Usmíření

29. srpna 2008 v 21:56 | Zlatka |  Infinity path
Tak jo, myslím že jsem se překonala :D Tohle pokráčko má ve Wordu celkem čtyři a čtvrt strany takže chci slyšet jen komplimenty XD NE, samosebou ocením dobrou kritiku, takže komentuje co můžete :-)) Pěkné čtení :-)) Doufám x)

Usmíření

Uběhlo 13 dnů a já najednou měla před sebou můj velký den. Maturita. Zrovna jsem si dočítala poslední otázku, mám kliku, že teď - jako upír - má o hodně lepší paměť, když Carslie zvolal, že je už čas jít. S Edwardem jsme nastoupili do Mercedesu a pak se auto rozjelo. Edward přišel na řadu o hodně dřív, ale čekal na mě. Chudák Angela byla celá roztřepaná. Uklidňovala jsem ji, že to zvládne, ale moc to nepomáhalo a pak jsem přišla na řadu já. Vstoupila jsem do velké místnosti. Byla tam řada velkých oken, ale moc světla z toho nebylo, protože venku lilo jak z konve. Rozsvítit je asi nenapadlo a tak v místnosti bylo takové zneklidňující šero. Abych se přiznala, v téhle části naší střední jsem ještě nikdy nebyla. Sedělo tady asi kolem deseti vyučujících, z toho se každý určitě v duchu modlil, aby bylo už konečně po všem. Postupně jsem si losovala otázky a zodpovídala je. Čas se vlekl, a když jsem zodpovídala poslední otázku, všimla jsem si, že jeden z profesorů spí, což mě mírně vytočilo. "Bravo! Vypadá to, že jste se to naučila jako básničku, slečno Swanová" pronesl jeden z profesorů. "Paní Cullenová." opravila jsem ho, i když slečna bych byla ještě ráda. Ovšem Cullenová jsem ráda. "Oh jistě, omlouvám se. "Nevadí."
"Blahopřeji, uspěla jste s vyznamenáním!" mile jsem se usmála a poděkovala. "Nemáte zač. A prosím, až budete na odchodu, zavolejte slečnu Weberovou, že je na řadě."
"Jistě, nashledanou."
"Nashledanou." odpověděli všichni jednohlasně.

Sotva jsem vyšla z místnosti, vyskočila na mě Angela a hned se ptala, jak jsem dopadla.
"Dobře, udělala jsem to na výbornou."
"Super!!!" vykřikla a objala mě - zdálo se, že z toho má větší radost než já.
"Mimoto, jsi na řadě!" řekla jsem a ona se konečně odtrhla. Zbledla, jakoby právě uviděla ducha a hlasitě polkla. "Je ti dobře?" já vím, blbá otázka. "No, jo. NE."
"Neboj Ang, to zvládneš." pobídla jsem ji a ukázala jsem ke dveřím.
"Doufám, jinak mě naši zabijou!" povzdechla jsem si.
"Tak už běž."
"Fajn, drž mi palce." řekla a já přikývla. Když Ang odešla, šla jsem za Edwardem, čekal na mě na chodbě. Opřený o stěnu s andělským úsměvem mi pogratuloval a pak jsme šli.
Cesta domů byla tichá. Carslie, Edward i já jsme se ale umívali. Nemluvili jsme, jen jsme se usmívali. Dojeli jsme domů. Carslie nás vysadil u domu a pak zase někam odjel. My s Edwardem jsme už kráčeli ke dveřím. Před dveřmi se Edward zastavil. Podívala jsem se na něj a on se zatvářil nevinně. Něco mi tady nehraje. "Edwarde, co je?" zeptala jsem se mírně rozrušeně. "Promiň, Alice je nezkrotná."
"Alice?" řekla jsem a v tu ránu mi to došlo. Ve vnitř na nás čeká "menší" maturitní oslava.
"To ne." zašeptala jsem a doufala, že to Alice neuslyšela. Edward se znovu zatvářil nevině. Pak mě vzal za ruku a otevřel dveře. V tu ránu se ozvaly fanfáry a do toho všichni zakřičeli: "Blahopřejeme!" No tak děkuju pěkně. "Bello nebuď protivná, vždyť vám chtěla udělat radost!" pokáralo mě v duchu moje druhé já. Fajn, co mi zbývá? Nechci Alici ublížit. Je to moje sestra, švagrová a nejlepší přítelkyně. Pokusila jsem se na tváři vykouzlit úsměv, jen doufám, že to není ve skutečnosti úšklebek. Asi ne, Alice se nad mým úsměvem usmála ještě víc.
Rozhlédla jsem se kolem sebe. Obyvák nebyl nijak zvlášť upraven, což znamená, že Alici přeci jenom trochu zkrotili. Upoutal mě konferenční stolek. Bylo na něm jídlo - lidské jídlo.
"My čekáme návštěvu?" zeptala jsem se a při tom Alici strnul úsměv na tváři. "No, já chtěla jsem ti to říct. Ale mělo to být překvapení… A navíc maturitu děláš jen jednou v životě. No teda já ji mám za sebou sice víckrát, ale… Myslím že už je načase abyste se usmířili… a navíc… Je to tvůj otec." poslední větu zašeptala. Bojovala jsem s tím, aby mi klesla brada nebo abych na ní nezařvala: "Alice jsi normální?". Ona to samozdřejmně myslela dobře. A navíc byla pravda, že bych se s ním už měla konečně usmířit. Ale copak to jde, když vás má vlastní otec za nestvůru? Vlastně jsem se divila, že Charlie pozvání na oslavu vůbec přijmul. Možná na to zapomněl nebo mě má za blázna. Uslyšela jsem Carslieho auto. Edward mě znovu chytil za ruku. Do domu vstoupil Charlie a hned za ním Carslie. Stiskla jsem Edwardovu ruku.
Po krátkém přivítání s rodinou Charlie přistoupil k nám a pogratuloval nám. Oba jsme upřímně poděkovali, ale byla jsem nesvá a on taky. Všichni jsme si sedli na gauč a Esme se Charlieho optala, jestli chce kávu.

Když Carslie viděl, že se k ničemu já ani Charlie nemáme, začal konverzaci sám.
"Bella nám jednou vyprávěla, že strašně rád lovíte ryby." začal.
"Ano, dříve jsem je chodil lovit se svým přítelem, ale zemřel. Teď už chodím sám, ale už to není ono. Chytat ryby ve dvou je přeci jenom zábavnější."
"Tak to bychom si mohli zajít někdy na ryby všichni." navrhl.
"Ano, to je celkem dobrý nápad." souhlasil. Koukla jsem po Alici. Nasadila nejnevinnější výraz, který jsme u ní v životě viděla. Jen jsem nesouhlasně zavrtěla hlavou. "Ehm, co kdybychom rozdali dárky?" řekla z ničeho nic Rosalie. Všichni souhlasně přikývli. Rozutíkali se po domě - dokonce i Charlie někam zmizel. Zůstala jsem s Edwardem sama. Vzdychla jsem nad pomyšlením, co všechno zase museli koupit. "Promiň. Snažil jsem Alici domluvit, že to není ten nejlepší nápad."
"To nevadí, navíc má pravdu. Mělo by se to mezi námi už vyřešit." pouze přikývl. Naklonil se ke mně a jemně mě políbil. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a zavřela oči. Stále jsme se ještě drželi za ruce. Trvalo to pár minut, než se všichni zase vrátili do obyváku s nějakým dárkem. Okamžitě se na mně vrhla Alice. Pogratulovala a dala menší krabici obalenou červeným papírem a zlatou stuhou. Pak šla Rose a Esme. Pak přišel na řadu Charlie. "Gratuluji." řekl a myslím že to myslel upřímně. Podal mi malou modrou krabičku se stříbrnou mašlí. "Děkuji." řekla jsem. Nevěděla jsem co jiného říct. A nic víc jsem nikomu jinému taky neřekla. Ale tady mi připadalo, že jsem mu dlužila více slov než jen "děkuji". Pak šel Carslie. Pak moji dva bráškové a nakonec Edward. Což mě vyvedlo z míry. Dost dobře věděl, že nechci, aby mi kupoval dárky. "Gratuluji." zašeptal a vtiskl mi malou fialovou krabičku do ruky. A nemohla jsem nic namítat, protože mi věnoval polibek. No jo, zná mě. Ví jak mě umlčet.
Pak se to celé zopakovalo s Edwardem. Akorát já mu neměla co dát. "Gratuluji," usmála jsem se "Ale omlouvám se, že nemám pro tebe žádný dárek, ale nevěděla jsem, že bude nějaká oslava." nemusela jsem mu to vysvětlovat, protože to věděl. Ale musela jsem se nějak omluvit. "Lžeš." řekl stále s úsměvem a já nechápala. "Ty jsi můj dárek." řekl opět šeptem a znovu jsme se políbili. Bože já ho miluju. Neuměla jsem si představit život bez něj a teď už ani věčnost.
Večer probíhal v celkem příjemné atmosféře. Všichni se bavili. Dokonce začali hrát karty. Alici to bylo zakázáno a Edwardovi vlastně taky. Ne že by neuměli prohrávat - i když tak se to taky dá nazvat - ale oba byli ve výhodě a to je přeci jenom trochu nefér. Trochu. Bylo asi půl desáté, když byl Charlie na odchodu. Asi jsem tupá, že mi to nedošlo. Na naší malé oslavičce se totiž pilo, a Carslie pil taky. Já vím, na upíry alkohol neúčinkuje - nebo možná jo, kdo ví - ale Charlie je policista. A já jsem nepila. Odvoz je na mně. "Ještě jednou děkuji za pozvání, mějte se."
"Vy také." loučila se Esme.
"Nashledanou." řekl a šel směrem k mému autu. Já už na něj čekala s nastartovaným motorem. Tiché příjemně vrnění motoru. Pomalu začínám chápat Edwarda a jeho lásku k autům. Charlie nasedl a pomalu jsme se rozjeli. Jela jsem pomalu, přeci jenom si pamatuji moji noční jízdu s Edwardem. Byla jsem vyděšená, jak velkou rychlostí jede a ještě se při tom nedívá na cestu. "Tak, jak ses měl?" zeptala jsem se, abych přerušila ticho.
"Celkem fajn." řekl, ale já jsem cítila v jeho hlase něco zvláštního. "Tak to je dobře." přikývl. Bože, za co mě trestáš? Tuhle cestu nepřežiji! "A jak se máš ty a Edward?" zeptal se z ničeho nic. "Skvěle. Dík za optání." řekla jsem a usmívala se přitom. "A ty nemáš žádnou přítelkyni?" zeptala jsem se. "Jsem už na to moc starý."
"Ale blbost, na lásku nikdy nikdo není příliš starý. Lásku můžeš otkat v každém věku." trvala jsem na svém. Bylo by fajn, kdybych viděla po jeho boku konečně nějakou slečnu - a když říkám slečnu nemyslím tím nějakou naivní dvacítku. Ježíši, co to plácám? Já mám tak co říkat! "Hmm, když myslíš."
"Nemyslím, vím." pokrčil rameny.
"A co v práci?" zeptala jsem se.
"Dobrý. Žádné nevyřešené případy z tohohle roku. Až na ty "vlkodlaky"." teď jsem přikývla pro změnu já. V autě opět zavládlo ticho.

"Dokaž to." řekl.
"Dokázat co?"
"Že jsi upír." prudce jsem zabrzdila, brzdy zaúpěly. Vyděšená jsem pohlédla na Charlieho. "Zbláznil ses?" zamračil se. "Bello, já na tyhle věci nevěřím. Když mi to dokážeš, uvěřím ti, ale jinak ne."
"To nejde."
"Proč?"
"Protože bych ti mohla ublížit a protože by si pravděpodobně ode mě s křikem utekl!"
"Neuvěřím, dokuď neuvidím." Bože, já se zblázním!
"Netušíš, oč mě žádáš!" Chvíli jsem přemýšlela jak mu ukázat pravdu, aniž bych před ním nemusela lovit. Napadly mě dvě možnosti - ukázat se mu ve slunečním světle - což je tady možné jednou za sto let, a nebo mu ukázat jednu z mých dvou upírských jizev. Dala jsem na jizvy.
Zajela jsem autem na krajnici. "Co děláš?"
"Dokážu ti, že jsem, to co jsem." Vytáhla jsem si dlouhý rukám a ukázala jsem mu v měsíčním světle třpytící se jizvičku. "Tuhle jizvu máš přece od svojí nehody ve Phoenixu. Ta nic nedokazuje."
"K té jizvě jsem přišla sice ve Phoenixu, ale nebyla to nehoda. Upír - James se mě tam pokusil zabít. Kousnul mě právě tady."
"To by ale znamenalo, že jsi upírka už dost dlouho."
"Ve skutečnosti jsem jí skoro dva roky."
"Když tě kousnul, proč ses tedy nepřeměnila? Ve filmech přece...-"
"Filmy jsou filmy, realita je jiná. Ale máš pravdu, měla jsem se proměnit, ale naštěstí tomu zabránil Edward. Jak to udělal, to ti vysvětlovat už nebudu. Myslím že toho teď už víš víc, než dost."
"Dobře. Když ses tedy nepřeměnila, jakto že jsi upír teď?
"Byla jsem přeměněna o své svatební noci."
"Edwardem?" zeptal se s náznakem zuřivosti.
"Ano, ale já to chtěla a stejně nebylo na výběr."
"Jak to myslíš, že nebylo na výběr?"
"Vzpomínáš jak jsem jednou znenadání utekla z domova a vrátila jsem se s Cullenovými?"
"Jak bych mohl zapomenout?"
"Byla jsem v Itálii, Edward se snažil spáchat... sebevraždu. A tak šel za Volturiovými, - jsou to upíří knížata, naši vládci - aby ho zabili, oni ho sice odmítli zabít pak, ale udělal něco, co je přimělo, aby to přesto udělali. Jenže to už jsem byla v Itálii i já a Alice. Nakonec Volturiovi nezabili Edwarda, ale požadovali na oplátku moji přeměnu a nebo smrt."
"Smrt?" řekl se zděšením v očích. Přikývla jsem a pokračovala dál. "Edward nechtěl udělat ani jedno z toho, nechtěl mě proměnit, ale ani zabít. Ale museli jsme potvrdit, že jedna z těch mých "možností" se stane. Pak jsme se vrátili do Forks, kde se odhlasovalo, kdy se stanu jedou z nich. Měla jsem se jí stát až po maturitě. Takže vlastně někdy příští týden. Jenže já chtěla dřív, Edward odporoval, ale pak mě požádal o ruku a řekl, že když si ho vezmu, tak nezáleží na čase, udělá ze mě upírku, kdy budu chtít. A já o pár měsíců později řekla ano. A tak se to stalo." Zíral na mě, pusu až na zem. "Věříš mi?"
"Dejme tomu, že věříc že by se takového mohlo něco stát, mnoho věcí by se mi tím objasnilo, ale pořád to musíš nějak potvrdit." povzdychla jsem si. Odrolovala jsem rolák z krku a nastavila ho proti měsíčnímu svitu, tak aby Charlie jasně viděl kousnutí po Edwardovi.
"Panebože." přesně tohle jsem čekala, teď vyletí z auta a bude řvát, už to vidím!
Upravila jsem si rolák a podívala se na Charlieho. Byl bledý. Bezva. To bude šok. "Charlie?" Nic. "Charlie?" Zase nic. "CHARLIE???!!" zařvala jsem. Konečně se pohnul.
"Nejsem hluchý Bello!" řekl to důraznějším tónem, ale ještě nekřičel. "Vypadal si, že jsi dostal šok!"
"Ne nedostal." takže teprve přijde.
"A Jackob? Je to vlkodlak, jak jsi říkala?"
"Ano."
"Takže ti "vlkodlaci" byli opravdu vlkodlaci?"
"Ano."
"Jak dlouho to o něm víš?"
"Když mě Edward... opustil, Jackob ještě nebyl vlkodlak, ale pak se začal měnit. To bylo tenkrát, když byl tak strašně "nemocný"." přikývl.
"A to ho kousl jiný vlkodlak?"
"Ne. Oni to maj v krvi."
"V krvi?"
"Jo, je to něco jako jejich prokletí, pro někoho požehnání." při téhle větě jsem si opět zapnula pás. "Je ještě něco co bys chtěl vědět?"
"Vlastně ano, čím se živíš?" tak na tohle jsem čekala.
"Pijeme krev." zbledl. "Ale buď v klidu. Pijeme jen zvířecí." Bylo slyšet, jak si hlasitě oddechl. "A co jí vlkodlaci?"
"Normální lidské jídlo."
"Mění se za úplňku?"
"Může se měnit, kdy se mu zachce, samozdřejmně ne před lidmi."
"A ty umíš lítat?"
"Ne. Ale někteří z nás mají zvláštní schopnosti."
"Například?"
"Edward umí číst myšlenky, Alice zase vidí do budoucnosti. Jasper se zase vyzná v emocích lidí i jiných bytostí v jeho okolí. Jedna upírka v Itálii uměla mučit pohledem, jinak bych to nenazvala."
"A ty?"
"Já ne, nebo alespoň o tom ještě nevím. Ale jsem odolná proti schopnostem Edwarda i té upírky z Itálie." Ara jsem radši vynechala úplně.
"Proč?"
"Nevím, nikdo neví. Jednou mi Edward řekl, že si myslí že moje myšlení jakoby bylo na jiné frekvenci narozdíl od myšlení jiných, a proto je nemůže číst."
"Frekvenci?"
"Nevěděl to jinak pospat." opět přikývl. "Takže je to všechno co chceš vědět?"
"Myslím že mi to pro dnešek stačí."
"Dobře, ale slib mi že tohle nikomu neřekneš a prosím nezmiňuj se o tomhle ani před Billym nebo Jackobem."
"Proč?"
"Myslím, že by nebyli nadšení, ale tohle je na tobě. Hlavně to prostě neříkej lidem. Jak s tím naložíš s Billym, to už je vlastně tvoje věc."
"Dobře, slibuji." To byly poslední slova, které řekl. Rozjeli jsme se zase a teprve když vystupoval u domu řekl: "Dobrou noc, dobře se vyspi." Na to jsem se jen zašklebila.
"Co je?"
"My upíři nespíme."
"Vůbec?"
"Vůbec."
"Ale jak...-" skočila jsem mu do řeči: "Dobrou noc tati." zavřela jsem okénko spolujezdce a rozjela se zase svým směrem. Bylo to fajn, že se to urovnalo, ale i tak jsem teď měla strach, že se stane něco, čeho bych mohla litovat. Zajímalo by mě, jestli to řekne Billymu nebo ne. A ještě víc by mě zajímala Billyho reakce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bella Bella | Web | 30. srpna 2008 v 8:39 | Reagovat

