Srpen 2012

Paculka :3

30. srpna 2012 v 14:01 | Zlatka |  Fotografie
Netřeba komentovat =^^=


Bulbasaur

25. srpna 2012 v 16:32 | Zlatka |  kresby a malůvky

Musela jsem odzkoušet nové pastelky a fixy, které jsem si koupila v nedávném velkém školním nákupu :D Tak jsem tomu mojemu ♥ nakreslila Bulbasaura (Pokemony žere i ve svých 16ti letech :D ale tak... kdo si hraje nezlobí a Pokemoni jsou už vlastně klasika :3).

Pokrevní pouta

20. srpna 2012 v 11:00 | Zlatka |  KNIHY
Autor: Richelle Mead
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 336

Můj názor: No, dejme tomu, že Sydney moc nemusím, ikdyž po Rose to bylo příjemné zklidnění hormonů. Její strach z magie mi připadá až komický, ale je zajmavé číst příběh z pohledu někoho, kdo na vampýry skutečně pohlíží jako na zrůdy, ikdyž tento názor pomalu opadává. Zápletka nebyla nijak zvlášť složitá, hlavní záporňák mi byl jasný hned, ale ten další mě překvapil (ano, opožděně hlásím spoiler :D Máme tu dva zatím známé záporňáky). Kniha nebyla žádným výbuchem, ale Mead prostě umí knížku napsat tak, aby vás zabavila, upoutala a ke konci vás prostě donutí koupit si další díl, takže na něj v budoucnosti určitě mrknu :) Teď už ale zase "hurá" na povinnou četbu...

Anotace: Mladá královna Lissa Dragomirová si netradiční politikou nadělala u morojského dvora spoustu nepřátel, kteří by ji rádi odstranili. Je ale velmi dobře střežena, a tak se spiklenci zaměří na její nevlastní sestru Jill. Vědí totiž, že kdyby Jill zabili, Lissa by musela odstoupit a přenechat trůn někomu, kdo má alespoň jednoho žijícího příbuzného.
Po brutálním útoku na Jill se Morojové a dhampýři rozhodnout uklidit Jill někam do bezpečí. Kam ale? Po dlouhém zvažování dojdou k závěru, že mladou vampýrku by jistě nikdo nehledal ve světě lidí.
Jill má doprovázet a strážit alchymistka Sydney Sageová. Obě dívky se zapíší na lidskou školu, kterou navštěvují i Adrian Ivaškov a Eddie Castile. Kamarádi zpočátku řeší běžné problémy spojené se studiem na lidské škole, ale brzy začnou zjišťovat, že na téhle škole nejsou jediní, kdo potřebuje k životu krev...

*Zdroj obálky a anotace - daemon.cz

Design č. 58

17. srpna 2012 v 17:28 | Zlatka |  designy blogu
Wuáá... po 100 letech nový design... jak složitý a propracovaný, že? ;D
Ale dívat se ještě chvilku na záhlaví s mou fotkou a začala bych si hlavu být o klávesnici. Uvažovala jsem chvilku, že se vrátím k tmavým barvám, ale rozmyslela jsem si to :D Třeba příště :)


Jelikož je tak prostý, tak doufám, že Vám všem sedí, tak, jak má ;D

Argiope bruennichi aneb hnus strašidelný pavoukovitý

15. srpna 2012 v 21:26 | Zlatka |  Fotografie

Dneska jsme s Vojtikem byli na Olze a krom toho, že mám ulomený kousek mojí nové přilby, blatník mi dře o kolo a mám tmavě fialový cucflek na rameni :D, jsme taky potkali desítky odporných pavouků, z nichž někteří byli velcí jako nehet na palci ruky, a taky tohoto Křižáka pruhovaného. Fotka je rozmazaná, více jsem ji nedokázala ve PF zaostřit... tolik k mému třesu v rukou ;D A blízko k němu jsem neměla odvahu :D Takže fotka je o ničem, ale mně se prostě stejně líbí ;D Považujte ji za "záměřně umělecky 'nepovedenou'" :D A ještě tu mám jednu... s Vojtikovou packou, abyste viděli, že byl docela fakt macek :D Bohužel... vlastně to ani nejde poznat, protože Vojta taky nešahal přímo vedle něj, ale pouze se k němu natahoval ;D Ale jinak měl dobré 4 cm - myslím to samozřejmě i s nožkama :D Ne že mělo 4 cm jeho pruhované tělo :D


"Hurá" do 17. roku

10. srpna 2012 v 22:07 | Zlatka |  deníček
Achjo. Tak je to tu zase. Další rok za mnou. Včera v 12:10 jsem okupovala tuto Zemi přesně 17 let.

