Maminka - 2. část

13. dubna 2008 v 20:21 | Zlatka |  Infinity path
- 2. část
Druhý den šlo vše přesně podle plánu. Hned ráno jsem se mamince omluvila, že s Edwardem odjíždíme na den nebo dva. Kam? Prohlédnout si koleje vysoké školy, na kterou se Edward původně přihlásil.
"Užijte si to." rozloučila se, když jsme brzy ráno odjížděli.
"Užijeme."
"A jeďte opatrně!"

"Neboj mami, nic se nám nestane." Jak by mohlo? Pokud by nás nenapadli vlkodlaci - což je nemožné, kvůli smlouvě, kterou jsme dodrželi - tak by nám nic nemělo hrozit. Koneckonců, i kdybychom havarovali, já s Edwardem bychom odkráčeli po svých bez jediné známky nějakého vážného zranění. Asi.
Teď ale k tomu plánu. Co se týče návštěvy koleje na vysoké… celkem dobrá záminka jak se vypařit, ne? Takže pokuď se mně maminka nechystá napsat SMS typu: Kdy vy dva zamýšlíte děti? Mělo by vše klapat.
Edward nebyl dvakrát nadšený, když jsem mu to prozradila. Ale on by se to stejně dozvěděl tak, či tak.Dobře jsem věděla, že je nešťastný že já ani on děti mít nemůžeme. Ale doufám, že jako Esme s Carsliem, i já s Edwardem budeme mít štěstí. A vlastně už ho máme a víc nepotřebujeme. Mám ho a on má mě a k tomu ještě milující rodinu. Více jsem si nemohla přát, nebo snad ano?
Nejeli jsme teda do školy, ale tak trochu si zakempovat. V autě.
Jeli jsme směrem k lesu, kde se nacházela i naše louka. Cestou tam ani jeden z nás nepromluvil. Většinu cesty se na mě díval nešťastnýma očima a to mě trhalo na kusy, nevěděla jsem co říct. I kdybych mu stokrát řekla, že jsem ráda, že mě přeměnil v jednu z nás, řekl by stejně, že to neměl dělat, že je hrozný sobec a že si to nikdy neodpustí. Myslela jsem, že ho to přešlo, ale jak jde vidět, tak ne. Když auto zastavilo, vydali jsme se oba směrem k paloučku. Stále ani jeden z nás nepromluvil. Vzdychla jsem si a on se na mě zvědavě podíval. "Edwarde nesnesu, když jsi takhle nešťastný."
"Ale já nejsem nešťastný."
"V tom případě nesnesu, když se na mě díváš svýma smutnýma očima." Evidentně se pokusil o úsměv, ale nešlo mu to a já si znovu povzdechla. "Bello, nesnesu, když si takhle smutná kvůli mně."
"A já zase nesnesu, když si nešťastný ty. Nedokážu být šťastná, když nebudeš i ty."
"Promiň." řekl.
"Promiň za co?"
"Za to, co jsem z tebe udělal." A je to tady.
"Edwarde, o tomhle jsme už mluvili. Víš, že nic lepšího jsi udělat nemohl. Chtěla jsme s tebou strávit zbytek věčnosti, kterou jsem já neměla a tys mi jí dal."
"Ano ale, nikdy nebudeš mít normální život. Děti. Nikdy neuvidíš, jak tvoje dítě udělá první krůčky, nebo kdy poprvé řekne nějaké slovo, jak poprvé půjde do školky nebo do školy."
"Edwarde, i když v životě nikdy nebudu mít děti, jaký by mělo smysl je mít bez tebe? Jsi jediný muž v mém životě a tak by to zůstalo, i kdybych se nestala jednou z vás. Neměla bych děti s jiným."
"Tohle neříkej."
"Ale je to pravda." přistoupila jsem k němu a pevně ho objala. "Bello," vzdychl. Vzhlédla jsem k němu, ale on neříkal nic. Jen jsme se navzájem topili v našich topazových očí. Dívali jsme se na sebe strašně dlouho.
Možná jsme tak nehybně zůstali i hodinu než jsme "roztáli". Edward už nebyl tak posmutnělý, nebo alespoň to tak nevypadalo. Pak jsme se ruku v ruce vydali na louku.
Když jsme tam dorazili, bylo asi něco kolem půl jedenácté dopoledne. Docela svítilo slunko, takže i kdyby moje maminka neplánovala žádnou otázku na můj a Edwardův odkaz, nemohli bychom venku nic podniknout. Lehli jsme si do mokré trávy. A dívali se společně na mraky. Dělávali jste to docela často. Pokaždé když jsme zde byli, sledovali jsme buď mraky a nebo hvězdy. Edward vždy říkával, že jsem ta nejjasnější hvězda v celém vesmíru a já mu toto vždy oplatila polibkem. Za ty večery to říkával docela často, takže jsme místo sledování hvězd většinu času věnovali mazlení a polibkům.
"Nezahrajeme si hoňku?" zeptal se.
"Ok. Máš ji!" křikla jsem a v tu ránu jsem vyběhla svojí upíří rychlostí do lesa. Netrvalo dlouho, než mě Edward skoro měl, ale já jsem kličkovala. V tom jsem byla o trošku lepší než Edward, takže jsem měla pár sekund náskok, než mě povalil na zem. "Mám tě!" křikl radostně. "Jakoby jsi mě chytil poprvé v životě." řekla jsem se smíchem. "No víš, den ode dne jsi rychlejší a mazanější v téhle hře. A co se týče kličkování, tam jsi předběhla i Alici."
"Opravdu?"
"Ano." řekl a při těch slovech se mě snažil políbit, ale já jsem mu vyklouzla a běžela dál. Trvalo mu nějakou chvíli, než si uvědomil, že jsem mu utekla. Pak se okamžitě vydal za mnou. Různě jsem kličkovala, ale často jsem běžela do kruhu. Pak ale něco odvrátilo jeho pozornost, uklouzl a narazil do obřího dubu, který se po nárazu v půli zlomil. "Pane bože Edwarde!" křikla jsem a běžela k němu. "Nestalo se ti nic??!" zeptala jsem se ho vyděšeně, když jsem ho spatřila jak klečí na zemi, ruce na tváři. "Edwarde?"
"BAF!" křikl a polapil mě se smíchem. "Ty podvodníku! Víš, jak sem se o tebe bála?!"
"To opravdu netuším, ale můžu zahnat tvůj strach."
"Opravdu? A jak?"
"Zcela jednoduše." řekl a pak mě začal vášnivě líbat.
Druh
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cattgirl Cattgirl | E-mail | Web | 13. dubna 2008 v 23:57 | Reagovat

Vauu...super! Rychle další kapitolku!!:o)

2 Bella Bella | Web | 14. dubna 2008 v 8:03 | Reagovat

Prostě nádhera!!! x) Strašně jsem se nasmála...už se těším na další!Ať je tu rychle další!!!

3 ..IsaBella..(Nattalliaa) ..IsaBella..(Nattalliaa) | E-mail | Web | 14. dubna 2008 v 14:18 | Reagovat

Jéééé!! Úžasné!! už jsem se nemohla pokráčka dočkat!! Je úžasné!!!

4 Zlatka Zlatka | Web | 14. dubna 2008 v 15:23 | Reagovat

jejku toho Druh si nevšímejte newím co to je ale zkusím to odstranit :)

5 Michelle_Sun ♥ SB ♥ Michelle_Sun ♥ SB ♥ | Web | 14. dubna 2008 v 15:51 | Reagovat

...sweet... xD

6 Ella016 Ella016 | Web | 14. dubna 2008 v 17:09 | Reagovat

juhúúúú konečně další dílek=) je to super, to čekání za to vždycky stojí....=)

7 Kolda=) Kolda=) | E-mail | Web | 14. dubna 2008 v 18:35 | Reagovat

kráásný!!!! =)=)!!!! =*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama