Červen 2011

Skončilo to

30. června 2011 v 22:53 | Zlatka |  deníček

Ve škole mě naučili číst, psát, počítat... ale nenaučili mě, jak žít bez lidí, které miluju ♥.

Přes všechny naše neshody, hádky, občasné "nebavky", pomlouvání... přes to všechno mi budou chybět. Chybí mi už teď a to jsem od nich odloučena sotva den. Minulé prázdniny (a teď nemyslím jen z minulého roku, ale prostě všechny prázdniny v minulosti) jsem to nijak neřešila, sotva jsem si na ně vzpomněla s výjimkou mé velké lásky a pravděpodobně Hanči, mé druhé nejlepší kamarádky... Ale teď je všechno jinak. Devět let v hajzlu. Mí přátelé jsou pryč. Už nikdy nevstoupíme do třídy jako jeden kolektiv, neusedneme do našich lavic, nebudeme dělat v hodině bordel, čmárat po lavicích, fotit a natáčet učitele, protože je to zakázané... Už nikdy neuvidím ty naše dva blázny Danka a Peťu, jak se spolu ze srandy perou, točí se na židli a dělají skopičiny :D Už nikdy nebudu ve třídě nadávat na Robika, že furt poslouchá rap, a k tomu všemu český! který já prostě nesnáším. Už se mě Hanča nebude neustále ptát, jestli nemá rozmazané oči a nevytáhne si prasečí zrcátko, které bylo původně zakoupeno jako sprostý vtip. Už nikdy neuslyším, jak Pajina furt na cosik nadává :D Kája vedle mě nebude neustále něco jíst a já ji nebudu moct upíjet pití :D Domiška si nebude psát v hodině její citáty a básně...Nebudu se moct dívat s úsměvem na rtech na Simču a Adama, jak tam na sebe vrkají... Neuslyším Jirkův srandovní smích a nebudu se moct smát hláškám Dejva ani nebudu moct obdivovat jeho kresby... Všechno to skončilo a zbyly jen vzpomínky. Cítím se najednou podivně prázdná, jakobych neměla pro koho a co žít. Je to jako žít, ale nedýchat. Jen jediná věc se ale nikdy nezmění... Navždy zůstanou v mém srdci ♥

Hush, hush 2: Crescendo

14. června 2011 v 21:12 | Zlatka |  KNIHY
Autor: Becca Fitzpatrick
Série: Hush, hush
Nakladatelství: Egmont
Počet stran: 412

Můj názor: Upřímně - kdyby Fitzpatricková v Crescendu několikrát nezopakovala, o co v prvním díle vůbec šlo, tak totálně nevím vo co go. Z prvního dílu si pamatuji jen to, že se Nora s Patchem poznali na hodině biologie (jak originální!), což mě tehdy hodně naštvalo kvůli Stmívání. Pak si také pamatuji, že ji Patch chtěl původně zabít, aby získal lidské tělo, a že Nora má ve svém pokrevní linii Nefilim - což je potomek člověka a anděla. A také si pamatuji, jak je Patch sexy, nebezpečný a hrající kulečník :D
Ale to je vše. Na nějakou otravnou Marcii i na nejlepší kamarádku Vee jsem zapomněla. O Rixonovi a zavražděném tátovi nemluvě… A také mi dočista vypadlo, že se Patch na konci první knihy vlastně stal andělem strážným. Ale teď už jsem zase jakž takž v obraze :o)
Druhý díl se mi líbil, nemůžu říct, že je to nějaká výbuch kniha, ale přesto jsem v ní našla zalíbení hlavně z osobních důvodů. To, co se stalo mezi Norou a Patchem v prvních pár kapitolách, mě docela překvapilo, nicméně jsem věděla, jak to stejně dopadne a taky že dopadlo. Co se týče samotné zápletky příběhu, když vynecháme milostnou problematiku, dalo by se říct, že jde o úplně stejnou záležitost, akorát v příběhu tentokrát figurují jiní lidi. Ze záporňáků (nebo polo-záporňáků) jsou klaďasové, a z rádoby klaďasů se nám vyklubali psychopati. Někteří více-méně na příběhu nepodstatní lidé se nám taky pěkně vybarvili. Takže to tu máme vlastně celé znovu, nicméně stejně nelituji, že jsem si to přečetla, protože nevím, jestli to je mnou, nebo autorkou, ale spíše asi mnou, já se totiž do Nory dokážu totálně vcítit. Zejména, když se vzteká, nebo když má záchvaty žárlivosti :D. Dalo by se říct, že se do její situace a pocitů umím vcítit až nebezpečně snadno.
Kdyby to nebyl příběh o andělech, měla bych Noru za totálního cvoka a taky pěknou slepici… ale já se v ní totálně vidím, takže tě pic :/ Ale kde já mám svého Patche???! :D
Co mi na knize vadilo, bylo, že popis prostředí, bylo někdy docela klišé… mlha, silné deště, bouře… fajn. Tuhle písničku už známe, většinou neuškodí, ale přesto všeho s mírou! Co se týče Patche, stále ho musím srovnávat s Edwardem a pořád se mi líbí více než on, i když po něm po nocí neslintám, jako jsem kdysi slintala po Edovi (ikdyž přiznávám, že se mi o něm dneska zdálo! :D). Pořád se mi zdá více nebezpečný, tajemný a nevypočitatelný, než sladký. Pořád bych od něj očekávala jen to nejhorší - a to kudlu do zad. Ale také bych ho stále milovala, stejně jako Nora. I přes všechnu nenávist (která ale nakonec byla vlastně bezdůvodná), ho stejně milovala. Ach jo. My dvě jsme ztracený případ. (Ale ona má alespoň svého anděla!)

