Říjen 2010

desing č. 52 - Podzimní VF

30. října 2010 v 23:55 | Zlatka |  designy blogu
podsvetti-or-raj.blog.cz
Tak, myslím, že už bylo na čase vyměnit letní veselé šaty, za podzimní kabát.
Ale není to obyčejný kabát, je to kouzelný kabát, protože motivem desingu je jeden z obrazů Victorie Francés, která nikdy nezklame ♥
Tím chci říci, že přestože tenhle desing není žádný výbuch... výbuch prostě je, protože je tam něco od VF :D Ha! :D Začínám psát hovadiny, měla bych jít spát (??! Ale kdeže! Vidím to na čtení, alespon no jedné... ;)
Takže, jsem spokojená, ikdyž ta moje fotka hned pod záhlavím je dosti kýčovitá :D Ale nevadí, však vy si zvyknete ;)... xD

Zapněte bedny a mrkejte, co jsem našla za song, když jsem hledala obrázky od VF♥ ↓


Kam se poděly blogy se smysluplnými články?

30. října 2010 v 11:44 | Zlatka |  Na téma...
Picture from blesk.cz

Včera jsem neměla co dělat, a tak jsem tak brouzdala pro blozích...
Kouknu se do žebříčku nejnovějších článku a hle co vidím! Hemží se to tam články s nadpisy jako je například "Justin Bieber..." (doplňte si sami... Bieber nakupuje, Bieber s fanoušky, Bieber to, Bieber ono.) + to samé se sto padesáti dalšími celebritami, které se nesčetněkrát opakují...
Máš Fan blog? Proč ne! Je pěkné najít blog, kde najdeš všechno o celebritě, filmu, seriálu (atd.), který tě zajímá, a já obdivuji lidi, kteří si s tím dají tolik práce, že překládají různé články i z jiných jazyků a co chvilku aktualizují blog, protože zase našli nějakou novinku. Ale ne když najdu další blog o tom samém se stejnými články, ale samozřejmě někteří z nich mají tolik slušnosti, že uvedou i zdroj :) Ale nač dělat další blog, kde stejně jenom zkopírujete něco, co je už i na jiném blogu?
Nebo nechápu lidi (holky), co mají blog a co pět minut na něm mají nové a nové "články" s fotkami 50 různých bot, šatů atd. Jedna věc je, že si najdete na internetu nějakou fotku, třeba trička, co se Vám líbí a tak to použijete do článku a připíšete, co se vám na něm líbí, popřípadě, kde jste ho koupili atd. Budiž, to je věc každého.
Ale když zkopírujete pár fotek a napíšete, že to žůůžofoučký tričko je fakt cool, tak jako... Má to vůbec smysl? A pak obíháte blogy a prosíte, aby se k vám podívali a popřípadě nějaký článek okomentovali. Ale jak mám asi okomentovat článek s padesáti různými tričky luxusních značek, které si stejně nikdy nekoupím, když je to zbytečně předražený? Nejdražší tričko, které jsem si kdy koupila bylo za 400 něco... a to už jsem sakra zatínala zuby!
Takovéhle články můžu okomentovat nanejvýš... "Jo, to žůůůžofouškýýý je fakt cool mucQ :*", ale takhle vymazaná fakt nejsem =) Když se mi něco líbí tak budiž, napíšu, že ty sluneční brýle jsou fakt hezké... Ale to je fakt všechno. Já nevím, Vám to stačí? "Napsat" takový článek a pak pročítat komentáře, které zní pořád stejně? Já myslela, že psaní článků na blog, je hlavně o tom, podělit se o nějaký názor, koníček (atd.) a pak o něm vést diskuzi a ne se pak dohadovat s někým, jestli to okopíroval z jiného blogu, nebo ne ;)

Akademie Evernight

29. října 2010 v 11:15 | Zlatka |  KNIHY
evernight 1
Autor: Claudia Gray
Nakldatel: Egmont
Počet stran: 304

