to mě vážně mrzí... ale jak jsi psala... někdy je lepší, když už se tady nemusí trápit... podle mě jsi neudělala nic špatného, když jsi ji nechtěla naposledy vidět. já bych tam taky nešla... třeba od pohřbu dědy jsem ještě nebyla u jeho hrobu. a to jsou to 3 roky... prostě tam nejdu...

úpřimnou soustrast, Zlatko...
prababička se určitě nezlobí, že si se nezvládla na ni podívat... věděla a ví, že ji máš určitě moc ráda

Upřímnou soustrast, opravdu mě to mrzí... musí být těžké někoho ztratit. Naprosto chápu, že ses na babičku nechtěla jít podívat - já sama bych neměla dost odvahy tam jít. Jsem si jistá, že tvoje prababička to taky chápe a ví, žes ji měla ráda.

[4]: Díky.

Kazdy truchli svym zpusobem, nejdulezitejsi je ale obstat sam pred sebou a moct se podivat sam na sebe do zrcadla, to ze jsi nesla s otatnima na tom nic spatnyho neni ( i kdyz ve spolecnosti blizkych se ztrata a bolest snasi lip ), tvuj zpusob byl se o to podelit tady v tom neni rozdil, jestli myslis ze to bylo spatne tak ne, musis se spis rozloucit s tim jak jsi ji nosila v srdci nez dokazovat rodine a lidem okolo jak moc je ti to lito. jinak peknej blog a clanky narazil sem na ne nahodou, mas zajimavy uvahy ktery jsem jeste od holky nidky neslysel, dik za par zajimavych myslenek a zase du

Jinak se omlouvam, ohledne situace ve ktere jsi, je mi lito za ztratu tvoji tak tvych pribuznych, prababicka musela mit v tak velke rodine silnou moralni roli a byt pevnou oporou pro kazdeho kdo si nebyl sam sebou nebo svymi rozhodnutimi jist, je to skoda prichazet o tak zivotem zkusene a protrele lidi, kteri cim jsou starsi maji vic otevrenou hlavu a maji okolo sebe porad mlade lidi. I kdyz tak stari porad plni zivota a energie, mozna taky proto maji okolo sebe pokazdy kupu vnoucat at uz vlastnich nebo ne, umi pritahnout zivot a zaujmout cloveka. Jediny co ponich zbyde jsou principy a zasade kterymi nas cely jejich zivot vedli a smerovali, na nas je aby jsme jejich odkaz ctili a dodrzovali protoze tim jim dame nesmrtelnost a jejich odkaz stejne jako moudrost bude zit vecne v nas. Dokud ty poneses onu pochoden prababicka bude porad zit a vzdycky se bude mit dobre, protoze jeji zivot mel velky smysl a dopad na jednotlivce ktery jednou mozna, zmeni spoustu veci v zivote lidi blizkych. Mozna az kdyz te opustila jsi si uvedomila jeji ohromnou cenu :) ale neplesej dokud jdes dal a celis zivotu namisto schovavani se pred nim a pouzivas pritom jeji moudrost chodi stale po tvem boku a zije dal

http://www.youtube.com/watch?v=Lv2SpGBT47Y

Jinak doufam ze budes i nadal psat pekny clanky, ani na novinkach nebo na centrumu sem se zatim tak dlouho nezrdzel a nezacetl, tvoje kamaradky maji taky pekny blogy ale nechci tu znit jako nejakej asocialni nemocnej psychopat kterej si na internetu hleda mlady holky nebo snad misto na vylejvani silenych myslenek.

Jinak myslim ze je spis dulezitejsi nez soustredit se na konec a nebe je lepsi si ony myslenky a idealy zacit budovat jeste za zivota, vybudovat si cast nebe uz tady na zemi, coz se ji jak jsem te tak cetl povedlo, at je kde je doufejme ze je tam lip jak tady a ze vas zivot povede cestou strastiplnou nikoli vsak nebezpecnou aby tam nahore nemusela litovat ze uz tu s vami neni a nemuze vas chranit

Babička se nezlobí. Neboj, vážně ne.
Říká se, že se člověk má se ztrátou blízkého vyrovnat a jít se s ním rozloučit. Ale nemyslím to tak, že jsi za ní měla jít a jít se podívat, když zemřela.. Spíše naopak, je dobře, že jsi jí neviděla. Alespoň si jí pamatuješ živou.
Víš co bych ti poradila? V duchu se s ní rozluč na pohřbu...
A pak zajdi sama na hřbitov a klidně si s ní nahlas promluv. Řekni jí, že jí máš moc ráda a že takhle je to lepší. Že se budeš snažit, abys měla stejně dlouhý a spokojený život jako ona a pak, až ti bude také 90 let, tak se potkáte. Obě jako babičky a šťastné, že jste spolu. :)))
Drž se.
(Jinak napsala jsi to moc krásně. Když už nic jiného, určitě jsi se s ní rozloučila krásně tímhle způsobem přes psaní :))