Duben 2011

Hlásí se vám budoucí gymplačka...

30. dubna 2011 v 16:47 | Zlatka |  deníček

Tak... :D
Dostala jsem se všude.
Na Šabršulu - samozřejmě, jedná se přece o soukromou placenou školu, na gympl do Bohumína, kde jsem se umístila jako 4. z necelých 60 a dokonce jsem se dostala i na gympl do Orlové, kde jsem se umístila jako 9. z 150 děcek.
Mám z toho ohromnou radost! Nevěřila jsem, že se do Orlové dostanu, protože se tam hlásilo 160 děcek a i když se na přijímačky dostavilo o deset méně, 150 děcek je pořád hodně, když berou jen 30 lidí. Takže jsem moc ráda, že jsem ještě v první polovině třídy a 9 je naše šťastné rodinné číslo (já jsem se narodila 9., mamka taky, taťka je narozený v září - 9. měsíc v roce).
Babča mi hned poslala po mamě flašku sektu :D Taťka mi koupil metropol, ale bylo mi řečeno, že ji teda rozhodně nevypiju sama! :D Půjdu tedy na gymnázium do Orlové, i když se v Bohumíně cítím lépe, ale jde o to, že Orlová má lepší "haló"... nebo jak se tomu říká, a protože tata už rozhodl, samozřejmě že... Ale mně už to nevadí, já mám radost, že jsem se tam dostala :)
Jinak vám musím říct jednu malou historku z přijímaček právě v Orlové...
Přišla jsem na gympl, vejdu tam i s rodiči a teď tam u schodů do patra seděly dvě profesorky u stolku a kontrolovali pozvánky příchozích zájemců o studium, já teda řekla rodičům, že tam teda jdu, takže "čau" :D. Teď vytáhnu tu pozvánku, oni si to zkontrolují a jenom se mě zaptají: "Datum narození?"
"9. -" a mám okno :D Už jsem chtěla říct mámino narození :D, ale nakonec jsem se vzpamatovala. Ty profesorky se smály, že skoro pokaždé, když se zeptají, že jsou studenti zaskočeni a nemůžou si vzpomenout. Tak jsem si oddechla, že nejsem alespoň za trotla sama :-D

Mějte se hezky a užívejte si bouřky :D ♥

Příroda aneb když na berušky přijde jaro

30. dubna 2011 v 16:31 | Zlatka |  Fotografie
Zdravím ;)
Přináším vám celkem čerstvé fotky dvou párů berušek, které si udělaly z našeho černého rybízu veselý dům :D

Pár slov o dnešku - aneb 1. část mám za sebou :)

26. dubna 2011 v 15:40 | Zlatka |  deníček
Nazdárek bobani ;)
Tak jsem dneska dělala ty přijímačky na bohumínské gymnázium. Včera do večera jsem ještě furt cosik opakovala, teď jsem ráda, že jsem se na některé věci fakt podívala. Čeština by měla být snad v pohodě, nicméně pár bodíků tam také ztratím, ale snad ne moc. Matika už byla horší, přesně jak jsem předpokládala, protože já jsem na matiku úplný dement ;) Bylo 15 úloh a 60 minut. Jeden by řekl, že je to dost času, já tvrdím, že kdyby mi k tomu dali ještě tak 20 minut, kterých jsem měla volných u češtiny, tak bych to nakonec možná zvládla i já. Každopádně 11 úloh jsem vypočítala, 3 jsem typla a 1 jsem zprvu nechápala a když mi došlo co a jak, tak profesor řekl: "Odložte pera." a mě málem vodnesli. :D Ne to ne, ale byla jsem naštvaná, hlavně když jsem pak v restauraci na obědě s rodiči vypočítala další příklad. Takže další bodíky v prdeli... snad jsem to typla správně, ale tuším, že ne :/ Snad mi to zachrání body, které jsem získala za prospěch a výstupní hodnocení. Tedy... rozhodně mám větší šanci se dostat do Bohumína, než do Orlové, protože zatímco do Bohumína se hlasí okolo 60 děcek, do Orlové se hlásí kolem 160.
Ale mě už je jedno jestli půjdu tam, nebo jinde hlavně ne na toho Šabršulu, protže tam opravdu vezmou každého blbce (s prominutím) a ani je nevyhodí, když na to prostě nemají, protože za to mají prachy. Takže ne... prostě ne.
Zítra dělám druhé přijímačky do té Orlové, tak se snad zadaří, i když šance je velmi nízká, 160 děcek je přeci jenom dost na jednu třídu o 30 žácích...

