Victoria

20. ledna 2008 v 20:04 | Zlatka |  Infinity path
Další pokráčko mé povídky :) doufám že se bude líbit....:)

"Ano?" zeptala se Alice do sluchátka.
"Jakto?," následovala dlouhá odmlka. "Co máme tedy dělat?"
"Dobře, čau." ukončila rozhovor.
"Kdo to byl?" zeptala jsem se.
"Edward. Pozdravuje tě a máme okamžitě odjet z Itálie."
"To nechápu, proč?"
"Victoria jim utekla a říkal, že má nemířeno sem."
Mám pocit, že se trochu ztrácím. "Kdo má sem namířeno? Edward nebo Victoria?"
Alice na mě chvilku civěla a pak řekla: "Samozdřejmně že Viktoria."
"Aha."
"Esme zavolej prosím na letiště a zeptej se, kdy odletělo první a poslední letadlo ze Seattlu a Itálie?"
"Jasně." odložila knížku a vytáhla z kabelky mobil.
"První a poslední?" zeptala jsem se Alice.
"Jo, potřebujeme vědět, kolik máme času."
"Dobře, jdu si sbalit."
Přešla jsem k obrovské dubové skříni a vytáhla z ní kufr a postupně i všechno oblečení.
Netrvalo ani pět minut a už jsem měla sbaleno. Co teď? Překontrolovala jsem si ještě dvakrát věci. Tak to bychom měli.
"Měly bychom vyrazit. Victoria tady už dávno může být. Ale než pojedeme na letiště, potřebujeme nějaké nové oblečení."
Vypadáto že se těm nákupům stejně nevyhnu.
Šly jsme do KENVELA. Výběr teda měli docela dobrý, to se musí uznat. Vybrala jsem si khaki zelené kapsáče, tmavě zelenou halenku a mikinu s kapucí taky khaki zelenou. Alice mě nakonec donutila si koupit i nové tenisky a kabelku, prý pro jistotu. Ha ha. Každá z nás byla dokonale sladěna. Já jsem byla zelená, Alice černá a Esme byla v rudé barvě.
Před obchodem na nás v autě čekal Aro. Nastoupili jsme si a jeli na letiště. Dojeli jsme na místo asi tak za dvě hodinky ani ne. Na letišti bylo ale podivně málo lidí a zbylí lidé stejně pak někam mizeli, teda alespoň jsem si to myslela. "Aro to je u vás normální, že je tady tak málo lidí?"
"V tuto roční dobu bývá zvykem, že je to tady až přehnaně zaplněné, ale letošním hitem turistického ruchu je Chorvatsko."
"Aha."
"Půjdu vám koupit letenky." řekl a odešel.
"Děvčata jdu se porozhlédnout po nějakém časopisu do letadla, jdete se mnou?"
"Jo já půjdu, jdeš taky?" zeptala se mě Alice.
"Ne já vás počkám."
Najednou jsem se v obrovské hale ocitla úplně sama, byl to nepříjemný pocit. Stála jsem tam asi tak pět minut, ale pak jsem se rozběhla směrem, kterým šla Alice s Esme. Jediná výhoda prázdného letiště je, že se zde nemusím bát, že někoho napadnu. To je fakt. Běžela jsem, ale když jsem zabočila, o něco jsem zakopla. Pomalu jsem se zvedla ze země a pak jsem se podívala, o co jsem to vlastně zakopla. Čekalo mě nemilé překvapení. Na místě leželo tělo letušky. Rychle jsem k ní přiběhla. Ještě žije. Byla to ta letuška, která mě v letadle tolik vyděsila kvůli její totožné podoby s Victorií. "Ale, ale, kohopak to tady máme?" zeptal se hlas za mnou. Rychle jsem se otočila a stála tváří tvář Victorii. "Victorie, nech mě na pokoji!"
"Ale copak? Ty se mě bojíš?" zeptala se.
"Ne, nebojím." lhala jsem.
"To bys ale měla." ucedila.
"Proč myslíš?"
"Protože to budu já, kdo tě zabije."
"Jenom abys ses nedivila."
"Holka tady to nebudu já, kdo se bude divit."
"A kdo tedy?"
"Edward pochopitelně."
"Ale byla jsi to ty, kdo se divil minule."
Viktoria si jen odfrkla.
"Co s ní chceš dělat?" zeptala jsem se a ukázala směrem k letušce.
"No bude se mi hodit, když je mi tak podobná. A teď když jsem ji kousla, nebude problém, abyste se spletly. Ale dost řečí, přejdeme k té zábavnější části!" začala se ke mně pomalu přibližovat. Sakra co teď? Dyť ona mě zabije! Ne! Blbost Bello, ty se nenecháš zabít! Už nejsi člověk! Jsi upír, tak toho využij! Dýchej! Nádech, výdech. Co to děláš Bello?! Dyť přece dýchat ani nemusíš! Je to přece normální. Normální je že se někdo snaží přežít. Jo to jo, ale pochybuji, že je normální že mluvím sama se sebou! No to je fakt. Dobře, od teďka s tebou nemluvím. S kým? S tebou. Takže s sebou. Jo. Jo. Čau. Sbohem. Bezva mezitím co jsem si povídala s mým druhým já, se Victoria ke mně dostala tak blízko že stačilo jen natáhnout ruku. Najednou do mě udeřila obrovskou silou pěstmi a to bolelo teda pořádně, i když jsem upírka. Jejda, rozbila jsem stůl. Přistála jsem na bývalém konferenčním stolku, který byl původně celý ze skla kromě noh, ty byly ze dřeva. Podívala jsem se odkuď jsem to vůbec odletěla. Pěkných osm metrů. "Tak co Isabello Swanová? Pořád se mě nebojíš?"
"Jmenuji se Bella Cullenová." Vzala jsem si do rukou jednu ze zlomených dřevěných noh. Je pěkně nalomená, dobře mi poslouží. Vrhla jsem se na Victorii, vůbec nevím, co to dělám. Zaútočila jsem jí na hlavu, ale dokázala úder odvrátit. "Alice!" zakřičela jsem v naději, že by mě slyšela. Než jsem se vzpamatovala, vrhla se Victoria na mě zezadu. Dopadla jsem tvrdě na zem. Victoria se mi zakousla do ruky. Měla jsem příležitost. Natáhla jsem ruku po dřevěné noze, která mi při pádu vyletěla z ruky a udeřila Victorii do nechráněné části jejího obličeje.
Zařvala bolestí a uskočila, bohužel nebyla jediná, kdo zařval bolestí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | 20. ledna 2008 v 21:30 | Reagovat

No teda, skvělý =) Jsem hrozně zvědavá, jak to bude pokračovat.

2 Bella Bella | Web | 21. ledna 2008 v 7:52 | Reagovat

Úúúú!!!!Skvělý!!!Rychle pokráčko!Takhle to nechutně utnout! :-( Že se nestydíš! :-D

3 Bella Bella | Web | 21. ledna 2008 v 7:55 | Reagovat

Úúúú!!!!Skvělý!!!Rychle pokráčko!Takhle to nechutně utnout! :-( Že se nestydíš! :-D

4 Bella Bella | Web | 21. ledna 2008 v 7:55 | Reagovat

Úúúú!!!!Skvělý!!!Rychle pokráčko!Takhle to nechutně utnout! :-( Že se nestydíš! :-D

5 Andreica Andreica | Web | 21. ledna 2008 v 16:18 | Reagovat

Skvělá bitka;)

6 Nattalliaa Nattalliaa | E-mail | Web | 21. ledna 2008 v 16:34 | Reagovat

Nádherný!! Fakt... jako... netrpělivě si koušu ret vyhlížím další kapitolu... holt... jsem závislák XD

7 Michelle_Sun ♥ SB ♥ Michelle_Sun ♥ SB ♥ | Web | 7. února 2008 v 19:34 | Reagovat

tak ten rozhovor s jej druhým ja nemal chybu............. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama