Prosinec 2011

Alpy

18. prosince 2011 v 15:00 | Zlatka |  Fotografie
Tak jsem se včera kolem půl druhé ráno vrátila z lyžáku v rakouském městečku Zell Am See. A řeknu vám, že bylo prostě parádně. Alpy mi totálně vyrazily dech. Byl na ně krásný pohled a sjezdovky se opravdu nedají srovnávat s těmi českými. Po těch čtyřech dnech lyžování sice lyže nechci vidět alespoň rok :D, ale v budoucnosti bych Alpy navštívila ráda znovu.
Co mi taky vyrazilo dech, byli Rakušané samotní. Ne že by oplývali nebeskou krásou - i když... na svahu jsem viděla nejméně jednoho fešáka :D -, ale jde o to, že byli strašně ochotní a čestní. Na svahu jste klidně mohli někde nechat batoh se svými věcmi a opravdu jste se nemuseli bát, že by vám někdo něco ukradl. (Pokud náhodou nenarazíte na českého turistu :D). Nebo jsme se byli projít po večerním městečku, s holkami jsme se fotily před jedním hotelem, z něj vyšli asi tři, nebo čtyři chlápci... s vínečkem a s cigaretami, v náladičce, náušnice v uchu... Že nás vyfotí, jestli chceme. Měla jsem strach, že mi s tím foťákem ještě utečou, ale ti chlápci, byli vážně úplně v pohodě :D Jako... kdyby mě na ulici oslovili v Česku takoví týpci, tak asi raději uteču :D Ale v Rakousku je to fakt úplně o něčem jiném.
Chatu jsme taky měli krásnou, vařili dobře :D Nemůžu si na nic stěžovat :D Snad jen na mé cestovní lišeje... mám opravdu unikátní modřiny :DA bylo to fajn, na chvilku vypnout, nedělat si s ničím starosti, krom toho, jak se nezabít na svahu :D
Ale teď už jsem ráda, že jsem doma. Konečně mě chytila vánoční nálada... Takže se nemůžu dočkat, až budeme zdobit stromeček... A ve sklepě na mě čekají mé milované vosí úly ♥ :D MUHEHE 3:D.

No nic, teď už zpátky do reality. Pofičím se učiti :/. Mějte se fanfárově :)


Fantom Opery

2. prosince 2011 v 23:51 | Zlatka |  KNIHY
Autor: Gaston Leroux
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 352

Můj názor: Dlouho jsem čekala, než jsem si tuto knížku konečně mohla přečíst. Nebyla k sehnání, ale mamka ji nakonec ukořistila :) Bohužel, gympl mě natolik zaměstnal, že mi trvalo přes 2 měsíce, než jsem ji konečně dočetla a další asi 2 týdny, než jsem se konečně (teď :D) dostala k blogu, takže toho z té knížky moc nemám :(
Každopádně když tak pátrám v paměti, vím, že z počátku mi ta kniha připadala docela stejná jako film, ale pak se to začalo více a více odlišovat, což mi zase ale nijak nevadilo, já se vždycky snažím brát knihu a film natočený podle ní jako dva samostatné příběhy. Každopádně někdy, když jsem četla řádky, v hlavě jsem slyšela hudbu pana Webera (jmenuje se tak, že jo? :D). Samotný příběh určitě není špatný, nicméně žádnou z postav jsem si neoblíbila, jako jejich filmové adaptace. Christina mi připadala ještě naivnější než ne filmu, Raoul...brr... ve filmu to byl téměř muž, tady mi připadal jako puberťák a co se Erika týče, tady to byl vážně padouch, ale stejně mě jeho životní příběh dojal. Takže ano. Pobrečela jsem si, ale jen díky Erika. Dále bych řekla, že Leroux všechno zbytečně detailně popisoval. Někdy to bylo nutné, mučírnu v posledních kapitolách bych si jen stěží dokázala představit :D, ale jindy - když to nutné nebylo - zbytečně mi to protahovalo děj a celé čtení. Nemůžu sice říct, že by mě kniha nějak šíleně nadchla, ale rozhodně nelituji, že jsem si ji přečetla :)

Anotace: Romantický příběh krásné zpěvačky a jejích dvou ctitelů, z nichž jeden je tajemným fantomem Opery, upoutá čtenáře barvitým vylíčením prostředí pařížské Opery s jejími galapředstaveními, plesy a temným zákulisím.
Na počátku příběhu fantoma Erika, ukrývajícího se kdesi v podzemí pod pařížskou Operou, stojí záhada. Když dělníci začali kopat základy k obrovské stavbě Opery, narazili na velké podzemní jezero, tvořené zřejmě jedním z ramen Seiny. Osm měsíců musely parní pumpy čerpat vodu, aby mohly být základy stavby dokončeny. Přesto se všechnu vodu vyčerpat nepodařilo a přístupy k podzemnímu jezeru musely být nakonec zabetonovány. Tím ovšem záhady neskončily, naopak. Když chtěli hudební nadšenci uložit do podzemí pod Operou schránku s nejlepšími nahrávkami operních pěvců své doby, narazili při hloubení chodby na mužskou kostru. Pravděpodobně se jednalo o vojáka, který tu padl během povstání Komuny. S tím se ovšem spisovatel Gaston Leroux nesmířil. Podle jeho vysvětlení mohla kostra patřit pouze jedinému člověku: fantomovi Opery. Podle pověstí totiž architekt Opery Charles Garnier najal jakéhosi podzemního políra Erika, známého svou krutostí a sadismem. Jenomže Eric si prý místo dozorování stavby vybudoval v podzemí nádherný palác, k němuž vedla cesta jen po hladině podzemního jezera. A tak představa tajemného fantoma, zamilovaného do zpěvačky Christiny Daaéové, chystajícího nejrůznější intriky a plujícího na loďce pod Operou, vůbec není neskutečná...

* Zdroj obrázku a anotace (upraveno) - daemon.cz