Květen 2012

Rozpolcená

22. května 2012 v 21:00 | Zlatka |  deníček
Krávo blbá! Co si sakra myslíš, že děláš!? To ti to všechno nestačilo k tomu, abys už toho konečně nechala? Že se vůbec ptám, jsi marná! Pochop, že už není cesty zpět, že teď máme šanci jít dopředu, tak kurva nestůj na místě a nedrž se zuby nehty toho, co stejně nikdy nebylo naše! Jsi ubohá! Jak jsi mohla takhle klesnout!? Uvědomuješ si, že nás stahuješ na naprosté dno??! Udělala jsi toho víc než dost a stejně to nemělo žádnou cenu, tak se kurva vzpamatuj, klidně od toho zbaběle uteč! Ale dostaň nás z toho! Nenech mě v tom samotnou...

A stejně je to tak, jak to je. Stejně tu sedím a čekám na zázrak. Stejně čekám na to, o čem vím, že nepřijde, o čem jsem řekla, že už nečekám. A mezitím si možná nechávám uběhnout šanci na štěstí. Jen kvůli tobě. Nevím, komu se mám omlouvat, jestli tobě, nebo sobě... Ale jo, tobě se omlouvám, že ti stále otravuju život, sobě za to, že tím svým plýtvám... Ale věci se mají tak, jak se mají... A já to nedokážu změnit.

O mně pro mě, pro tebe

14. května 2012 v 19:59 | Zlatka |  deníček
Nakonec ulehne v prachu,
ze života plného krachu,
do rakve saténem vystlané,
do hlubin pekel vyslané.

Chtěla jenom utéct nebo milovat,
nakonec o život přestala bojovat,
ztracenou v bludišti lží,
pravda jí cestu brzo zkříží.

A pak ráno zase procitla,
holuba se zprávou odchytla,
a její obsah dral jí hruď.
Srdce se jí divže nesesypalo se jako suť.

Plakala štěstím i smutkem,
neměla odvahu se ptát,
stále doufala duší koutkem,
nedalo by jí to spát.

Ale ona opravdu znala - celou tu dobu,
sama vystýlku si stlala do svého hrobu,
teď může nenávidět jen sama sebe,
s prokletou nadějí pozorovat noční nebe.

desing č. 57

12. května 2012 v 21:57 | Zlatka |  designy blogu
Nemožné, nový desing, když už nic jiného.
Ikdyž pravda... taky jsem si s ním zrovna moc nepohrála. Vlastně vůbec ;D Ale tak nějak nemám žádnou vizi - ať už by se týkala čehokoli. Desing, články, povídky, budoucnost... Všechno to mám teď tak trošku rozostřené :) No jo. Blbé období. Zase. Teda spíše pořád. Ale tentokrát se to fakt podělalo.


Králi lhářů

8. května 2012 v 13:52 | Zlatka |  deníček
Báseň Králi lhářů, aneb zase jedna Kanibalovi...

Králi lhářů

Jak jsou Tvé lži sladké,
když netuším pravdu.
Ale já znám Tvé úmysly břitké,
zbytečně zpíváš mi svou ódu.

Jsi lhářů král,
jen na city jsi mi hrál,
teď však kamenou tvář jsi nasadil,
své lži jsi mi prozradil.

Tvé lži sebraly mi kus sebe samé,
mé srdce a duši na kusy to láme.
Mou důvěru jsi ztratil už dávno,
ale stejně jsi k ní měl vztah jako opice a lano.

Tvé lži nenávidím a miluji,
po řece slané mé sny odplují.
Zavírám oči - již tě nechci spatřit,
zase sama sobě chci jen patřit.

A přesto - lži mi dál!
Ne, nelži - jen pravda mě probudí.
A ikdyby ses dokonce kál,
ne, nejsem to já, kdo tě nakonec odsoudí.