Tak se zatím mějte fanfárově a brzy zase čau :)

Třešeň

23. dubna 2011 v 17:19 | Zlatka |  Fotografie
Nakonec jste se fotek dočkali ještě dnes ;)
Takhle krásně nám kvete naše třešeň, sice už pomalu odkvétá,
ale přesto by byla škoda ji nezdokumentovat ;)
Nevím, jak vy, ale já letos budu zase (už 15. rokem :D) bez prvomájové pusy.
Achjo.

Rychlostí světla se blížící přijímací zkoušky

23. dubna 2011 v 13:51 | Zlatka |  deníček
Zdravím,
jak ráda bych napsala nějaký smysluplný článek, ale žádné dobré téma mě nenapadá a mimo jiné, bych také neměla sedět u počítače ale spíše opakovat a procvičovat na přijímačky, které mě čekají už v úterý a středu! :/ Díky své skvělé bujné fantazii se můj mozek ve spánku spikl proti mně a zahrnuje mě spoustou velmi příjemných snů o tom, jak sedím v lavici, všichni kolem mě píšou, jak o život, a jenom já sedím a hledím do papíru hledajíc nějakou tužku, pravítko a pero (tak si říkám, jestli mi ho neukradl prezident? :D). Ach jo. Bože na nebesích, ať ti přijímačky dám! Já nechci na Šabršulu! :/
Čím mě učitelé vážně na*rali bylo, že nám sdělili vážně "utěšující" fakt a to, že se na gympl do Orlové, kde bych se vážně moc chtěla dostat, hlasí asi 160 děcek a to se otvírá jenom jedna třída o 30 žácích. Děkuju, pání učitelé, že jste mě velice uklidnili před přijímačkama. Vážně děkuju!

Také bych si ráda sedla ke knížce, protože jsem naposledy četla na Háčku... mám tedy ještě stále rozečtenou Maškarádu od Prachetta a již několik týdnu toužebně hledím do knihovničky na Crescendo od Fitzpatrickové. Malou dávku padlého anděla, prosím ^^. Ale né, ja si dneska vážně musím sednout nad tou matikou a možná bych měla ještě jednou procvičich i češtinu, protože ta je taky složitá, i když se nezdá. Mamka na mě jenom "Však, co blbneš, budeš tam mít tvrdé-měkké, nějaké mluvnické kategorie apod."... Hm, kdyby tam tohle bylo, tak jsem už jednou nohou za vodou, ale tyhle testy z češtiny jsou převážně o porozumění textu, slovní zásobě a podobných nesmyslech. O matice ani nemluvím, to je marné...

Jinak jsme ve škole měli tenhle týden veget, ve středu jsme měli Den Země, ale jelikož místo toho, abychom pro matičku Zemi něco udělali a šli třeba sbírat odpadky, jsme místo toho ten bordel vypouštěli do ovzduší - nazvěme to tedy "Bálónkový den". A byla to paráda... strašná romatika :) ↓


To je ode mě prozatím vše, netuším, jestli zde ještě něco do těch přijímaček dám, snad jo ;) A jestli ne článek, tak fotku určitě ;)

Tak mi prosím držte palečky, ať to udělám, protože jak ne...Tak nic no :D

Mějte se fanfárově a užívejte sluníčka :)

Kocour Kazisnímek

21. dubna 2011 v 15:49 | Zlatka |  Fotografie
Nedávno mě Mikeš vážně vytočil :D
Nejenže chodí domů celý porvaný, jak se pořád pere se sousedovic kocourem, a s takovou za chvilku bude vypadat jako vypelichaná slepice, neustále provokuje Mourka, šíleně někdy mňaučí a dobývá se do domu (to jste měli slyšet: "Mňááááu...BUCH DO DVĚŘÍ....Mňáááááu!....BUCH DO DVĚŘÍ!..."), ale já si takhle fotím na zahradě ty naše kytky, trávy, květy apod. a on příjde, žduchne do mě a zničí mi tím snímek mojí nejoblíbenější luční kytky, jejíž název stále neznám, ale aby toho nebylo málo se pak na ni vrhnul a začal ji žvýkat, kousat.... prostě žrát... A ne že by ji snědl alespoň celou! Jenom si užďibnul a pak se zas šel bálet v trávě... =^^=


Cena duše

17. dubna 2011 v 20:39 | Zlatka |  jednorázovky
Nemožné! :D
Máte tu další DOKONČENOU povídku ode mě a to jen díky projektu Imaginarius na libere.blog.cz. Moc se mi tento projekt zalíbil, protože díky němu jsem dnes napsala další povídku, která by mě bez nich a tohoto obrázku asi nikdy nenapadla, takže jsem vděčná, že někoho napadlo stvořit Klub snílků a pak samotný projekt Imaginarius ;) Snad se vám bude povídka líbit, každou kritiku ocením ;)

Cena duše


"Miluju tě." zašeptal něžně a zajel mi rukou do hustých tmavě hnědých vlasů.
Tuhle část jsem nesnášela a zároveň milovala.
Jsi můj. Naposledy jsem se na něj sladce usmála, zadívala se do jeho zelených očí, které na mě hleděly jako oči štěněte, které doufá, že ho páníček podrbá na bříšku a dá mu nějaký pamlsek, a pak přišly výčitky svědomí - to proto jsem tuto část nesnášela. Ale v tu samou chvíli se jeho rty otřely o ty mé a výčitky svědomí byly fuč. Nahradil ho jiný pocit - hlad.
Spolu s jeho rty jsem z něj sála i jeho život a duši. Ani ne po minutě jsem cítila, jak začíná být vláčný a unavený. Zároveň ho ale také pohltila euforie, kterou následně nahradila prázdnota.
Život spolu s jeho duší z něj vyprchal stejně rychle, jako se do mě zamiloval.
Jindy zářivě smaragdově zelené oči byly teď prázdné a bez výrazu a z jeho kaštanově hnědých vlasů se vytratil veškerý lesk. Pohladila jsem ho po tváři a smutně se usmála nad osudem dalšího z mých milenců. Útěchou mi bylo, že se přitom cítil na vrcholu blaha a také ten slastný pocit, kdy duše opouští tělo a pojde vaším tělem. Je to úžasný pocit být zase na chvilku téměř člověk.
Rukou jsem mu zavřela víčka a zmizela.

desing č.55 - Remízek

17. dubna 2011 v 11:39 | Zlatka |  designy blogu
Zdravím :)
Po celkem delší době vám přínáším nový desing, vlastně tu ještě pár věci musím změnit, ale bohužel si budu muset počkat, až blog.cz konečně přestane blbnout. Není nic moc, neměla jsem chuť a ani nápad na nějaký úžasný desing, se kterým bych si pohrála ve photoshopu nějakou tu hodinku, možná dvě... možná i déle :D Na to už prostě nemám nervy :D A ani nevím, jestli jestli by na to mé "grafické umění" postačilo, ale co no. Každý desing je desingem a mě se můj líbí, je takový jednoduchý ;)

Fotka nebe v pozadí je stará asi z roku 2008, nebo 2009, a fotka v záhlaví je nová, z letošního roku, myslím, že dokonce z tohoto měsíce :D Je to náš remízek, v pozadí jde trochu vidět rozebraná chatka, kterou jsme používali jako králíkárnu :D

To jest k desingu vše, doufám, že vám to tu alespoň trochu zpříjemní a no.. užijte si zbytek víkendu ;)


Kapky rosy

15. dubna 2011 v 19:42 | Zlatka |  Fotografie

Do dlouhé vám přináším článek - tedy spíše fotografii, kterou bych ale tentokrát chtěla doplnit i textem.

