncem - nemyslím tím teď romantickou scénu, kde Bella nechá Edwarda nakouknout do jejích myšlenek, za svitu sluníčka - nikomu nevadí, že se ani jeden z nich netřpytil jako diamant -, ale myslím scénu, kde si upíři dávají na poli meeting. Nechci moc spoilerovat, ale řeknu vám, že když se na poli objevila Alice a věci se "daly do pohybu"… málem jsem vyjekla na celé kino a dost jsme si zakrývala oči - ne že bych byla vystrašená :D Spíše jsem nevěděla, která bije, protože TOHLE v knize nebylo! :D Slza ukápla, vydechnutí přišlo, když se objasnilo, co se stalo. Nicméně, nakonec si říkám, že by bylo lepší, kdyby to skončilo špatně. Nikdo by nic takového nečekal. Stmívání… taková slaďárna a najednou BUM! Co se stalo? Mimo to - erotické scény… teda scéna stála za houby. První sex se ještě dal, ale tady jsem to považovala právě za jednu z těch nezajímavých scén. Nakonec jsem spokojená, ale stejně musím ještě zkritizovat herce. Kristen stále strnulá. V úkrytu si ji moc dobře nepamatuju. V Na území žen, jsem si nevšímala moc ji, jako spíše samotného příběhu… ale ve Sněhurce… Znáte Gerarda Butlera? Podle mě jeden z nejlepších herců! Můžete ho strčit do sebehoršího snímku, ale on vám to zahraje vždycky na jedničku a navíc s postavou splyne, takže pokaždé když ho vidíte ve filmu - je to úplně někdo jiný, jenom pořád v tom sexy těle. Což se o Kristen ani o Robertovi nedá říct. Robert v HP neměl tolik prostoru, na Nezapomeň na mě jsem se ani nedodívala… Voda pro slony… snad větší romantika než Stmívání, takže tam mu to sedlo, ale v Miláčkovi to zase šlo vidět! Hrát prostě neumí, je to prostě pořád on. Toho samého jsme si všimla na Anně Paquin, která hraje Sookie v True Blood, Sookie sama o sobě nemám ráda a Annu jsem pak viděla hrát už jen jako malou ve snímku Jane Eyre (nebo tak nějak :D), kde jsem viděla, že dokonce i ona má vymezený styl hraní. V x-manovi si ji moc nepamatuju. Takže proč to sem píšu? Ono je to docela průšvih, když vám připadá, že vedlejší postavy umí hrát lépe, než dvě hlavní… Jinak je to ale pěkné, myslím, že lépe to už asi nešlo - ne s aktuálním obsazením. Vedlejší role neměli samozřejmě tolik prostoru, ale co měli zahrát, zahráli dobře. No a jak se říká "Kde něco končí, tam něco nového začíná…" prosím pěkně, teď bych prosila takové Haló kolem něčeho nového, protože ten humbuk kolem upírů mi už leze krkem.

S E X. Mohla bych psát o polohách, o sexu v historii, o mé vlastní zkušenosti, o místech, na kterých se to dá dělat…, ale asi vás trochu zklamu, protože tohle v plánu nemám. O čem tedy vlastně chci psát? Na novinkách mě dnes ráno zaujal titulek "Za opakovaný sex s nezletilým dostala žena u teplického soudu podmínku", a tak mi vyplanula na mysl otázka "Co je ještě pedofilie a co už není?"

Kdysi bylo přece normální, že se dívky vdávali klidně už v 11 letech a hned zkraje si pořídily potomky. A jejich manželé taky nebyli vždy jejich vrstevníci. Připadalo jim to normální a sňatky to byly povětšinou domluvené. Rozhodně nesouhlasím s tím, aby tak mladé dívky byly už matkami, nebo aby rodiče měli právo nám naplánovat a přikázat, s kým strávíme zbytek života. Ale spíše mě napadá: Co je zákon, aby nám nařizoval od kolika let, můžeme souložit, a jak starý partner může či nemůže být?

Samozřejmě se zde nebudu bavit o těch případech, kde pedofilové pozvou maličké děvčátko, nebo chlapečka na cukrátko a pak je sprostě zneužijí. Ale co když je styk dobrovolný? Co když k sobě obě strany něco cítí? Nebo se nezletilý prostě cítí připraven? Jak skutečně poznáme, co je zneužití a co už není?

Vždycky mi rozum stojí, když poslouchám ta jedenáctiletá děvčata, jak se baví o tom, jaké zkušenosti už mají. Já se teda přiznávám - také jsem v 11 letech měla své potřeby, ale povětšinou jsem stále jen snila o romantické lásce, než o tom, abych to všechno už měla za sebou a mohla se tím "chlubit" mezi svými vrstevníky. Každý jsme nějaký a zrovna tohle se mi na dnešních dívkách příčí, ale je to jejich věc, jestli si chtějí hned ve svých raných letech pořídit nálepku děvky, tak prosím, dříve, či později na to doplatí. A nebo taky ne. Užijí si spoustu sexu, budou se mít fajn, ale přijdou o dětství, na které většina z nás ráda vzpomíná. Ale to vše je přece záležitost jedince. A měli bychom mít právo si o tom rozhodovat sami, bez ohledu na nějaký zákon. Obvinit někoho ze zneužívání, přece můžeme v jakémkoli věku. Pokud nás někdo znásilní, je to vždy trestný čin, který by se měl řádně potrestat. Ale pokud bych se cítila připravená na sex ještě pod hranici 15 let a uvědomuji si, jaké následky to může mít… Co je zákon, aby mi diktoval, jestli můžu, nebo nemůžu s někým spát?

V dnešní době je sex zcela normální otevřené téma, žádné tabu. Informace, rizika a prakticky vše kolem něj se můžeme dozvědět v jakémkoli věku na internetu, nebo mezi svými přáteli. 15 let není špatná hranice, souhlasím s ní, respektovala jsem ji, někdy jsem měla pocit, že bych jí dokonce zvýšila na 17 let a to by znamenalo, že i já sama bych ji porušila. Ale pocit připravenosti je přeci jenom čistě individuální záležitost. A myslím, že kdyby někdo pod 15 let (a že je těch jedinců dost), chtěl do toho jít dobrovolně a byl si vědom, co to tedy všechno obnáší a vlastně znamená, nikdo nemá právo se mu do toho vměšovat. Ale samozřejmě - jako rodič bych s tím asi určitě nesouhlasila.