"Huráá! Sláva! Ať žije Zlatka!"
"Ó, děkuji."

Nenávidím narozeniny a podobné rituály. Nebo spíše nenávidím oslavy a ty moje mě teprve ještě čekají.
Mám ráda dárky - ovšem že, kdo ne? :) Ale raději je nakupuji. Možná je to divné. Ale ráda nakupuju dárky svým blízkým. Jsou blízcí - a proto si troufám říct, že většinou je tím dárkem fakt potěším, vím co mají rádi, co je zajímá.
Moje rodina taky ví, co mám ráda a přesto většinou chtějí seznam. Na Vánoce a na narozeniny. No, tentokrát už jsem fakt nevěděla, co si na ty narozeniny vymyslet. Akorát jsem chtěla kolo, které jsem dostala (Děkuji ♥) a tím můj seznam končil. Později jsem zjistila, že vyšla další Anitka Blake, ale to už bylo příliš pozdě. Nakonec naši ke kolu ještě přišoupli pětistovku, žužu strašidla :D, čokoládové mořské plody a knížku "Prokletý maturiťák". Ano, jsem spokojená :) Jsem zvědavá, co vymyslela babička s dědečkem a tetou, protože ti nedostali žádný typ, co by se mi mohlo líbit :D

A jakýže to byl ten 16. rok? ;)

srpen 2011 - Podělaná ze září aneb "Hurá do prváku!" ;)
září 2011 - Naprostý šok z toho, že jsem se hned z kraje školy zamilovala do kluka, kterého jsem měla takřka před nosem předchozí čtyři roky :D :) > Euforie ze zamilovanosti :D
říjen 2011 - Euforie ze zamilovanosti :D
listopad 2011 - Konec euforie aneb první překážky...
prosinec 2011 - Ztráta naděje... Jdeme dělat kraviny ;) Dočkala jsem se svého prvního rande s klukem, kterého jsem nemilovala.... první líbání... Byl to idiot, ale ode mě zase nebylo fér, že jsem šla na to rande jenom proto, že jsem chtěla zapomenout na někoho, o kom jsem dobře věděla, že nezapomenu :)
leden 2012 - Hádky, usmiřování, hádky, usmiřování, "nějak" jsem se naučila kouřit... hryznutí do krku (ano, vím, že mám tady kde co uniká :D)... rána
únor 2012 - jedna rána za druhou
březen 2012 - rány pokračují, první... úlet s ním, přátelství s "výhodami"
duben 2012 - rány, rány, rány, přátelství s "výhodami"
květen 2012 - rány, konec přátelství s výhodami i celého přátelství", rány, rány, rány, rány (už to docela leze na mozek, že? ;D), další zoufalá snaha odpoutat svojí pozornot od něj, někým jiným... Následně jsem to vzdala, protože jsem věděla, že to nemá cenu. Místo toho jsem mu napsala dopis, jak to celou tu dobu bylo. Zbytky mé hrdosti v tahu. Ale ejhle! Ono se blýsklo na lepší časy :) + konec kouření
červen 2012 - Neuvěřitelné, jak dvě slůvka dokážou změnit život. Získala jsem zpátky nejlepšího kamaráda a z výhod se nakonec začalo opravdu stávat něco vážnějšího... :)
červenec 2012 - Nějak jsem se dostala ke skutečnému chození :D :) Vzhledem k tomu, že jsme nezačali zrovna dobře, byť se jednalo jen o... výhody... Není to zrovna jednoduché, ale získala jsem ho :) Po deseti měsících střídání euforie a naprostého zoufalství jsem konečně získala toho mého kanibala :') ♥
srpen 2012 - Zase o rok starší o.O, s hrůzou z druháku a s miniaturní nadějí, že to OBA přežijem.

