Má cesta ke knize

30. listopadu 2010 v 22:02 | Zlatka |  Na téma...
          Jako každý malý človíček jsem milovala, když mi někdo vyprávěl, nebo četl pohádky. Vzpomínám si, jak mi babička před spaním povídala o Mášence a třech medvědech, ta byla moje nejoblíbenější. Ale to mi vyprávěla, taťka mi čítával a mezi moje nejoblíbenější knihy patřila Dášenka čili život štěněte od Karla Čapka a později jsem dostala dvě knihy Martiny Drijverové - Kočka Moura a její přátelé a Pes Jíra a jeho přátelé. I když si dneska už vůbec nepamatuji, o čem ty příběhy byly, vím, že jsem je milovala a táta mi je musel číst pořád dokola. Ale to mi někdo předčítal, také jsem měla ráda mluvené slovo, nejoblíbenější pohádkou mi byla asi Živá voda. Ale to jsem ještě pořád nic sama nepřečetla...
Ke čtení mě dokopala až mimočítankové četba na prvním stupni základní školy. Tuším, že to bylo ve třetí, nebo čtvrté třídě. Četla jsem České dějiny očima psa. Já si v dějepise nijak zvlášť nelibuji, mám ráda jen určitě období (Starověký Egypt, Řecko, Mezopotámie) a i o tom vím jen to, co mě vyloženě nějak zaujalo. Ale tahle knížka mě bavila a byla to vlastně taková moje cestička k četbě. V naší rodině čtou skoro všichni, mamka si libuje v hororech, detektivkách, sci-fi, sem tam nějaká fantasy, sem tam nějaký historický román nebo životopis. A hlavně miluje kuchařky, těch bych se asi v naší knihovně nedopočítala. Taťka čte taky sem tam nějaký horor, detektivku, nebo sci-fi, ale má spíše rád takové vážné knihy o životě a jako mamka sbírá kuchařky, jeho vášní jsou knihy o zvířatech a rostlinách. Takže tu máme akvarijní rybičky, normální rybičky, psi, kočky, hmyz, holubi, slepice + veškerou možnou flóru. A pak jsem tu já - mám ráda stejné žánry jako mamka. Mojí vášní nejsou ani kuchařky, ani knihy o fauně a flóře (ale mám ráda encyklopedie), ale knihy o magii a okultismu. Ale teď už ke klasické četbě. Moji první "tajemnou" knihou bylo Doupě nestvůry ze série Husí kůže od R. L. Stinea a Pomsta hraběte Gundolfa ze série Klub záhad od Thomase Breziny. Série obou autorů mě doslova pohltila, sice nemám přečtené všechny díly těchto sérii, ale naprosto mě vtáhli do světa knih. Dalším mým krokem byla Madame Okta - první kniha ze série o Darrenu Shanovi od Darrena O'Shaughnesseyho. Byla to moje první "skutečná kniha" o upírech (Skutečná proto, že Pomsta hraběte Gundolfa byla taky o upírovi, ale Darrenovi příběhy mají bohatší zápletku, a proto je již řadím mezi "skutečné knihy").
Sérii mám doma celou, ale nedočtenou. Proč? Protože mezi tím, než jsem je všechny sesbírala, do mého života vtrhla celá škála zajímavých knih, které opravdu stojí za přečtení.
A odstartovalo to Stmívání. Antifanoušci Stmívání, prosím, neukamenujte mě! Stmívání (a hned nato Nový Měsíc) jsem četla v září 2006. Tedy na začátku páté třídy - bylo mi skoro čerstvě 11 let. Kniha mě naprosto vtáhla do děje, hned první večer, asi během dvou hodin jsem byla na stránce 111 (přesně si to pamatuji!) a druhý den večer jsem se pustila už do Nového Měsíce. A četla jsem to pořád dokola a dokola. A klidně si to přečtu zase! Ale řeknu vám, kdybych mohla, smažu si tu knihu z paměti, abych si to mohla přečíst znovu úplně poprvé, protože ty pocity, které jsem měla při prvním čtení této knihy, byly a jsou nepopsatelné! A víte co, je mi Vás líto, vás neskalních fanoušků. Většina z vás je ovlivněna filmem, i když si knihu a třeba celou sérii přečtete, už nikdy nepoznáte Edwarda tak, jako ho poznaly my, které jsme četly knihu v dobách, kdy jsme se mohly o vzniku filmu jenom přít a zakládaly jsme ankety typu "Který Edward Cullen by byl lepší?" Hayden Christensen, Henry Cavill, nebo snad Tom Welling? Žily jsme v tomhle světě dávno před vámi a Edward Cullen byl naším nenaplněným snem. Jo, doufaly jsme v natočení filmu, ale ani ve snu by nás nenapadlo, že v roli Edwarda bude jakýsi Robert Pattinson, tehdy nijak zvlášť známý herec, z jeho dřívějších filmů jsem viděla jen Harryho Pottera a tam mě nijak zvlášť neokouzlil. Nejvíce mě berou mory, když stojím v knihkupectví a slyším:
Puberťačka č. 1: "Jéé! Stmívání. Četla jsi to?"
Puberťačka č. 2: "Já si přečtu akorát poslední díl, zbytek jsem viděla jako film."
Jejda holky, vy vůbec nemáte ponětí, jaká ta kniha a ten příběh skutečně je. Je mi vás vážně líto, protože je to skutečné krásný, i když… trochu banální příběh.

Stále je to kniha mého srdce, je to kniha, která byla jakýmsi mostem k tomu, abych nebyla tak líná přečíst si i knihy, které mají více jak sto stránek. Je to kniha, která mě nikdy neomrzí, a doufám, že až budu jednou stará babička a její obsah se mi vypaří z hlavy, zase si ji přečtu, jako by to bylo úplně poprvé a znovu vzplanu vášní k fiktivní postavě okouzlujícího a tajemného Edwarda Cullena. Je to prostě moje bible ;)

"Knihy jsou mrtvým materiálem, dokud v nás neožijí." - Jiří Mahen


Kniha vás může zklamat, může dokonce i zranit, můžete si ji zamilovat a naopak k ní nemusíte cítit nic. Ale i přesto je to vlastně jakási duše na papíře. Je jako člověk. S tím rozdílem, že na rozdíl od člověka se obsah knihy nikdy nezmění. Snad.

Moje knihovnička ;) - Ale ne jediná! xD
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 SaQynQa SaQynQa | Web | 30. listopadu 2010 v 22:12 | Reagovat

Hm,A tY zAs MáLo...

2 Destiny Destiny | Web | 1. prosince 2010 v 15:16 | Reagovat

Jo Darren je nejlepší :)
Tvoje "knižní" cesta je zajímavá.
Já jsem brečela na konci 1. knihy a pak ve 2 (?), když ten vlčí muž zabil  Sama :(

3 victoria-frances-page victoria-frances-page | Web | 1. prosince 2010 v 17:24 | Reagovat

ano i mě její obrázky zaujaly tak že i bá mám blog :)

4 Peťka :) Peťka :) | Web | 1. prosince 2010 v 20:20 | Reagovat

čteš hodně podobných věcí jako já... vidíš eragona, narnii, stmívání... :D fantasy je moje. ráda bych si přečetla i madame octa, protože jsem o tom hodně slyšela a film se mi moc líbil... snad to někde najdu.
co se stmívání týče - četla jsem a líbilo se mi, ale za svou bibli považuji spíše právě zmíněného eragona ;)

5 Andreica Andreica | 2. prosince 2010 v 23:40 | Reagovat

Naprosto s tebou souhlasím :) Vážně krásně pojatá úvaha :-)  :-) Zasloužíš si můj obdiv

6 Idril Idril | Web | 3. prosince 2010 v 20:09 | Reagovat

chci tvoji knihovnu/! Vidím tam- upíří deníky, Tinu Salo, Eragona, Krvavé koleno, je to napravo od Tiny snad... Akademie Cherub? nebo se mílím? Ježiši:-D tak ráda bych chtěla všechny tyto knížky, bohužel nezbívá mi nic víc než spokojit se s elektronickou podobou:-(

7 Ella016 Ella016 | Web | 5. prosince 2010 v 15:39 | Reagovat

moc pěkná knihovnička, Zlatko 8-O  :-)  ;-)

8 sayury sayury | Web | 7. prosince 2010 v 13:25 | Reagovat

zavidim ti tvou knihovničku,taky mám takovou,ale zatím jen skládáím svuj "seznam" knih,které chci mít jednou v knihovně .. :)

9 Lirael Lirael | Web | 7. prosince 2010 v 17:25 | Reagovat

Souhlasím se Stmíváním, taky mě hrozně iritují slečny, co slyším v knihkupectví mluvit podobně. A tvoje knihovna vypadá perfektně, co to jsou ty bílé knihy v první polici?

10 imagi imagi | 29. dubna 2011 v 3:23 | Reagovat

R.L. Stine - Kam se poděly Stopy hrůzy? A proč jsou knížky mého dětství tak zaprášené???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama