Autor: Becca Fitzpatrick
Série: Hush, hush
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 412

Můj názor: Upřímně - kdyby Fitzpatricková v Crescendu několikrát nezopakovala, o co v prvním díle vůbec šlo, tak totálně nevím vo co go. Z prvního dílu si pamatuji jen to, že se Nora s Patchem poznali na hodině biologie (jak originální!), což mě tehdy hodně naštvalo kvůli Stmívání. Pak si také pamatuji, že ji Patch chtěl původně zabít, aby získal lidské tělo, a že Nora má ve svém pokrevní linii Nefilim - což je potomek člověka a anděla. A také si pamatuji, jak je Patch sexy, nebezpečný a hrající kulečník :D
Ale to je vše. Na nějakou otravnou Marcii i na nejlepší kamarádku Vee jsem zapomněla. O Rixonovi a zavražděném tátovi nemluvě… A také mi dočista vypadlo, že se Patch na konci první knihy vlastně stal andělem strážným. Ale teď už jsem zase jakž takž v obraze :o)
Druhý díl se mi líbil, nemůžu říct, že je to nějaká výbuch kniha, ale přesto jsem v ní našla zalíbení hlavně z osobních důvodů. To, co se stalo mezi Norou a Patchem v prvních pár kapitolách, mě docela překvapilo, nicméně jsem věděla, jak to stejně dopadne a taky že dopadlo. Co se týče samotné zápletky příběhu, když vynecháme milostnou problematiku, dalo by se říct, že jde o úplně stejnou záležitost, akorát v příběhu tentokrát figurují jiní lidi. Ze záporňáků (nebo polo-záporňáků) jsou klaďasové, a z rádoby klaďasů se nám vyklubali psychopati. Někteří více-méně na příběhu nepodstatní lidé se nám taky pěkně vybarvili. Takže to tu máme vlastně celé znovu, nicméně stejně nelituji, že jsem si to přečetla, protože nevím, jestli to je mnou, nebo autorkou, ale spíše asi mnou, já se totiž do Nory dokážu totálně vcítit. Zejména, když se vzteká, nebo když má záchvaty žárlivosti :D. Dalo by se říct, že se do její situace a pocitů umím vcítit až nebezpečně snadno.
Kdyby to nebyl příběh o andělech, měla bych Noru za totálního cvoka a taky pěknou slepici… ale já se v ní totálně vidím, takže tě pic :/ Ale kde já mám svého Patche???! :D
Co mi na knize vadilo, bylo, že popis prostředí, bylo někdy docela klišé… mlha, silné deště, bouře… fajn. Tuhle písničku už známe, většinou neuškodí, ale přesto všeho s mírou! Co se týče Patche, stále ho musím srovnávat s Edwardem a pořád se mi líbí více než on, i když po něm po nocí neslintám, jako jsem kdysi slintala po Edovi (ikdyž přiznávám, že se mi o něm dneska zdálo! :D). Pořád se mi zdá více nebezpečný, tajemný a nevypočitatelný, než sladký. Pořád bych od něj očekávala jen to nejhorší - a to kudlu do zad. Ale také bych ho stále milovala, stejně jako Nora. I přes všechnu nenávist (která ale nakonec byla vlastně bezdůvodná), ho stejně milovala. Ach jo. My dvě jsme ztracený případ. (Ale ona má alespoň svého anděla!)

Mimoto, ještě musím podotknout, že by je taky nezabilo udělat o něco méně roztáhlé řádky. Pak by z knížky s 400 stránkami byla knížka 200 stránková a taky by stála poloviční cenu :/

Anotace: Nořin život má stále daleko k dokonalosti, ale aspoň získala strážného anděla. Patch je tajemný, nádherný, magneticky přitažlivý, ale navzdory tomu, jakou roli má hrát v Nořině životě, se chová všelijak, jen ne andělsky. Je ještě vyhýbavější než dřív a k tomu se zdá, že tráví stále víc a víc času s Nořinou úhlavní sokyní Marcií Millarovou.
Nebýt Patchova nepochopitelného jednání, Nora by Scotta Parnella, starého rodinného přítele, který se přestěhoval zpátky do města, sotva vzala na vědomí. Jenže Noru ke Scottovi začne cosi přitahovat - navzdory pocitům, které ji varují, že Scott před ní zřejmě skrývá nějaké tajemství.
Noru navíc celou dobu pronásledují obrazy jejího zavražděného otce. Začne se zajímat, zda její původ nemá něco společného s jeho smrtí, a následkem toho jí hrozí stále větší a větší nebezpečí. Nora se zoufale snaží zjistit, co se vlastně v minulosti stalo, ale možná že některé události je lepší nechat spát, protože pravda může zničit vše - a všechny, kterým Nora věří a které má ráda.