Pohodový den

3. února 2008 v 17:39 | Zlatka |  Infinity path
Po dlouhatanské době, další pokráčko mé povídky. Užijte si ho! :-*

Uběhl měsíc od mého návratu z Volterry. Událost s Victorií byla promlčená a kdykoliv se o tom mluvilo, Edward byl naštvaný. Ano, řekla jsem mu o mojí rvačce s Victorií. Když jsem mu to řekla, byl tak v šoku a naštvaný, že kdyby byl člověk asi by to nezvládl. Pořádně mě zdrbal. No ale co jiného jsem měla dělat? Victoria stála přede mnou a kdykoliv mohla zaútočit, byla to jediná možnost.
Ona ani Edward, ale teď nebyli mým problémem. Dělala jsem si starosti kvůli té letušce.
Chtěla jsem zavolat Arovi a zeptat se ho na ni. Ale nechtěla jsem, aby se o tom dozvěděl Edward a dělal si starosti i on. Ale už se musím dát do kupy, kvůli Edwardovi, i kvůli mně.
"Bello!" Vběhla Alice ke mně do pokoje.
"Ano?"
"Jedeme s Rosalií na nákupy! Chceš jet s námi?" zeptala se s nedočkavostí.
"Dobře."
"Tak makej, za pět minut vyrážíme!"
Přikývla jsem a přesunula jsem se ke své skříni. Vytáhla jsem černé legíny a modrofialové tričko s dlouhými rukávy ušité do zvonů. Vlasy jsem nechala volně vlát.
"Dělej Bello!" ozvalo se z dola.
"Už letím." Popadla jsem kabelku a pádila dolů. Alice s Rosalií už seděly v autě.
"Můžeme jet?" zeptala se Rosalie.
"Že váháš!" zvolala Alice.
Než jsme dorazily do Port Angles probraly jsme snad úplně všechno o Edwardovi, Emmettovi a Jasperovi. Zaparkovali jsme v podzemní garáži pod nákupním centrem. Nákupní centrum bylo postaveno teprve loni a od té doby jsem tu byla nejméně 20x a vždycky s holkama. Alice tu už byla nejméně po 60té. Alice si to namířila přímo do C&A. Alice nákupy zbožňovala, pro mě to byl spíš druh očistce, ale někdy to byla i zábava. Rosalie si to namířila k společenským šatům. Alice bláznila po celém obchodě a já se porozhlédla po nějakých šatech na léto. Výběr tu opravdu měli skvělí! Vybrala jsem si dva kousky šatů a namířila si to do zkušební kabinky. Jedny šaty byly puntíkované s bílým límečkem. Když jsem se v nich podívala do zrcadla, vypadala jsem o hodně starší, trochu jako učitelka. No tyhle šaty se mi budou časem hodit. Sundala jsem je a vyzkoušela ty druhé. Byli namodralé s různými symboly. Celkem hezké i pohodlné ale ty puntíkované mi budou stačit. Dala jsem puntíkované šaty do košíku a ty bíle vrátila zpět. "Bello?" zeptala se Alice, které trčela hlava z kabinky. "Ano? Otočila jsem se na Alici.
"Nemůžu se rozhodnout."
"Tak se mi ukaž"
Alice vylezla z kabinky, na sobě bílé šatičky s potiskem třešní a s červenobílým opaskem.
"Moc hezké."
"Takže jo?"
"Jo, děláš, jakoby na mém slovu záleželo! Koupíš si je tak či tak."
"To je fakt!" rozesmála se Alice.
"Hele holky nepojedeme domů? Je mi nějak špatně." řekla Rosalie.
"Cože?" zeptaly jsme se s Alicí obě nechápavě. Rosalie to nevydržela a začala se kulat smíchy málem po zemi. Pak jsme obě pochopily. Susane stála před zrcadlem na opačné straně obchodu a koukala jak si Jackob zkouší nějaké sako. Tohle mě ale už nemůže překvapit, když se ti dva vezmou, tak tohle překvapit nemůže. Komické bylo na tom však, že když si Jackob chtěl sako zapnout, utrhl knoflík. Nechápu, co na tom Rosalií pobavilo, ale poslední dobou se pořád na každého usmívá a je dokonce i milá. Né že by nebyla, ale ona je teď milá i na obyčejné lidi. Což před tím teda moc nebyla. Ale nikomu to nevadí. "Máš pravdu, už půjdeme!" řekla jsem. Zázrakem Alice nic nenamítala. Tohle se ještě nestalo, ale zdřejmě si to vynahradí někdy jindy. Když jsme se vrátili domů, byli doma i všichni mí bratři a samozdřejmně i Edward. Vrhla jsem se mu do náruče.
Byli jsme všichni v obýváku. Seděla jsme s Edwardem na pohovce a hráli si s prsty. Emmett blbnul s Jasperem a Alice s Rosalií nám udělaly módní přehlídku. Esme s Carsliem tady nebyli, ti jeli na nějaký čas na Aljašku. Jak jsem tak ležela s Edwardem na pohovce, zadívala jsem se do jeho krásných topazových očí. "Puma?" zeptala jsem se zničehonic.
"Ano, jak jsi to poznala?"
"Poznám podle barvy tvých očí, co jsi pil. Obvykle když vysaješ nějakou oblíbenou zvěř, máš oči jasnější, než když třeba vysaješ obyčejného jelena."
"Toho jsem si nikdy nevšiml." usoudil a pak dodal " Ty můj malý detektive." usmál se.
"No, já vím, jsem všímavá." zasmála jsem se taky.
"To jo. Ty jsi byla vždycky všímavá!"
Ano, je to tak. Díky mé všímavosti jsem zjistila, kdo doopravdy Edward je.
Blbli jsme tak až do půlnoci, hráli jsme různé hry a díky tomu že byla bouře, tak jsme zahráli i baseball. Po půlnoci jsme se šli s Edwardem "projít".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nattalliaa Nattalliaa | E-mail | Web | 3. února 2008 v 18:20 | Reagovat

Bezvá!!! Opravdu se ti to moc povedlo a já už se těším na další!!

2 Nattalliaa Nattalliaa | E-mail | Web | 4. února 2008 v 19:18 | Reagovat

Jééé!! Bezva i ta druhá "půlka"!! XD

3 Bella Bella | Web | 4. února 2008 v 22:08 | Reagovat

Skvělý!!!!!Kdy bude pokráčko????

4 Andreaica Andreaica | Web | 7. února 2008 v 11:54 | Reagovat

Kdy pak jsem dáš pokráčko??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama