Sobota s Jackobem

25. května 2008 v 20:27 | Zlatka |  Infinity path

Sobota s Jackobem

Zbylé dva dny s mamkou byly fajn. Předposlední den se byla kouknout za Charliem. Když se vrátila, netvářila se, jakoby právě mluvila s bláznem, takže soudím podle toho, že jí Charlie nic neřekl.

Byla sobota, půl třetí odpoledne. Ve Forks bylo skoro jako každý den zataženo, bylo dusno, ale zatím nepršelo. Edward měl stále obavy a tak mi nabízel, jestli nemá jít se mnou. Bylo jasný, že řeknu ne, pak ale zase řekl, jestli nemá jít alespoň Alice. Moje odpověď byla stále ne. Nevidím ráda Edwarda takhle utrápeného, ale mezi mnou a Jakem se to pořád nevyřešilo.
Ne že by mezi námi něco bylo, ale byl to můj kamarád, když tu Edward pro mě nebyl. Jen díky němu jsem přežívala.

Vytáhla jsem ze skříně tmavomodré džíny a bílou košili. Vlasy jsem nechala volně vlát.

Chvíli jsem ještě seděla s Alicí, Edwardem a Emmettem v obýváku a jen tak jsme si povídali, ale bylo mi jasný, že Edward s Alicí v duchu probírali můj dnešní program s Jackobem.
"Můžete toho nechat?!" vyhrkla jsem.
"Čeho?" zeptali se jednohlasně Alice a Edward.
"Čeho asi?"
"Klídek Bello." řekl Emmett, kterému bylo taky jasné, že ti dva spolu komunikují.
"Hm." koukla jsem se na hodinky, za pět minut tři hodiny. "Už půjdu." řekl jsem a zvedla se z gauče. Edward se mnou šel až ke škole, už zdáli jsme cítili pach vlkodlaka. Pak se Edward vzdálil, ale i tak si myslím že se na hřiště utíkal podívat, kdyby náhodou.

Jackob stál u vchodu do tělocvičny. Hned vedle bylo hřiště.
Zastavila jsem se od něj asi na metr. "Ahoj, Jackobe." pozdravila jsem.
"Ahoj, Bells." Jackob po mně přejížděl pohledem od hlavy až k patě, nahoru a dolů a pak se smutně uchechtnul.
"Co je?" zeptala jsem se nechápavě.
"Už to nejsi ty."
"Jsem to já Jackobe, jen ne tak křehká jako předtím." Jackob jen nesouhlasně zavrtěl hlavou.
"Kéž by."
"Jestli jsme tu kvůli mé osobnosti, tak jdu. Pokud máš něco jiného na srdci, tak povídej."
"No, vlastně jsem si chtěl jen popovídat." Nechápavě jsem se na něho podívala.
"Dlouho jsme se neviděli, vlastně naposledy než se vrátila Victoria." jen jsem přikývla.
"Tak nechceš se projít?"
"Dobře."

Šli jsme mimo školní pozemek. Zamířili jsme si to do lesa. Jackob se celou tu dobu vyptával, jak jsem se celou tu dobu měla, jak to bylo vlastně s Victorií v Itálii a další podobné otázky. Vůbec mi nedávalo smysl, proč se mě na tyhle otázky ptá. Připadalo mi, že je střílí bez rozmyšlení. Nejdřív se mě zeptal, jak to teda bylo s Victorií a pak se mě zase zeptá, jak to v Itálii vypadá. Pak jsem se zase ptala já, ptala jsem se na podobné otázky, teprve když jsem se zeptala jak se má Susan ztuhl. "Co je? Řekla jsem něco?"
"Ne, já jen… ty už to víš?"
"Nevím co máš na mysli."
"Že já a Susan."
"Jo, řekla mi to ten den, kdy jsme podepisovali smlouvu. Neřekla ti to?"
"Ne."
"Tak jak jste se vlastně poznali?"
"Patří mezi Queility."
"Mně říkala, že ne."
"Není vlkodlak, ale patří mezi nás. Její otec je vlkodlak, na nějakou dobu se odsud odstěhovali a i když se sem přistěhovali zpět, nikdo neumí vysvětlit, proč není jako ostatní." přikývla jsem.
"Poznali jsme se na jedné naší schůzi. Hned jsem věděl, že je to ta pravá, otec říkal, že je to můj otisk."
"Otisk?"
"Jo. Je to jedna z těch podivných věcí, s kterými se musíme potýkat. Nestává se to každému, teda alespoň kdysi to byla vzácnost. V dnešní době je takových případů víc a víc."
"Tak co je to?" naléhala jsem.
"Je to něco jako láska na první pohled, ale o moc a moc silnější."
"Aha. A ty si myslíš, že je tvůj otisk?"
"Otec to nemůže vědět lépe než já. A já jsem nic takového k nikomu ještě necítil. Takže ano." přikývla jsem.

Koukla jsem se na hodinky, bylo sedm. Klábosila jsem tady s Jackobem už čtyři hodiny.
"Na kolik hodin jste domluveni?"
"Cože?"
"Pochybuji, že tě Cullen nechá odejít samotnou. V kolik se pro tebe staví?"
"No, vlastně asi za hodinu."
"Asi?"
"Jo, dneska jel zase na lov." Jackob se zamračil. "Zvířat samozdřejmně." dodala jsem.

"Tak kdy plánujete svatbu?" zeptala jsem se.
"Susan jde na vysokou, takže to nechám na ní."
"A ty na vysokou nejdeš?"
"Nemáme na to peníze a stejně nemůžu."
"Nemůžeš?"
"Musím hlídat." stále jsem nechápala. "Musím hlídat vás."
"Nás? Snad si nemyslíš, že bychom porušili smlouvu."
"Už jednou jste porušili, pamatuješ?" Jak bych mohla zapomenout. Šlo přeci o mou přeměnu.

Tři dny plné bolesti, bylo to jako by do mě vráželi nože a zároveň jakoby mě za živa upalovali. Ale stálo to za to. Edward celé ty tři dny byl se mnou a nespustil mě z očí. Pamatuji si, že mě neustále držel v náručí. Kdyby tam s mnou nebyl, nevím, co by se stalo. Ale to horší přišlo až pak, měla jsem neustále hlad a občas jsem útočila i na Edwarda. Kdyby nebylo Jaspera, možná bych mu i nějak vážně ublížila. Na nějakou dobu jsme dojeli na Aljašku, pryč z Forks. Po pár měsících jsem se uklidnila a my se vrátili zpět do Forks. Pořád si to pamatuji a asi navždy budu.
"Bello?"
"Ano?"
"Je ti dobře?" zeptal se tak ustrašeně, že jsem se tomu musela zasmát.
"Ano, proč by nebylo?"
"No, asi půl hodinu jsi nepromluvila."
"Opravdu?" řekla jsem překvapeně.
"Jo. Od té doby co jsem ti připomenul, jak jste porušili smlouvu, už jsi nepromluvila."
"Ano, přemýšlela jsem nad tím. A vzpomínala, jak to tehdy vlastně bylo."
"A na co jsi přišla?"
"Na Aljašce byl pěkně."
"Co?"
"Asi týden po mé přeměně, jsem zmizela z Forks. Nebylo ti divné, žes mě neviděl?"
"Ani ne. Byla jsi čerstvá upírka a já to ještě stále rozdýchával."
"Byla jsem na Aljašce. Nemohla jsem zůstat, bylo zde moc lidí a já útočila dokonce i na Edwarda." Jackob se při té představě zasmál. "To bych tě teda rád viděl."
"Věř mi, nechtěl."
"Hm."
"Měly bychom se už vrátit na hřiště." řekla jsem.
"Dobře." zvedli jsme se z klád, na kterých jsme seděli a šli zpět na školní hřiště.
Jak jsem předpokládala, Edward už tam čekal. Nebylo ani tři čtvrtě na osm.
Rozloučila jsem se s Jackobem a šla k Edwardovi. Celou cestu domů si mě nervózně prohlížel.
"Co je?"
"Nic. Jen se dívám, jestli ti nějak neublížil."
"Edwarde," vzdychla jsem. "Myslím že kdybych se prala s vlkodlakem, na jednom z nás by to určitě šlo vidět."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bella Bella | Web | 26. května 2008 v 8:04 | Reagovat

Moooc pěkné!!! x) Rychle další pokračování!!!!

2 Ella016 Ella016 | Web | 26. května 2008 v 15:23 | Reagovat

xDDD útočila na Edwarda=) chjo....krása=) a ta poslední věta=)

3 Michelle_Sun ♥ SB ♥ Michelle_Sun ♥ SB ♥ | Web | 26. května 2008 v 16:47 | Reagovat

teda... ty máš fakt dobrý zmysel pre humor... spomenula som si na Alice a to auto... x) no ale späť k tomuto... je to super.... teším sa na ďalšiu časť... x)

4 Kolda Kolda | E-mail | Web | 20. července 2008 v 15:26 | Reagovat

=Dtaky myslím, že by byl boj vidět XD nádherný!=)rychle jdu na další! ;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama