Říjen 2012

Věříte v Tajemství?

28. října 2012 v 17:14 | Zlatka |  deníček
Tohle není žádný článek, jako spíše dotaz. Nevím teď, kdo tu knihu napsal, nebo dokonce, jestli neměla více autorů. Kdysi jsem o tom viděla dokument a věřím, že pokud je člověk pozitivní a vněco věří, tak může dosáhnout svých cílů. Ale i tak bych se Vás ráda zeptala, jestli jste to zkoušeli, jaké máte s tím zkušenosti, jak dlouho to trvalo, co všechno jste ve svém životě museli změnit apod. Nebo jestli jste díky tomu vůbec něčeho teda dosáhli, pokud to není podvrh. Z minulého přísvěpku, můžete vyčíst, že jsem v dost nemilé situaci a na pokraji zoufalství. Nevím už, co by, a tak se uchyluju k takovým prostředkům.

Nuže, podělte se prosím o názor a zkušenost.
Děkuju mockrát.

Pražský pochod smrti

7. října 2012 v 20:20 | Zlatka |  deníček
Ach, bože. Od 25. do 30. září jsme byli se třídou v Praze. Tento výlet nemůžu nazvat nijak jinak než "Pražský pochod smrti" :D Vlak nám z Ostravy jel asi 5:20 takže jsem vstávala asi ve čtyři... ten den jsme se vrátili na ubytovnu něco málo po půlnoci, ale když to řeknu tak... na plnou hubu :D Tak díky mým hormonům jsem usla tak kolem 3tí ráno, vstávalo se před sedmou a v sedm se zase odcházelo :D Pak už jsme na ubytovnu chodili zásadně kolem jedné, či druhé ráno a vstávalo se v 7, tedy... měla jsme to tak naplánované, ale většinou jsem vstala o půl hoďky později. Z programu jsem vážně nic moc neměla, protože jsem při každé příležitosti usínala... vytuhla jsem dokonce i v Národním divadle při prohlídce, kdy jsme se zrovna na nějakou půlhodinku uvelebili v jejich pohodlných sedačkách :D Žádnou výjimkou nebyla ani Křižíkova fontána, spaní v Elefantu cestou z Karlštejna (to nám to s Vojtou dokonce zvěčnil pan profesor chemikář :D), či spaní na trajektu cestou ze Zoo. Takže z těch prohlídek si vážně moc nepamatuju až na věci, které mě vážně natolik zaujaly i přes mé věčně klesající víčka. Byli jsme i v Kalichu na Pomádě, což byl celkem povedený muzikál, ale divadlo bylo hrozné. Vzduch vydýchaný, málo prostoru, strašně nepohodlné na tak dlouhou dobu. Taky jsem se stihla s Vojtou věčně hádat, že o.O Ale to bych nebyla já, kdyby mi furt něco nevadilo... Ach jo. Jsem příšerná. Ale jsem moc ráda, že jsem ho ten týden mohla mít u sebe, i přesto že tříďás před výletem upozorňoval, že tentokrát spolu spát nemůžeme (byli jsme na kolejích)... No, nějak z toho zákazu asi sešlo :D :) Jediný důvod proč bych se zase vrátila a celé to absolvovala znovu ♥