(Bohužel) můj osudový hrdina

3. března 2011 v 21:43 | Zlatka |  DALŠÍ ČLÁNKY
Bronzové vlasy, zlaté oči, ostře řezané dokonalé rysy, vysoká ale hubená postava, úsměv, ze kterého se podlamují kolena. Ach jo.
Edward Cullen.
Ne, ne! Prosím, ne! Neházejte mě hned do pytle k těm upištěným puberťačkám! Pravděpodobně bych je tam musela všechny povraždit. Nejsem jako ony.

Všechno to začalo na podzim 2006, kdy vyšel Nový Měsíc…
Já, jako docela čerstvý čtenář, který čte série typu Klub záhad nebo Husí kůže, jsem zase nebyla nijak zvlášť zaujatá, když mi mamka o Stmívání řekla. Všimla si totiž v knižním revue, že vychází nějaký bestseller o holce, která je zamilovaná do upíra. Já miluju upíry odmalička, ale tohle šlo nějak mimo mě. A pak jsme si vyjeli s rodiči do knihkupectví do Hlučína. Koukala jsem právě po těch svých oblíbených sériích, když jsem objevila Stmívání a Nový Měsíc. Spolu se mnou tam stála ještě jedna holka, která si prohlížela poslední kus Nového Měsíce, který jsem právě držela v rukách. Tehdy jsem si neuvědomila, že se jedná o tu sérii, o které mi říkala mamka, ale už jen pohled té holky, který jasně říkal, že si pro tuhle knihu přišla, mě povzbuzoval koupit si hned oba díly. Myslím, že jsem nečetla ani anotaci. Prostě jsem je vzala a pelášila za rodiči ke kase. Myslím, že holčina nakonec ukořistila alespoň Stmívání. No, kdo dřív přijde, ten dřív bere :-D.

Ještě ten večer jsem začala číst. Měli jsme buď nějaké volno, nebo jsem byla nemocná, takže jsem se nemusela věnovat učení a měla spoustu času na čtení. Druhý den jsem celý pročetla s krátkou pauzou na oběd a na večeři (sem tam skok na WC, samozřejmě :D) a večer začala číst Nový Měsíc. A pak jsem tyhle dvě knihy četla furt dokola tak dlouho, dokud mi mamka nezačala vyhrožovat, že mi je schová a že mám ještě spoustu dalších nakoupených knih, takže ať čtu ty.
Takže jsem Stmívání spolu s Novým Měsícem schovala do tehdy skoro prázdné (dnes narvané) knihovny a pustila se do vtipné ságy o Alici Loveové, ale to odbočuji. Zkrátka - nemohla jsem Edwarda dostat z hlavy...
To léto, nebo možná léto před tím jsem poprvé viděla epizodu seriálu Smallville. Měla jsem štěstí, protože to právě hráli od začátku, takže když jsem objevila kouzlo tohoto seriálu, noc co noc jsem snila o Clarku Kentu v podání krásného Toma Wellinga. Takže není divu že, když jsem četla Stmívání, Edward Cullen měl v mých představách podobu Toma Wellinga, který se naprosto vymyká popisu Edwarda.
Později, kdy se má maličkost vyzbrojila novou zkušeností s internetem, jsem objevila na blozích stejné fanatiky jako já a skrz tyto blogy se v mé mysli vynořila představa Haydena Christensena jako Edwarda, nicméně při čtení je v mých představách Edward stále v podobě Toma Wellinga, což mi samozřejmě vůbec nevadí, kdo by se nezamiloval do jeho chlapeckého úsměvu? :D
Ale pak se to zvrtlo.
V té době jsem totiž přecházela ze čtvrté třídy ze školy v naší čtvrti do páté třídy v centru naší obce. S novou třídou složenou z mých původních spolužáků, přibyli další spolužáci ze zbývajících čtvrtí a samozřejmě Áčko. A mezi nimi byl i on. Můj Edward Cullen. Kluk, který mi vzal čtyři roky života. Ale tehdy mi připadalo, že se v něm osobnost Edwarda doslova zrcadlí (vlastně mi to tak připadá pořád, dokonce má v sobě i něco ze vzhledu Roberta Pattinsona… blé :D). Bohužel, nebyla jsem jeho Bellou. Dost jsem se kvůli němu natrpěla, ale byly i chvíle, na které ráda dodneška vzpomínám.
Lidí se mění ;) A on se změnil taky. Edward Cullen o sobě prohlašuje jak je nebezpečný, že nemá duši apod., i když je v knize opak pravdou. Můj Edward má duši a nebezpečný taky není, ale je chladný jako kámen (a to nejen co se týče chování vůči mně, ale i doopravdy tělesně), je tajemný, raději dělá, že tady není, než aby vám dovolil se o něj zajímat. Anebo je takový jenom ke mně. To je taky možnost. Je to prostě můj citový upír a už se do něj nechci nikdy zamilovat. Čtyři roky mi stačili.
A jistý podíl na tom má samozřejmě Stephenie Meyerová a její Edward Cullen. Zamilováním do Edwarda jsem jen posílila svou tehdy čerstvou a stále rostoucí lásku k Němu. Edward mě nakonec přešel, ale On přetrvával dál. Za tohle Edward Cullena vážně nesnáším, ale stále je to můj hrdina. A to se asi už nezmění.
A víte proč? Ono totiž vůbec nejde o to, jestli je upír nebo ne. Edward by mohl být jakýmkoli jiným klukem. Liší se jen vážně neodolatelným vzhledem (ale přeci se najde pár chlapáků, ze kterých se nám skutečně podlamují kolena…) a chutí po krvi. Což samozřejmě můžeme vyškrtnout. Kdybychom Edwarda Cullena někde potkali a ne jako upíra, stejně by nás okouzlil. A proč?
Protože je citlivý, tajemný, nesobecký a trochu podivín. Chtěl by vám přinést modré z nebe, kdybyste umírali, chtěl by za vás dýchat, protože je dobře vychovaný gentleman, protože nekouří a nepije a protože místo toho, aby někde pařil, skládá hudbu a pak ji vám hraje na klavír. Protože byste jeho úsměv považovaly za nejkrásnější na světě a velký podíl by na tom měly i jeho při tom jiskřící oči.
Edward Cullen není "upír" jako "upír". Edward Cullen je prostě kluk, kterého by chtěla asi každá z nás, protože bychom věděli, že nás miluje, že o nás bude pečovat a bude nás chránit. A pokud je "upír" novodobý výraz pro vysněného kluka jako vystřiženého z červené knihovny, tak ať!
Jenže…

Edward Cullen neexistuje.

*zdroj obrázku - mercuralis.deviantart.com
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Andreica Andreica | 4. března 2011 v 0:48 | Reagovat

Naprosto to tě chápu a ten závěr se mi líbí :) Ale já narozdíl od tebe věřím, že se tu pro každou z nás najde náš vysnění Edward :)

2 Zlatka Zlatka | Web | 4. března 2011 v 14:54 | Reagovat

[1]: Ano, snad máme každná znás někde našeho "Edward", ale pokládám za nemožné, aby byl tak dokonalý i ve skutečnosti :) Ale samozřejmě, když budeme zamilovaná, bude se nám skutečně jevit tak dokonalý :-)
Edoo... kde jsi??! :D

3 AmandaSims AmandaSims | Web | 4. března 2011 v 21:41 | Reagovat

Ahoj, super článek a jednoho takového Edwěarda znám, je přesně takový, jen vzhledově je trochu mimo. :-D

4 Majda Majda | E-mail | Web | 5. března 2011 v 13:08 | Reagovat

Ano prosím,povraždi ukřičené fanynky, já ti budu vděčná!
Já jsem osobně nejdřív viděla film a až potom četla knížku,a po jejím přečtení pro mě film nějak ztratil kouzlo...
Jinak samozřejmě hezky napsané =)
PS: Knížky o Alici Loveové mám doma,všechny =D. Jeden čas jsem to hrozně hltala ;)

5 Andreica Andreica | 5. března 2011 v 19:45 | Reagovat

[2]: Samozřejmě, když jsme zamilované, tak i ten největší grázlík je pro nás dokonalý ;)
Jinak děkuji za komentář ;)

6 michka michka | Web | 5. března 2011 v 22:55 | Reagovat

jop, tak v tomhle tě naprosto chápu... jednu dobu mi Edward taky přišel jako naprosto dokonale jedinečný princ na bílém koni... pak to přešlo - možná na to mělo určitý vliv i to, že mě přešla TW mánie, ale rozhodně to nebyl ten hlavní důvod... hlavně mi totiž došlo, že bych prostě nedokázala být s někým, kdo je tak dokonale bezchybný xD a po několika zkušenostech mi taky došlo, že romantici určitě nejsou můj typ... takže, můj hrdina bude muset být opravdu chlap - ale bude o mě taky muset doopravdy stát =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama