Včera jsme vyrazili s rodiči posvítit na hrob.

K tomuto svátku nemám nijak zvláštní vztah, ale mám ráda tu atmosféru, když nevidíte nic než plápolající plamínky svíček a navíc je pěkné povzpomínat na mrtvé (??!). Ale skutečně myslíme na ty, kteří tam dole spí svůj věčný spánek? Já se přiznám, že ne. Nevím, jestli je to tím, že jsme šli sice posvítit na rodinný hrob, ale já si ty lidi nepamatuji, nebo umřeli dřív, než jsem se narodila. Tak jak tedy mám vzpomínat na ty, které jsem neznala? Většinou myslím na úplně jiné věci. Pár let zpátky si pamatuji, že jsem přemýšlela nad tím, jestli se stihnu naučit zeměpis. A letos jsem přemýšlela nad tím, jestli někomu nebude vadit, když si to tady vyfotím. Jsem ráda, že na hřbitově nemám nikoho, koho bych si pamatovala, nebo někoho, koho jsem měla velmi ráda. Vlastně ano, jeden člověk by se zde bohužel našel, sestra mojí prababičky zemřela letos, ale my nevěděli přesně, kde je pochována, takže jsme za ní svíčku zapálit nemohli...

A ostatní jsou pochováni na jiných hřbitovech.