Konečně pokračování! Ještě k tomu tak dlouhé! :) Jsem ráda, že se to mezi nimi urovnalo.. :) Rychle další! Jo, pěkný design!

2 sarinka1703 sarinka1703 | Web | 30. srpna 2008 v 13:22 | Reagovat

Plosim hlasni pro me tady: http://welwet-tear.blog.cz/0808/treti-kolo-sonb-finale#komentar moc mi na tom zalezo mocinky plosim...pa:-* p.s.kdybys potrebovala taky klidne hlasnu!:-*   p.s.to usmireni je klasne...mas talent!!!

3 Michelle Sun Michelle Sun | Web | 30. srpna 2008 v 19:57 | Reagovat

konečne pokračovanie xD a nádherné pokračovanie!!  som rada, že sa tí dvaja urobrili... xD

4 Michka Michka | Web | 30. srpna 2008 v 20:34 | Reagovat

super =))... už jsem se pokráčka nemohla dočkat =))... taky jsem ráda, že je Bells konečně s Charliem zadobře =))... rychle další! =))

5 Pěťulďas Pěťulďas | 12. listopadu 2008 v 19:53 | Reagovat

blahopřeju ke krásné povídce, jen by to chtělo přidat novou kapitolku ne :-)

6 Zlatka Zlatka | Web | 13. listopadu 2008 v 20:15 | Reagovat

děkuju, ale s další kapitolkou to vypadá bledě ale snad něco vykutím :-))

7 Aryana Aryana | Web | 7. prosince 2008 v 22:50 | Reagovat

mas naozaj skvele poviedky...aj ja si nejake píšem ,ale s tvojimi sa to neda porovnat....

8 kamzap kamzap | Web | 8. prosince 2008 v 14:27 | Reagovat

Vidím a všimla jsme si že píšeš hodně dobře...klobouk dolů

9 ivca ivca | 17. ledna 2009 v 11:51 | Reagovat

ahoj mas to moc pekny rada bych chtela vedet jak to dopadne tak pls napis dalsi pokracovani ...

10 WeRč@ WeRč@ | 8. února 2009 v 21:48 | Reagovat

Ahojky... taky bych si ráda přečetla pokračování!!! je to vážně úžasný!!!

11 WeRč@ WeRč@ | 8. března 2009 v 23:00 | Reagovat

pls pokrčuj!

12 Aryana Aryana | Web | 14. března 2009 v 17:38 | Reagovat

kedy bude pokračovanie?

13 Vampire Angel Vampire Angel | Web | 14. března 2009 v 22:07 | Reagovat

ahojky chcela som sa spytat...toto si uverejnila uz dost davno takze to znaemna zhe pokracovanie uz nebude???....pls ozvi sa mi na blog dakujem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama