Oběd

26. dubna 2008 v 22:57 | Zlatka |  Infinity path
Asi nuda no... newím co k tomu říct, prostě ako obvikle samé kecy :D

Mimo domov jsme zůstali nakonec dva překrásné dny. Když jsme se vrátili, všechno bylo tak, jak má být. Podle Alice mamka nechystala žádný incident. Ano, byla škoda, že tady bude už jen dva dny, ale nemohla jsem za to, že si vybrala na tuto otázku špatný načasování.
"Bello?"
"Ano?" otočila jsem se na Alici, když jsem si zrovna zkoušela šaty, které mi mamka koupila a ve kterých jsme dnes měly jít na oběd. Jen já a mamka. Trochu mě to děsilo."Tvoje mamka si bude chtít dát nějaký salát, zaraz jí to."
"Proč?"
"Měla by otravu."
"Aha." já vím. Trochu moc klidná odpověď když se bavíme o otravě mojí mamky.
"Zeptá se?"
"Možná. Přemýšlí nad tím, ale neví jak se zeptat."
"Fajn."
"Ali, zapni mě prosím."
"Ok." vzala mě za zip u šatů a jedním lehkým tahem ho zapla. Šaty byly béžové, trošku do růžova, Alice o těch šatech samozdřejmně věděla dřív než já a tak mi k nim koupila lodičky. Byli taky takové jemné barvy. Docela i pohodlné.
Rosalie celý den nudila a tak jsem jí dovolila, aby mi vlasy upravila podle jejího vkusu.
Měla jsem rozpuštěné vlasy a na nich se mi kroutily lokny, které mi způsobila jednou z jejích pěti kůlem. Musím se přiznat, že sem se sobě líbila.
"Alice, prosím podívej se ještě jednou. Nemám ráda takováhle překvapení."
"Dobře." Alice znovu ztuhla, byla jako v transu, ale za tři minuty byla znovu mezi námi.
"Tak co?"
"Nevidím nic neobvyklého, ale když budete z restaurace odcházet, někdo ti zavolá a pak už nic nevidím."
"Nevidíš?" jen přikývla. Byli jediné dvě možnosti, proč Alice dál už nic neviděla. První byla, že se v mé budoucnosti zatím nic dalšího neplánuje. Anebo se střetnu s vlkodlakem.
Šly jsme tam přesně na dvanáctou. Edward někam jel s Carsliem. A tak jsme jeli s Alicí.
Ano, chtěla jsem jet svým autem, ale Alice řekla, že budeme popíjet vínečko. Se mnou by to samozdřejmně nic neudělalo, ale Renée by asi utrpěla šok z toho, že její dcera jezdí autem pod vlivem alkoholu. Páni, kdyby věděl Aro, že si budu já, upírka popíjet vínečko! Pro ně je pít víno něco jako urážka našeho druhu. Ale co je mně do Ara? Žije si na jiném kontinentu. A když se tu náhodou objeví, dělá mi jen samé nepříjemnosti - co se týče Edwarda a mě-.
Jak Alice předpověděla, mamka si chtěla objednat šopský salát, ale já jsem jí to zatrhla pod tím, že ho tady nedělají moc dobrý. Nakonec si vybrala pstruha. Já jsem sice nic nepotřebovala, ale bylo by to divné a tak jsem si taky objednala.
Obsluhoval nás mladý číšník. Měl tmavé vlasy a modré oči. Celkem hezký. Ale ani já sama jsem se už nemohla porovnávat s ostatními dívkami natož Edward s ostatními chlapci.
"Tak poprvé za týden si můžeme konečně samy popovídat Bello." sakra. Že by se Alice spletla?
"Tak povídej, jaký Edward je? Samozdřejmně určitě úžasný, ale jaký je manžel a tak."
"Edward, je úžasný. Byl skvělý kluk a teď je skvělý manžel. Nic víc jsem si nemohla přát."
"Tak to jsem ráda." usmála se opravdu spokojeně.
"A co ty a Phil?"
"Nápodobně. Je to skvělý chlap. Jsem opravdu vděčná, že jsem ho potkala." usmála jsem se.
"Tak jaké to bylo teda na těch kolejích, Edward mi k tomu včera moc neřekl."
"Ano, byl hrozně unavený." další smutná lež, ale bylo to nevyhnutelné. Měli jsme dva dny na to, abychom to vymysleli, ale ne že bychom na nic nepřišli, my jsme se na to vykašlali a zaobírali se jinými věci. Určitě si umíte představit jakými asi.
"Jo bylo to pěkně zařízené. Příjemné prostředí pro studium."
"To je fajn. Alespoň se vám bude dobře učit." při těch slovech si ale vzdychla.
"Stalo se něco?"
"Já jen, že si nemůžu zvyknout na to, že si se vdala tak mladá. Já vím, nemám co říkat, ale nechci, abys zažila to co já. Charlieho jsem milovala, ale utekla jsem a to se nedá změnit. Už jsem k němu nic necítila, prostě to byla zamilovanost a ta odešla celkem rychle."
"U mě je to jiné." ujistila jsem ji. "Miluju ho a vím, že vždycky milovat budu. Navždy."Renée se jen na mě usmála a pak k nám přišel číšník s jídlem a objednaným vínem. Položil přede mnou talíř se smažákem a hranolky. Kdybych byla člověk, hrozně bych si užila tuhle chuť. Ani to že jsem nemohla spát, mi nevadilo tolik co to, že jsem necítila chuť ani soli. Spánek mi vadil jen někdy. A to konkrétně ty noci, které jsem strávila sama, bez Edwarda.
Poobědvaly jsme a dopily víno. Když jsem zaplatila oběd a vycházeli jsme z restaurace, čekala jsem telefonát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám moje povídka?

ano, je skvělá 89.3% (67)
ano :) 5.3% (4)
no ujde 4% (3)
ne 1.3% (1)

Komentáře

1 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 27. dubna 2008 v 0:40 | Reagovat

Super:o)

2 Michelle_Sun ♥ SB ♥ Michelle_Sun ♥ SB ♥ | Web | 27. dubna 2008 v 2:58 | Reagovat

supper!!! tak ja to teda tipujem na Jacoba.... ale .... mno... uvidíme.... strašne sa tešííím... xD

3 Michka Michka | Web | 1. května 2008 v 11:52 | Reagovat

Bezva! opravdu by mě zajímalo, kdo bude volat... a proč =))

4 Bella Bella | Web | 26. května 2008 v 8:04 | Reagovat

Skvělý! *palec* Rychle další!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama