Autor: Terry Pratchett
Nakladatelství: Talpress
Počet stran: 397

Po knize jsem sáhla hlavně proto, že je na motivy Fantoma Opery. A navíc bylo fajn na chvilku zapomenout na upíry a vlkodlaky a přečíst si fantasy z trochu jiného soudku.
Maškaráda je 18. dílem ze světoznámé série Úžasná Zeměplocha. Série má v současné době asi okolo 30. - 35. knih a to nepočítám Výtvarné umění Zeměplochy, Kuchařku Stařenky Oggové a mnoho dalších titulů doplňující tuto vtipnou fantasy ságu.
Já jsem tedy trošku blbě šáhla až po osmnácté knize, takže mi sem tam něco v příběhu uniklo, ale autor často sám některé záležitosti týkajících se postav a Zeměplochy vysvětluje ve svých poznámkách, ve kterých se odráží i to, že ke svým postavám má vztah a hlavně to, že Pratchett je tedy vážně totální "fantasmagor" :D Protože, když jsem knihu četla, někdy jsem měla fakt "hubu do kořán" :D Hlášky, popisy postav a už jen fakt, že ho něco takového napadlo... A ty popisy byly vážně skvostné, což mě přivádí k překladu - obdivuji Jana Kantůrka, že něco takového vůbec dokázal přeložit, i když nějaké chyby tam jsou a jde to poznat, i když jste knihu nečetli v originále, ale i tak je to teda neuvěřitelná práce. Navíc Kantůrek má od Pratchetta povoleno taktéž své překlady doplňovat svým komentářem, takže sem tam nám sám vysvětlí, jak k takovému překladu dané věci došel.
Na samotném příběhu knihy se mi nakonec nejvíce líbí ne fakt, že je to na motiv Fantoma Opery, ale že je příběh, kde se hlavní hrdinky (Bábi Zlopočasá, Stařenka Oggová a Anežka Nulíčková) ocitnou v Opeře, kde řádí vraždící Duch, doplňován příběhěhy právě těchto tří hrdinek. Anežka nám zde ukazuje, jak zoufale chce být někým jiným a Lancreské čarodějnice nás neustále baví svými hláškami a výstupy. Nejvíc mě ale zaujaly postavy kocoura Silvera (který se mimochodem příležitostně mění v muže) a Smrťe.
Závěrem bych už snad jen řekla, že jsem ráda, že jsem okusila i jiné fantasy a v budoucnosti si určitě přečtu i další díly.

Anotace: Ankh-morporská Opera... Obrovská budova, v jejíchž prostorách se pohybují maskované postavy a provozují své nekalé rejdy... kde umírání na jeviští občas bývá víc než jen metafora... kde jsou nevinné mladé sopranistky lákány do osudových tenat padouchy v děsivě odporných večerních róbách. Kde narazíte na dvě staré dáme ve špičatých kloboucích, které zatímco v lóži pojídají burské oříšky, upírají pohledy na obrovský křišťálový lustr nad hledištěm a tiše si pobrukují: "No, jestli se teď každou chvíli nestane velký neštěstí, tak tedy nevím." Ano, Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová, největší čarodějky Zeměplochy, se vypravily užít si jeden nevinný (ale co je u Bábi Zlopočasné tak docela nevinné?) večer v Opeře. A nejen to. Je tedy jasné, že budou potíže (jenže pěkné představení s několika zavražděnými si prostě musíte procítit).

^{*Zdroj obálky - achetaton.blog.cz}