Pff... šťastné idylky mi prostě moc nevycházejí x) Ale přejte nám štěstí prosím, protože On je to jediné, pro co jsem ten 16. rok žila.


Třezalka

7. srpna 2012 v 16:31 | Zlatka |  Fotografie
Nejspíše. Snad. Ale jó, to bude třezalka :D Jinak... národní park Podýjí ;)


Bonuška, moje psí sestřička

7. srpna 2012 v 15:56 | Zlatka |  DALŠÍ ČLÁNKY
Chci vám představit Bony, mojí psí sestřičku, i když v posledních letech spíše již babičku :)


Bony je fenka zkřížená s bůh ví čím. Občas vypadá jako nějaký knírač. Byla nalezena v krabici s dalšími šťěňaty kolegou mého táty. Můj táta je veterinář, štěňata nikdo nechtěl, a tak mu nezbývalo nic jiného než je bobátka utratit.


No, nakonec neměl to srdce uspat je všechna, a tak do naší rodiny přibyla Bonuška :) Byl to tuším rok 1996 nebo 1997. Proto má sestřička, proto psí babička. Vyrůstaly jsme spolu a teď jí je neuvěřitelných 15-16 let.



Má utupírovaný ocásek, protože jako maličké štěně vypadala, že z ní bude pořádně psisko s dlouhým ocasem. Nakonec má tak půl metru a je to taková ovečka :) Ikdyž... když není ostříhaná, tak občas vypadá jako Žvejkal ze Star Wars :D


Teďka je už v "důchodku", jenom spí (a chrápe ;D), je hluchá, slepá... Hlídala mnoho let :) Představa (a fakt), že už s náma moc dlouho nepobude je ničivá, byla tu celý můj život, který si pamatuji, dokonce i ten, který ne. Ale každý jednou umřeme. Já si jen přeju, aby tu ještě nějakou dobu byla, a jí, až to přijde, aby to nebolelo... aby si prostě šla zdřímnout, jako vždycky... :')


Nenasytná

6. srpna 2012 v 12:58 | Zlatka |  KNIHY
Autorka: Meg Cabot
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 544

Můj názor: Od Meg Cabot jsem nikdy nic nečetla, ale z doslechu vím, že je velice uznávaná, proto jsem rozhodně čekala více, než mi kniha mohla nabídnout. Zdá se, že jsem stále více a více kritičtější k knihám, zvláště k těm s upíry, tak nějak nedokážu poslední dobou najít knihu, která by mě vážně uspokojila. Nenastytnou jsem si vybrala, protože jsem na ní na webu četla ódy, tak jsem byla zvědavá - už kvůli autorce samotné, se kterou jsem v mé knihovničně zatím neměla zkušenosti. Nápad to asi není tak špatný, Mína ze začátku upíry nenávidí, to se samozřejmě změní po seznámení s upírem Lucienem. Nedá se říct, že by upíry začala milovat, ale věří tomu, že ne všichni musí být zlouni. Příběh není nijak složitý... vlastně by se o něm dalo říct, že je naprosto primitivní, ale přesto čtivý a snad má i nějaká hlubší význam, když můžete sáhnout i po pokračování "Příliš velké sousto". Co mě ale naprosto zklamalo, je, že se nedozvíme nic o Mínině předcích - krom toho, že její prateta se jmenovala Willhemína (těžko říci jestli Harkerová - jako v Draculovi, nebo Harperová jako naše hrdinka). Má bratra Jonathana... takže vzhledem k tomu, že Cabot okopírovala jména slavného románu a hlavní upíří postava je syn Draculy... doufejme, že se k tomu vrátí a nějak to vysvětlí, a ne, že jen z části okopírovala Stokerův nápad, aby na tom sama mohla vydělat.
A víte s čím ještě naštvala? EROTICKÉ SCÉNY... nejsou. Znáte staré Bondovky? :) Scéna před a po. Nikdy ne při :) Nepotřebuju číst porno, nicméně, když autorka dokáže naspat lechtivou scénu bez cenzury s detaily, cením si toho víc než dost. O konci knihy raději nemluvím, nemohla jsem si pomoct, připadalo mi to moc kýčovité.

Kdybych měla hodnotit 1-10 bodů, dávám 3 a to jen za lovce Alarica (nevykradla náhodou i TVD? :D).

Anotace: Nikdy neříkejte nikdy, a o upírech to platí dvojnásob... Mína Harperová, samostatná, talentovaná, ale zároveň i smutná a díky svému prazvláštnímu daru okamžitě odhalit, jakým způsobem a kdy člověk, který před ní stojí, zemře, dost osamělá, se podílí na vytváření scénáře pro nesmírně úspěšný seriál Nenasytná u jedné newyorské televizní stanice. Jednoho dne jí její neschopná, avšak velmi průbojná a bezohledná kolegyně sdělí, že vedení se rozhodlo seriál obohatit postavou upíra, podobně jako u konkurence. Mína je zděšena, protože její vztah k upírům je mírně řečeno odtažitý. Zanedlouho se však na večírku setkává s naprosto neodolatelným profesorem literatury Lucienem Romaneskem, vysokým, tajuplným brunetem, a od tohoto okamžiku si na nedostatek inspirace, co se upírů týče, rozhodně stěžovat nemůže! Úspěšná americká spisovatelka Meg Cabotová se v této knize svým nenapodobitelně originálním způsobem vyrovnává se záplavou upírských ság na dnešním knižním trhu.

*Zdroj obálky - arara.cz; anotace - eshop.cervenaknihovna.com

Údolí: Sezona 1 - Hra

6. srpna 2012 v 12:28 | Zlatka |  KNIHY
Autor: Krystyna Kuhn
Nakladatelství: Deus
Počet stran: 256

Můj názor: Oficiální anotance k příběhu skutečně moc o příběhu samotném nevypovídá, ale řekla bych, že to ani kniha :D Knížku jsem si vybrala na Vánoce, protože autorka za sebou prý má nějaké bestsellery a já si chtěla odpočinout od upírů (veřte nebo ne, ale i taková milovnice upírů jako já má upírů momentálně plný šos). Knížka je čtivá, autorka údolí popisuje velice pěkně, pohybuje se na hranicích mysteriozního a detektivního příběhu. Bohužel nijak zvlášť nepopisuje ani hlavní hrdiny, ani vedlejší postavy. Záhadnou minulost naší hrdinky a jejího bratra odhalujeme až v závěru knihy a jediná více vyvinutá postava zde mi připadá Debbie, což je prvotřídní slepice, kterou bych nakopla hned, jak bych jí potkala. Opravdu jsem se nesetkala s tím, aby nějaký/á autor(ka) takhle dokázal(a) vytvořit postavu, která znechutí snad fakt každého (kompliment). Samotná zápletka téhle knihy ale není nijak dechberoucí ani složitá, atmosféru zde vytváří právě mysteriózním jezerem a jeho údolím, chvilku jsem váhala jestli přeci jenom nenarazíme na nějaké duchy apod. ale v tomto příběhu jsou zřejmě skutečně jen lidé, proto mě to trochu mate, snad bude mít autorka v závěru série nebo během ní nějaká vysvětlení pro přírodní jevy v údolí, jinak by mi toto počínání připadalo jako naprosto zbytečné, ne-li kýčovité. Jakoby autorka nevěděla, jakou "omáčku" okolo příběhu má udělat. Ale jak říkám, nějaké bestsellery za sebou má, takže snad vysvětlení opravdu má a v příštích dílech se snad dozvíme o hrdinech trochu více. Pokud ne - jedná se zřejmě jen o další komerční sérii, vše za účelem peněz... roztáhneme to do X knih, když obsah by se vešel do jedné :D Dej Bože, ať se pletu!

Anotace: Kniha německé autorky Krystyny Kuhn je úvodním dílem knižní řady Údolí. Je psána srozumitelným a moderním jazykem dnešní mládeže. Je velmi čtivá a poutavě napsaná a slibuje čtenáři dobrodružný a temný příběh. Každý díl má svou kriminální a tajemnou zápletku, ve všech se objevuje něco strašidelného a úzkostného. Na konci každé z knih najde čtenář zlověstnou tabulku, v níž je stručně zaznamenáno, kteří lidé v tomto díle zahynuli...

*zdroj obálky - daemon.cz; anotace officiální