Nevím proč, ale tyhle kapky rosy mi připomínají naději - objeví se a buď je a nebo zase zmizí.
Nedávno se stalo neštěstí - tedy spíše rovnou tři nešťastné události a všechny mě zabíjejí.
První byla ale asi nejhorší.
Možná, že někdo z vás už o tom ví, možná, že někdo z vás tomu už věnoval pozornost.
Tenhle titulek mě ve čtvrtek 7.dubna pobavil. Ne kvůli tomu klukovi - to je samozřejmě neštěstí, ale ta strážní věž mi připomněla jeden soukromý vtípek, další den mě ale smích přešel. Jako vždy jsem do školy jela na 7:00 hod. a protože mám vždycky ještě spoustu času, sedla jsem si na parapet okna ve školních šatnách. Pak za mnou přišel školník, prý jak jsem se tam dostala (vzhledem k mému malému vzrůstu to byl pro mě nadlidský výkon) a že si prý mám dát pozor abych neskončila... jako jeden můj spolužák. Nehodlám tu zveřejňovat jeho jméno, takže proteď mu budeme říkat třebááá (koukám do kalendáře), třeba Aleš. Takže školník povídá "Hlavně ať nedopadneš jako Aleš."
Já jsem nechápala, o čem to mluví. "Co? Co je s Alešem?"
"Spadnul z věže, letěl vrtulníkem do nemocnice."
"Co? To je nesmysl." A tím to skončilo, připadalo mi to jako totální blábol a koneckonců školník Pepa je pořádný číslo, takže jsem si myslela, že si dělá srandu. Pak ale dorazili mí spolužáci a začalo to..."Slyšeli jste to o tom klukovi, co se ve Věřňovicích zřítil z věže?" A já jim pověděla, co mi řekl školník o Alešovi. Nikdo z nás tomu nechtěl a snad ani nevěřil, jenže jak sám řekl jeho kámoš Jménonepovím: je to jediný 16ti letý kluk z Věřňovic a den předtím - tedy den, kdy se ten kluk zřítil z rozhledny - nebyl ve škole. Nemohla jsem tomu věřit. Ale pak po nulté hodině přišla další spolužačka, která bydlí blízko něj, myslím že je dokonce jeho sousedka a potvrdila to.
Mohl být mrtvý.
Co tam sakra dělal?
Skočil? Nebo to byla nehoda?
Jedni věří tomu, druzí zas něčemu jinému.
Někteří pravdu tuší.
Plakala jsem já, plakala jeho bývalá dívka, plakalo nás dost včetně učitelky.
Už tu nemusel být.
Mohl být mrtvý.
Ale měl zatracené štěstí. Žije, má poraněnou páteř a hrudník, podstoupil operaci, ale chodit by měl. Měl by se z toho dostat a my doufáme, že se z toho dostane. Ale je jen malá šance, že se ve škole ještě ukáže.
Bez něj mi připadá třída prázdná, byl... je to strašný srandista, je strašně zpomalený, čas ho netlačí. Je výbušný, citlivý, tajnůstkářský a je to strašný puntičkář. Ale takovou srandu jakou zažijete s ním, nezažijete s nikým jiným ;) Máme ho rádi, takového jaký je. A strašně mi chybí a určitě nejsem jediná. Ty pako jedno, cos tam robil. Jestli ses chtěl zabít, raději bych tě zabila sama :(

Uzdrav se, dostaň se z toho, jsme s tebou. Doufám, že tě ještě tenhle školní rok uvidím, ale pokud bys na tom nebyl zdravotně zrovna nejlépe, vyser se na školu, vyser se na přijimačky, ty můžou počkat na další rok, jen se z toho dostaň!...