Můj názor:
Chachá! :D Od téhle knihy jsem nic neočekávala, ne že bych na to šlyšela špatnou kritiku nebo tak něco... ale přeci jenom, co v dnešní době můžeme očekávat od upírů? Upíři sem, upíři tam. Já upíry miluju, ale po zfilmování Stmívání se stali všední záležitostí a postrádají originalitu. Takže čtu knihu a hle! Krásný Lucas, který vypadá naprosto dokonale, takže svým vzhledem zapadá mezi ostatní děcka z Evernightu (což jsou samo sebou upíři). A pak ještě na hlavní hrdinku vytasí s tím, že by spolu... neměli chodit. No nepřipomíná vám to trochu Edwarda? Říkám si: "JASNEJ UPÍÍÍR!" :D... No, ale svou mýlkou jsem byla velice potěšena.
Nebudu lhát, děj není zrovna 2x akční, ale přesto to má něco do sebe =) Joo... a fandním Balthazarovi ♥ :D

Anotace: Raquel se ke mně naklonila a zašeptala: "Nemáš někdy pocit, že na téhle škole je nějaké …zlo?" Hlas se jí zachvěl. "Věříš ve skutečné zlo?"
Na tohle se mě nikdy nikdo nezeptal, ale přesto jsem znala odpověď. "Ano. Věřím." Bianca chce utéct z domova. Rodiče ji odvezli z městečka, kde žila celý dosavadní život, a zapsali ji na akademii Evernight, strašidelnou internátní školu, kam chodí studenti, kteří jsou až příliš dokonalí: krásní, bohatí a bezohlední. Bianca ví, že mezi ně nezapadne. Potom pozná Lucase. Je jiný než ostatní, neuznává snobská školní pravidla a dokáže se svým bezohledným spolužákům postavit. Přestože Lucas Biancu varuje sám před sebou, vzniká mezi nimi pouto, kterému ani jeden z nich nedokáže vzdorovat. Bianka by dala v sázku vše, jen aby mohla být s Lucasem, ale temná tajemství jsou nevyhnutelně předurčena k tomu, aby je od sebe odtrhla… a otřásla vším, v co Bianca až dosud věřila.

Krevní pouta III: Linie krve

27. října 2010 v 19:11 | Zlatka |  KNIHY
linie krve

Autor: Tanya Huff
Nakladatel:
Brokilon
Počet stran:311

Můj názor: První polovičku knihy jsem se upřímně nudila, ale v druhé polovičce se to už zlepšilo a posledních pár kapitolách byla konečně akce, kterou jsem tolik postrádala. Nicméně jsem i tak zklamaná, 2. díl se mi o hodně víc...

Anotace: Vicki pracuje na případu zločinu v egyptologickém oddělení místního muzea. Záhadu dvojnásobné vraždy nikdo jak se zdá nedokáže a snad ani nechce objasnit. Vicki začíná mít podezření, že si tady někdo pohrává s lidskými myšlenkami. A teprve tehdy zjistí, že Henryho sny vůbec nejsou bezvýznamné....

Moureček, moje kočičí láska :)

27. října 2010 v 10:55 | Zlatka |  Fotografie
Řekla jsem si, že když už nejsem schopná sem přidat žádný smysluplný článek, hodím vám sem alespoň čerstvé fotky našeho nejstaršího kocoura - nejstaršího proto, že ho máme od té doby, co jsme se přestěhovali do D.L. (iniciály stačí :P) Což je asi 9 let. Zatímco Micinky se nám vždycky poztrácely (poslední Micka myslím tohle jaro) a Macík už je taky v pánu :( Moureček to všechno přežil a je to pořádní památník... a mlsoun :D Někdy mu říkám Garfield :D Ale já ho miluju, mám ráda takové pěkně vypasené kocoury a Mikešek už taky přibral, ale to se nedivím, když jsem ho načapala, jak schodil pytel s granulemi a láduje se tam :DD... No... a pak mi málem snědl morče :(...
Mourek 1

Kladivo na čarodějnice

23. října 2010 v 20:38 | Zlatka |  KNIHY
Kladivo na čarodějnice
Autor: Václav Kaplický
Rok vydání: 1963

Můj názor:
Ach ta povinná četba. Právě čtete práci, kterou jsem připravovala celé odpoledne... + ještě životopis autora, ale ten sem nepatří :)
Musím se přiznat, že ze začátku jsem byla z Bobliga zmatená, neboť jsem nevěděla, jestli to všechno dělal pro peníze, nebo si skutečně myslel, že zbavuje svět Ďáblových pomocníků, ale myslím, že jsem nakonec děj pochopila a Boblig tedy nebyl nic jiného než ziskuchtivé monstrum bez jakéhokoli svědomí. Je neuvěřitelné, jak byli lidé hloupí, když věřili všemu, co jim Boblig řekl. A smutné je, že právě on byl jeden z mála chytrých mezi hloupými a toho dokázal náležitě využít.

O knize:
Kladivo na čarodějnice patří mezi nejúspěšnější romány Václava Kaplického. Toto dílo nese název podle církevního spisu Malleus maleficarum (česky Kladivo na čarodějnice), který vyšel ve Štrasburku roku 1488 a po dlouhá léta sloužil jako rukojeť při inkvizičních soudech, a vychází z historických událostí kolem roku 1680-1688, kdy byl na Olomoucku uspořádán hon na čarodějnice.

Děj knihy se odehrává v 2. polovině 17. století.
     Porodní bábě Dorotě Groerové z Vernířovic nedojila kráva a stará Davidka jí poradila, ať dá krávě svěcenou hostii, pak prý zase začne dojit. Groerová tedy požádá žebračku Marynu Schuchovou, ať jí přinese z kostela svěcenou hostii, dá jí pak za to máz hrachu a trochu ječné mouky. Žebračka poháněná hladem souhlasí a při mši přijme hostii, záhy jí však vyplivne a ukryje do šátku. Bohužel je odhalena a následně obviněna z čarodějnictví farářem Schmidtem. Všechny tři ženy (žebračka Schuchová, porodní bába Groerová a stará Davidka) jsou převezeny na zámek Velké Losiny, kde byly uvězněny a souzeny inkvizitorem Bobligem z Edelstadtu. Ženy samozřejmě čarodějnice nebyly, ale po výsleších, ve kterých je Boblig nařkl z létání na Petrovy kameny, kde obcovaly s galány, a po tortuře, se ke všemu doznaly a později byly upáleny. Toto však byl jen začátek krvavého masakru. Ziskuchtivý Boblig se svým pomocníkem Ignácem začal postupně obviňovat z čarodějnictví další a další občany Velkých Losin a později i Šumperka. Vybíral si hlavně bohaté, neboť vždy získal nějakou část jejich majetku. Jednotlivé procesy probíhaly vždy velice pomalu, protože čím delší byly, tím větší zisk z toho Boblig měl. Nehrozilo, že by z toho někdo z obviněných vyvázl živý, neboť i ten nejsilnější a nejodvážnější člověk se po opakovaném mučení přiznal k věcem, které jim Boblig doslova nadiktoval.
Jedním z Bobligových cílů byl i šumperský děkan Kryštof Alois Lautner, který už zpočátku odhalil jeho pravé zájmy a ostře proti němu vystupoval i u samotného olomouckého biskupa. Nejdříve Boblig obvinil a následně i odsoudil k smrti Lautnerovu mladou kuchařku Zuzanu Voglickovou a poté i jeho nejlepší přátele. Všichni pod tlakem tortury potvrdili Bobligova obvinění proti Lautnerovi.
Pak Lautner znenadání obdrží od svého přítele mohelnického děkana Winklera pozvání na posvícení.
Nic netušící Lautner nabídku od starého přítele přijme a vydá se do Mohelnice, tam je však na něj nachystaná léčka. V Mohelnici je zatčen a následně uvězněn.
I na něm je opakovaně vykonávaná tortura a i když Bobligovi dlouho vzdoroval, po těžkém mučení na skřipci se i on přiznal k hrůzným činům, které nikdy nespáchal. Nakonec je mu sdělen rozsudek - upálení a ještě před smrtí na Šibeničním vrchu byl světícím biskupem odsvěcen.
Inkviziční procesy právníka Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu, který má na svědomí přes stovku mrtvých, končí až po osmi letech, kdy ho odvolá samotný císař, protože ani on nevěřil v pravdivost výpovědí osob přiznaných u mučení.
     Kniha končí návratem Kašpara Huttera, jednoho z Lautnerových přátel, který utekl ze Šumperka, když začal tušit, že i on bude jednou křivě obviněn z čarodějnictví. Když se dozví o smrti své ženy a svých přátel, sám sebe se ptá, zdali i on a jeho mrtví přátelé nenesou nějakou část viny na masakru způsobeném Bobligem, když místo toho, aby se bránili, čekali na zázrak.

I bust the windows out your car, and though it didn’t mend my broken heart

21. října 2010 v 21:05 | Zlatka |  deníček
Salvatore icon from avadaxkedavra.deviantart.com
Věřte tomu nebo ne, zase Vám píšu :D
A zase to nic zajímavého nebude... ano opět si tu budu vylívat svoje srdce :D
Tak si představte, že nám tenhle týden všechny písemky odpadly :D... Ale stejně se jim nevyhneme, takže program na příští týden už mám ://...
Momentálně strašně ujíždím na Damonovi ♥ Kukám na TVD od začátku... no teď už jsem zase za polovinou první řady, ale já prostě do dalšího nového dílu nevydržím :D Takže to sleduju znova :D
Ani nevím, jestli jsem vám psala, že jsem byla minulý pátek v kině s Haníštkou, dalšíma dvěma holkama z naší třídy a Dankem, mým "přítelem po telefonu", jak mu říká taťka :D Kdysi jsme spolu furt skypovali :DD Šli jsme na Let´s Dance 3, i když jsem už to viděla, tak ta kvalita v kině byla prostě ohromná :D A já myslela, že jim tam poslintám sedačky, jak je ten Rick Malambri sexy :D Po kině (i před kinem, i při kině :D) jsem umírala smíchy :D Přísahám Bohu, že jsem se smíchy málem počůrala :D Ale s Dankem se to fakt nedá :D On dělá také hovadiny :D Doufám, že na střední taky budeme mít takového třídního komika, jako je Danny :)
A já jsem se ještě furt nedokopala dočíst ty poslední 4 kapitoly Kladiva na čarodějnice... Řeknu vám ty poslední čtyři kapitoly čtu už dva týdny :D Ale když mě se nechceee :(... xD
Včera jsme byly zase s Eliškou na zumbě, vzali jsme i Hanííštku :D Ta umírala smíchy, stejně jako já, když jsem tam byla poprvé :D Když ono některý ty prvky jsou fakt... zajímavý :D
"Edward"... hm... že bych ho po čtyřech letech konečně přestala milovat? :D Že by? :D Ale stejně ho chci... a já se znám, teď říkám, že ho nemiluju a zítra "oooch..... já ho tak milujuuuu" :DD
Každopádně, poslední dobou mám z něj úpe stavy :D ale včera mě nasral... xD nevadíí :D
Haha, teď jsem si vzpomněla, jak jsme jely ze zumby, tak jsem seděla v autě vzadu s Hančou a to auto vibrovalo :DDDD A my z Hančou jsme z tohho nemohly :DD A Eliščina mamka, čemu se smějeme, a já jen že taková holčičí záležitost :D a ona "Kluci?" - "Nee..." - "Holky??!" - "Ne! :D"... a ona za chvilku "Teď jsem si vzpomněla, jak jsem vás taky jednou odněkud vezla a vy jste si s Eliškou vzadu povídaly a ona ti řekla "A já si stejně myslím, že o sexu vím víc, než celý učitelský sbor dohromady..." a vy jste si myslely, že to neslyším." :DD Jsem z toho nemohla :D Se nedalo fakt :D Ale já tady zase melu hovadiny, takže čusky busky :D A ještě pár písniček ↓


Poslední místo odpočinku

17. října 2010 v 0:17 | Zlatka |  Na téma...
hřbitov
Hřbitov.
Když někdo řekne slovo "hřbitov", představím si spoustu starých náhrobků porostlých břečťanem. Je to místo posledního odpočinku. Možná si teď o mě budete myslet, že nejsem normální (ale kdo je??), nebo že jsem EMO, ghotička, nebo, že vyznávám jiný "černý" styl. Ale nejsem ani jedno. Přiznávám se, že ghotický styl se mi líbí a když jsem byla mladší, vyhledávala jsem na internetu právě ghotické obrázky, ale pravdou je, že na hřbitově, prostě nalezne klid a nemusí to hned znamenat, že jste už pod drnem. Pro mě mají hřbitovy zvláštní kouzlo. Nebo alespoň ty přažské, jako například Olšanský hřbitov, nebo židovký hřbitov. To jsou krásné hřbitovy. Staré rozpadající se náhrobky jsou porostlé břečťanem a všechno jakoby spalo. Skutečný klid a mír. Ale samozřejmě, má to nádech jakéhosi zakázaného dobrodružství, přeci jenom co kdyby byli duchové? A neslyšela jsem právě za sebou nějaké kroky? Co se to tam mezi stromy mihlo? Strach. Přiznávám se, jsem strašpytel. A hřbitovy, i když je mám ráda, mi někdy nahánějí hrůzu. Je to místo, kde oživá naše fantazie a my přemýšlíme, jestli skutečně existují duchové, upíři a další bytosti. A není právě toto důvod, proč je někteří tak rádi navštěvujeme? Fantazie je přeci cosi, co potřebuje každý z nás :)

Za bílého dne, zde najdeme klid a mír, k večeru zde často ožívají naše představy o bytostech, ve které doufáme, že existují, či naopak máme z nich strach. Takové jsou hřbitovy.  

A co jsem? Robot?

14. října 2010 v 15:16 | Zlatka |  deníček
Bender - Futurama
Čuste...
wuáá... taky máte všecho tak akorát...??! Já jsem mrtvá =(
Ve škole po nás furt cosik chtějí, musím udělat prezentaci do inf, projekt do slohu, výklad do slohu, v dějáku teď taky budeme dělat nějaké projekty... testy sem, testy tam + ten pitomý vyučovací systém přes net nazývaný MOODLE, větší kktinu jsem neviděla! A do toho všeho jedna pipina od nás ze třídy, která mele úplna hovínečQa, jak by napsala jedna slečinQa z tohohle blogisQu:D Jako Qéček po prdel ale IQ žádný :D
A já už toho všeho mám dost! Ještě mě maminka obviní z toho že na všechno s*ru! :D A tatínek jí to samozřejmě odkývá! :D Kdybych vůbec na něco s*ala! Tak to by měla sakra čočky! Jako člověk dostane jedinou 3 a to ještě v září na začátku roku, kdy prostě děcka dělaly bordel, tak jsme měli test za trest a já na všecko s*ru! :D Mě braly mory! třískla jsem dveřma a bye-byee! No a teď ještě ta pipina ze třídy :D Řeknu vám, rozhodně se nenudím! Doufám, že máte lepší období než já ;) Takže zatím ☮&♥ :))*