6,5/10

Vampýrská Akademie 6: Poslední oběť

5. června 2011 v 18:59 | Zlatka |  KNIHY
Autor: Richelle Mead
Nakladatelství: Domino
Počet stran: 434

Můj názor:
Poslední díl Vampýrské Akademie, podle mě jedné z nejlepších sérií o upírech pro mladistvé, byl pro mě upřímně docela zklamáním. Ne že by knížka byla napsaná špatně, měla nesmyslný nebo banální děj, ale jelikož byla laťka díky předchozím dílům opravdu vysoko, čekala jsem přirozeně víc.
Ráda bych zde slintala nad božským Dimitrijem, ale místo toho budu raději litovat Adriana a Christiana. Vynasnažím se vám tady nijak zvlášť nespoilerovat…
Co se týče Adriana… myslím, že všem bylo jasné, jak tohle dopadne, a když napíšu zcela bez okolků, že Rose a Dimko budou zase spolu, nikoho tím nepřekvapím, někteří si spokojeně zajásají, jiní možná budou proti (ale chtěla bych vědět, kteří :D). Samozřejmě se objevily sem tam romantické scény a konečně se dočkáme Dimitrijova vytouženého "Miluji tě". Na konci knihy se dozvíme, kdo nám zabil Taťánu, docela mě to zaskočilo. Celá kniha ukazovala na jednu osobu a ono to vážně vypadalo, že to bude ona, ale zase jsem si říkala, že je nesmysl, aby celou knihu ukazovaly důkazy na dotyčnou osobu a ona to pak doopravdy byla, protože by to byl pak celkem nudný děj, nemyslíte? Takže když si Rose uvědomila, kdo je doopravdy vrahem, byla jsem ráda ale také zklamaná, protože i když jméno té osoby nepadlo hned, mně už bylo jasné, kdo to je a ta osoba mě teda vážně zklamala, protože od ní jsem to vůbec nečekala. Také se samozřejmě dozvíme, kdo je Lissin utajený sourozenec, což mě taky docela překvapilo. Musím říct, že mám čím dál raději Abeho :D. Ten chlapík má prostě něco do sebe a k tomu konci bych snad jen řekla, že kdyby to Meadová uťala už na straně 401, vůbec by mi to nevadilo, myslím, že fanoušci by byli v šoku, já taky, ale přeci jenom následující poslední 2 kapitoly mi v příběhu připadají už nadbytečné. Ale alespoň tam Adrian Rose pořádně sprdnul, je mi ho líto, jenom jsem nepochopila, co myslel tím : "Mimochodem, ta smlouva mezi námi už neplatí." Já si totiž na žádnou dohodu mezi nimi nepamatuji (snad kromě toho, že mu měla dát šanci, až se vrátí ze své cesty za Dimitrijem - strigojem, a to taky udělala). Jestli to někdo chápe a ví, o co jde, prosím, vysvětlete mi to :) Jinak ale musím vyzdvihnout pohled poutem do Lissiny mysli - moc se mi líbilo, když Lissa dělala zkoušky o královský trůn. Také se mi líbilo znovu shledání Michaila a Soňy :-) (no jo, jsem romantická duše…). Takže to shrnu, líbilo se mi všechno až na samotný závěr, myslím, že se Meadová mohla zmoct víc než jen na: "…všechno bude dobrý." Ale chápu, že je těžké najednou zakončit šestidílnou sérii, kterou i ona sama má bezpochyby ráda. Ale to je můj názor. Uvidíme, jak to bude se spin-off sérii Bloodlines… :)