Naděje. To je to, co teď on má, a je to to, co máme i my. Jen doufám, že nám a hlavně jemu ta naděje neuteče.


Dáme sexík po CHATU?

3. dubna 2011 v 21:24 | Zlatka |  Na téma...
Internetové seznamování je dalším fenoménem dnešní civilizace. Lidi různých věkových kategorií posedávají u chatu dlouho do noci a baví se s lidmi, které vůbec neznají, o svých zájmech - v tom lepším případě.
Neznám nikoho z mých spolužáků, který třeba jen tak ze srandy nezaskočí jednou za čas na chat "pobavit se". I já sama tam někdy zajdu. Pamatuji si, že jsme si s kamarádkou jednou ze srandy dopisovaly s jedním klukem… Ale byl to skutečně kluk?

Ne, teď vážně neřeším pohlaví. O tom, že to byl člověk s penisem v rozkroku, nepochybuji, ale byl to skutečně kluk v našem věku? Neskrýval se na druhé straně nějaký deviant?
Řeknu to narovinu. Poprosil nás o "sex po chatu". O tom, že to bylo na Alíkovi, tedy dětském internetovém portálu, raději ani nemluvit. My jsme byly asi tak 12-ti leté holky a braly jsme to jako ohromnou zábavu, psaly jsme mu totální kraviny a vlastně jsme ani neuvažovali nad tím, jestli je ta osoba na druhé straně skutečně našeho věku, jak tvrdil. My jsme mu o sobě žádné informace neposkytly, pravděpodobně jsme si tehdy vymyslely nějaké jméno a tím to haslo, o co se mi jedná, je fakt, že ne všechny holky jsou tak opatrné. My jsme tehdy ani o žádném nebezpečí neuvažovaly, ale také jsme neriskovaly. Braly jsme to jako zábavu, ale co když bych skutečně šla na chat za účelem, že bych tam mohla potkat nějakého fajn kluka, se kterých bych se později mohla sblížit?

Někdy minulý rok na jaře jsem zase párkrát zašla na chat. Jo… šla jsem do místnosti "Flirtíček", ale ne proto, že bych měla potřebu s někým virtuálně flirtovat, ale protože ať chcete, nebo ne, tady máte větší šanci s někým pokecat, než v jiných místnostech, kde to většinou zeje prázdnotou.
Jenže tyhle místnosti mají také svou "nevýhodu". Nikdy se nevyhnete klukům/chlapům, kteří vás zahrnou zprávami typu: "Pošli mi své nahé foto, já ti pošlu svoje.", "Pojď na skype, dáme video sexík." a podobně. Jsou holky, které to udělají rády, pak jsou holky, které to udělají ze srandy a pak jsou holky jako já a to je typ holek, které je slušně pošlou do prdele. Ale to prostě k těmto chatovým místnostem patří.

Já mám to štěstí, že se nenechám oblbnout, ale co holky, které jsou ještě mladé a naivní, naletí nějakému úchylovi, domluví si s ním schůzku a pak… Všichni víme, jak tyhle příběhy končí.
Proto jsem PROTI internetovému seznamování, alespoň za účelem najít si partnera. Ráda se s lidmi seznámím, hlavně tedy právě přes blogy, ale nemám v úmyslu se s nimi pak stýkat i naživo, i když myslím, že mezi blogaři zas tolik úchylů nebude. Mnoho z vás takhle virtuálně znám už řadu let, proto bych se nebála s vámi sejít, ale nikdo z vás není můj potenciální partner. Proto naivně doufám, že svého kluka/přítele/budoucího manžela potkám někde venku, zcela normálním způsobem a že se nikdy neuchýlím k internetovému seznamování takovéhoto typu, protože opravdu nikdo z nás nemůže jistě vědět, kdo je na druhém konci. Nepochybuju o tom, že někteří z vás si takto partnera skutečně našli a byl to milý zcela normální člověk, ale za ten risk to nestojí ;)

Líný král

2. dubna 2011 v 18:02 | Zlatka |  Fotografie
Zdravím,
přináším vám pár fotek Mourka - jak taky jinak ;)
Doufám, že se vám fotky mých dvou kočičáků ještě nezevšednily, protože já je opravdu nemám v plánu přestat fotit :D


Řítí se na nás zkáza?

1. dubna 2011 v 22:49 | Zlatka |  DALŠÍ ČLÁNKY
Konec světa.
Už tolikrát jsme slyšeli o tom, že čas Armagedonu se nachýlil, konec světa se blíží a my všichni zemřeme. A zvláště posledních pár let je tento konec světa "fenoménem". Proč? Díky mayskému kalendáři, který po několika stech letech končí rokem 2012.

Někteří věří, že je to pravda, někteří nevěří ničemu a někteří věří, že se stane něco zásadního - nějaká změna, která navždy svět, který známe teď, změní, ale nezničí ho. Já patřím k té poslední skupině. O tom, jaká změna to bude, ale nikdo nemá ponětí. Bude to změna k lepšímu, či horšímu? To se dozvíme teprve, až to nastane a pokud ti nahoře (a teď nemyslím Boha, ale vědce) něco vědí a to něco je zápornou zprávou, pochopitelně to lidem říct nemohou, protože by na Zemi zavládl takový zmatek, že bychom pravděpodobně ten konec ještě sami urychlili. Ale jak jsem už řekla, dokud ta situace nenastane, nedozvíme se to.

Vzhledem k situaci v posledních pár letech se nemůžu divit, že někteří vážně věří na ten úplný konec světa - vždyť se na to podívejte! Tsunami, Haiti, únik ropy, nepokoje v Egyptě a teď zase tsunami plus výbuch v jaderné elektrárně Fukušima. Dalo by se říct, že se všechno kolem nás pomalu hroutí. Ale můžeme si za to sami. Dusíme se tu ve smogu, všude se válejí odpadky, díky skleníkovému efektu nám tu tají ledovce a Země se celkově otepluje, některé druhy zvířat vymírají, kácejí se deštné pralesy… Sami sebe posíláme do záhuby a příroda nám to vrací. Dnešní svět už je jen o penězích, moci a sexu. Nepochybně všechny ty tři věci jsou nezbytné. Peníze jsou peníze - prostě bez peněz do hospody nelez, moc - někdo jí mít musí, aby mohl organizovat lidstvo, aby nezavládl zmatek, nicméně záleží hlavně na tom, jak a k čemu je tato moc využita, a sex - no, bez něj bychom tu nebyli. Jenže dnešní lidstvo je příliš zahleděno samo do sebe. Neustále se mluví o tom, jak by se měl třídit odpad a že se musí udělat to a tamto, aby se něco zachránilo, jenže skutek utek'.
Dokud se o tom bude jen pořád mluvit, tak se nic nestane, jen ztrácíme čas řečmi, které bestak nikam nevedou - podívejte na to! Nedávno byl rok 2009 - padlo o konci světa pár zmínek. V roce 2010 byl tento fenomén už v plném proudu a ejhle! Najednou rok 2011, který pravděpodobně strávíme opět a zase jen mluvením a pak už tu bude ten všemi očekávaný rok 2012! A co jsme udělali? Nic. Mluvit a řešit je důležité, ale něco dělat je nezbytné. Neříkám, že mají vědci klečet nad mayským kalendářem a přemýšlet a spekulovat o tom, co to znamená a co ne. Říkám, že by spíše měli řešit současné pohromy a dopředu se snažit jim předcházet, protože ten konec na sebe přivoláváme sami.

Ale já to bohužel neovlivním a vy pravděpodobně taky ne.