Prosinec 2007

Novoroční předsevzetí aneb dáváte si je?

31. prosince 2007 v 22:59 | Zlatka |  DALŠÍ ČLÁNKY
Novoroční předsevzetí

Nevím jak vy, ale já si nikdy žádné předsevzetí nebo jak se tomu říka, nedala.
Podle mě je to úplně zbytečné aby se člověk změnil k něčemu lepšímu jen když si dá to předsevzetí a ještě na to čekat celý rok. Člověk se může změnit když chce, ale předsevzetím to rozhodně nebude. možná že někomu to dodá odvahu, ale je to jen na něm aby to dokázal, dokázal se změnit. Proto je podle mě předsevzetí úplně zbytečné.
Každý rok to je jedno a to samé:
1. zhubnu
2. budu šetřit
3. nebudu mluvit sprostě
4. pečlivě si budu uklízet pokojík
5 . nebudu pomlouvat a lhát
6. budu jíst zdravě
7. budu ke všem milá
A TAK DÁL...
...
ale je to zbytečné...
Když člověk se sebou chce něco udělat, předsevzetí je mu k ničemu, pokud chce něčeho dosáhnout, musí pro to něco dělat a né jen sepisovat předsevzetí :(
Mě a mým problémům by nějaká předsevzetí byla k ničemu a rozhodně by mi to neulehčil nějaký seznam předevzetí, to bych akorát měla pořádnou depku!!!
Podle mě si dávají předsevzetí lidé kteří potřebují podepřít a omlouvám se jestli jsem teď někoho urazila, ale takhle to prostě vidím Já.


Vaše Zlatka :-*





návštěvnost 3.9.2007 - 30.12.2007

31. prosince 2007 v 17:32 | Zlatka |  návštěvnost blogu
Tady je návštěvnost od 3.9 - 30.12. 2007, tedy až do včerejška a od novýho roku sem budu dávat návštěvnost každé podnělí kdž na to nezapomenu xD

čas před smlouvou

31. prosince 2007 v 16:26 | Zlatka |  Infinity path
další pokráčko mé povídky a název vypovídá sám o sobě, že dohodnutí nad novou smlouvou teprve nastane, doufám že další pokráčování stihnu napsat ještě dnes a doufám že se vám bude líbit, jinak se předem omlouvám za pravopisné chyby...to jsem celá já xD Samozdřejmně jsem zvědavá na kritiku povídky. Zatím papiky :-*

moje Christmas story - jak jsem se dostala do pokoje??!

29. prosince 2007 v 13:14 | Zlatka |  deníček
Na Vánoce přesně o půlnoci hráli na Primě "Ukradené Vánoce Tima Burtona".
Bohužel byli v Angličtině a na Primě. Nic proti Primě nemám, mají skvělí program, ale my máme doma digital a Prima na digitálu není takže, byla v špatným obraze a já teď z toho filmu vím velký kulový protože titulky nešly přečís! :-( Tak sem se na to těšila a stejně z toho nic nemám a ktomu všemu jsem v posledních 20ti minutách usla, ale fakt newím jak sem se dostala do mýho pokoje, protože oba moji rodiče říkali že televizi v noci nevypínali a že jsem spala v pokoji. To jsem z toho jelen, protože já si fatk nepamatuju že bych vypla telku a šla spát... :-/

desing č.9 (mé oblíbené číslo)

28. prosince 2007 v 17:36 | Zlatka |  designy blogu

tak tu máme opět nový desing, to víte Vánoce už byli a já vím že bych tu mněla dát nějaký Silvestrovský desing a taky že jsem chtěla, ale mám dny tak trochu volnější, taková pohodička...asi je to tou Jógou, ale divný když jsem si zatím jen tu knížku předčítala xD, :D, :D, :p, :).

Vánoce

26. prosince 2007 v 21:58 | Zlatka |  Infinity path
Tak a je to tady (3x hurá)! Konečně Opožděné Vánoční pokráčování mé povídky!
Seběhla jsem s Edwardem po schodech do obývacího pokoje, kde už všichni čekali jen na nás. Esme po boku s Carsliem nás vybídla k tomu, abych s Alicí a Rosalií šly ke stromečku jako první. Stromeček byl nádherně vyzdobený, aby ne, vždyť to byla Alice, kdo stromeček nazdobil. Byl posetý modrými a stříbrnými baňkami a všude plno lamety. Krása.
Hodiny ubíhaly a my jsme se společně radovali nad krásnými dárečky, čekal nás však ještě jeden dáreček a ten už nebyl dvakrát hezký. Všichni jsme slyšely brzdy auta. Vyběhly jsme ven na dvůr, když jsme spatřili osobu v hábitu. Edward zavrčel.
"Carslie, starý příteli!"
"Aro?" Zeptal se Carslie překvapeně.
"A kdo jiný, u všech rohatejch?!" Odpověděl Aro se smíchem.
"Pojď dovnitř! Ať si nás tu nikdo nevšimne."
"Kdo by si všimnul, takhle na samotce, jedině srnky!" Smál se Aro když vstoupil do chodby.
"Tak povídej, co tě sem k nám přivádí?"
"No šel jsem zkontrolovat Bells a Edwarda, a pak mě zajímá, jak jste na tom s Queility?"
"Dobře, tak se posaď."
Zatímco Esme a Carslie probírali mě a Quelity, Alice zkoušela nové autíčko, co jí daroval Jasper, Rosalie s Emmettem jeli do kina a já s Edwardem jsme se šly pojít po okolním lese.
Strašně jsem se snažila neposlouchat, co si povídají, ale nešlo to. "Jak to tedy probíhalo?"
"Edward........proti ale,....... to zvládl. Ale.....bojíme...zaútočili."
Slyšela jsem Emsin starostlivý hlásek, škoda jen, že neslyším celé souvislé věty. "Bello, nesnaž se." Narušil mé naslouchání Edward,
"Cože?"
"Neumím ti číst myšlenky, ale tohle poznám a není to fér. Ano jistě, každý z nás jednou poslouchal ale né v takovéhle situaci. A navíc by ti to bylo stejně na nic."
"Když na nic, tak proč nemůžu poslouchat?"
"Můžeš, ale je to nefér."
"Ty jsi taky poslouchal, vzpomínáš?"
"Jo, vzpomínám." Uculil se a už nic nenamítal.
"A co to jednání?......uskuteční....?" Ptal se Aro.
"Jaké jednání?!" Zeptala jsem se Edwarda.
"Bello...říkal jsem ať neposloucháš."
"Stalo se a teď mi řekni jaké jednání!"
"Nemněla jsi poslouchat."
"Tak jaké?!" Teď už jsem křičela.
"Jednání o nové smlouvě a o nás!" Vychrlil ze sebe plný vzteku.
"O nás? Proč jsi mi to neřekl?"
"Ty jsi tam vůbec nemněla jít, nemněla jsi to vědět, aby si nemněla starosti. Aro s tebou a Esme mněl jet do Itálie na týden než se to vyřeší, abys byla v bezpečí, " Odpověděl Edward sklíčeně.
"ale plány to nemnění, do Itálie odjedeš."
"Ale já nikam nejednu! Půjdu na to jednaní, mám na to právo, dyť to bude celé kvůli nám!"
"No právě!" Vykřikl Edward, až jsem se ho lekla.
Otočila jsem se a běžela zpátky k domu. "Bello, počkej!" Rozběhl se Edward za mnou a v tu ránu stál přede mnou a držel mě. "Pusť mně Edwarde."
"Bello, já, omlouvám se, že jsem ti to neřekl, udělal jsem chybu, ale pochop! Mněl jsem, mám o tebe strach!"
"Já vím Edwarde, ale to je ten problém, máš o mně strach a já jsem ráda, že ti na mně záleží, ale prostě mně úplně vynecháváš." Edward mně pustil. "Pojedu do Itálie, pokud si to přeješ." Řekla jsem nakonec. Edward vzhlédl. "Ne, půjdeš se mnou na to jednání, máš pravdu vynechávám tě z našeho společného života a to je chyba."
Obejmula jsem ho a on mi věnoval polibek do vlasů a pak jsme běželi domů.
"Ahojte!" pozdravila nás Alice s Jasperem, kteří zrovna vystoupili z nového vozítka Alice.
"Ahoj."Pozdravili jsme je.
V pokoji jsem si zkoušela Edwardův dárek. Byl to stříbrný náramek s dvěma diamantovými písmenky jako přívěsky. E a B. Někdo zaklepal na dveře. "Dále." do pokoje vstoupil Edward.
Usmála jsme se."Právě si zkouším tvůj náramek. Je překrásný."
"Ty jsi překrásná." Teď už si mně držel kolem pasu a líbal mně na krk. Přitiskla jsem si ho ještě blíž. "Veselé Vánoce Bello." A věnoval mi další z jeho vášnivých polibků.

Vánoční dárky - pokráčko

26. prosince 2007 v 20:27 | Zlatka
takže další suma mých dárků:

Narnie (kniha)
Lexikon půvabu

Rtěnka z Avonu
třpytivé oční linky od Avonu
bílý lak na nehty S-he
ružová čelenka
pirátská čelenka
gumičky do vlasů

10 páru ponožek (né obyčejných, takových těch měkých, chlupatých xD)
povlečení a prostěradla na postýlku
ručníky s beruškami

kapesné

...........................................
farfém Adidas, deodorant, propisky, kapesníčky, náhrdelník, čoko a želé nebo kandované ovoce, sprcháč, žínku, kapesné a NIJURA dědictví koruny elfů....
a jinak s mou Pozdní Vánoční povídkou to vypadá bledě, nemůžu se stále rozhodnout ale doufám že ještě dnes bych ji sem mohla dát, papiky :-*

Vánoce jsou tu!

24. prosince 2007 v 19:48 | Zlatka |  deníček
Tak je 19:48, alespoň na mých hodinkách....jsme už po večeří a dárky už jsme taky rozbalili...

co jsem dostala:
-LG obrazovku (hurá, konečně)

-sluchátka (do těch starých jsem asi tolik kecala že se porochualy xD ne, urval se mi drátek)

- DVD:
7 trpaslíků (tohle rozhodně není pohádka!)
Charlie (ano, to je o tom kresleném pejskovi)
Vkradači hrobek
Milionový závod
Vlad narážeč (xD jejku)
Karate Dog
Siegfried

-knihy:
příručka JÓGA (já vám to říkala s tou jógou popravdě...mně z těch kluků vážně hrabe)
Darren Shan - LOVCI z přítmí (jupí)
Edlest (3x hurá)
...
o těhlech knihách radši pomlčet (ehm xD):
kompletní průvodce líbáním (njn xD)
První francouzák...a další hluboké zážitky z dospívání
TO BYL ZASE MEJDAN a všechno je v hajzlu
POSLEDNÍ PANNA Není to soutěž, ale žádná nechce být poslední
____celkem dobrý výběr z těch posledních že??! xD____

-kosmetika:
šampon z oriflame
čístící mléko a tonikum z oriflame
parfém CASUAL Cutie z oriflame
2x lak na nehty, jeden fialková a jeden se zlatými třytkami
2x tužka na oči, jedna zlatá a druhá je oboustráná, černá a ružová
balzám na rty
______Hele já to zkrátím, co se týče kosmetiky všechno je z Oriflame_______

- diář (jupí,konečně nebudu psát na PC, protože do mého diáře se už nich nevejde, njn to je můj život, furt se něco děje i když se neděje vlastně vůbec nic xD)



Tak a zítr jedeme k babičce tak mně tak čeká další hromada dárků, jsem zvědavá...xD a pak ještě jedna hromada dárků...njn,

Winter with Bella

23. prosince 2007 v 19:23 | Zlatka |  Wallpapery a Blendy
Tak jsem opět přidávám můj dlaší wall, tentokrát jen s Bellou (Kristen) protože s Edwaedem (boužel Robertem Pattisonem) nejsme zdřejmně NIKDO spokojeni.

Vánoční přípravy

22. prosince 2007 v 15:57 | Zlatka |  Infinity path
Tak po delší době sem opět přikládám další pokračování mé povídky.
Upozorňuju, že kapitolka začíná o den později, čili den poté co si Bella vyvrtla kotník na školním pozemku.

Do Vánoc zbývaly tři dny a u nás doma to bylo jako v blázinci! Esme, já a Alice jsme dělali cukroví. Teda samozdřejmně jen malilinkatou dávku, neboť nikdo z nás jídlo nejí. Vlastně ho Esme dělala pro případ, že by nás navštívil Charlie. Já, chtěla jsem, aby se letos dozvěděl o tom, jak žijeme, že jsme upíři, ale Edward mněl strach že kdyby se to dozvěděli Volturiovi, dozvěděli by se o tom že Charlie ví co jsme zač, šli by po něm. A to jsem nechtěla ani já. Nikdo z nás. A tak jsme dělali jakoby nic.
"Alice, Bello!" Přiběhl Jasper do domů celý mokrý od sněhu.
Obě jsme zhlédly.
"Pojďte se koulovat!"
"Jasně!" Odsouhlasila Alice za nás obě.
Vběhli jsme všichni tři z teplého domů do zasněžené zahrady.
Dnes v noci chumelilo a tak včerejší země, tehdy ještě pokrytá zelenou trávou, byla dnes zavátá bílým sněhem. "Bello!" Ozvala se Alice.
"Ano?" Otočila jsem se zvědavě na Alici, když tu mi sněhová koule vrazila do hrudi.
"No počkej!"
Připravovala jsem si kouli, ale mezitím vypukla ještě větší sněhová bitka. Chudák Rosalie, když se pokoušela z garáže nepozorovatelně vytratit do domu, schytala to přímo do zadku.
a že to taky byla pěkná pecka.
Asi po půl hodině nás koulování omrzelo a šli jsme všichni do vnitř.
Pak následovalo nakupování dárků s Alicí. Počítala jsem s tím, že až do konce dne neuvidím Edwarda, protože jakmile pustíte Alici k nakupování, je to váš konec.
"Bello, no tak pohni." Pospíchala Alice.
"No jo no, dyť už jdu!" Běžela jsem k Rosalininýmu BMW. Rose, ale s námi nejela, všechny dárky už mněla měsíc koupené. Jeli jsme do centra Port Angeles.
"Takže, Ali ty už máš něco pro Jaspera?"
"Jo mám pro něho jeho oblíbená cédečka a zlaté hodinky." Odpověděla Alice.
"A co kupuješ Edwardovi?" otázala jsem se.
"Taky nějaké cédečka."
"Neboj něco vymyslíš, ale i tak pro Edwarda bude nejlepší dárek strávit s tebou celý je život.
"To jsem tak snadno čitelná, že víš, že jsem v koncích?"
"Jsme tu."
Vystoupila jsem z BMW a namířili jsme si to přímo do klenotnictví.
Bylo tam vše, od chirurgické oceli až po bílé zlato. Pro Rosalii jsem koupila zlatý náramek, myslí že ji bude ladit s jejími vlasy. Pro Esme zlatý náhrdelník s perlou. A Edwardovi jsem koupila stříbrný řetízek a přívěšek malého srdíčka který se má rozpůlit na dvě polovinu, jednu budu nosit já a jednu Edward. U Carslieho to bylo těžší než u Edwarda, hledala jsem nějakou starou knihu o kultovní Magii, Alice mi řekla že ji už léta shání, a tak jsem prozkoumala s Alicí snad všechny antikvariáty ve městě. Tak jsme nakonec ještě jeli do Seattlu, tak se na nás usmálo štěstí. Hned v prvním Antikvariátu mněly tuto knihu v nabídce k mání hned dvakrát! Teď už zbýval koupit dárek pro Alici, maminku a Charlieho. U Alice to bylo lehké sama mi ukázala co by chtěla, ale samozdřejmně jsem ji koupila i dárek o kterém doufám nemněla zatím potuchy. U Charlieho to bylo taky celkem snadné, koupila jsem mu dvě kuchařky specializované jen na vaření ryb, ale u maminky byl problém, naposled jsem ji viděla před rokem na naší svatbě. Od té doby jsem s ní byla v kontaktu jen přes e-mail.
Nejdřív jsem uvažovala nad nějakým parfémem nebo šperkem a pak zas nad něčím užitečným. Rozhodla jsem se pro doplňky. Koupila jsem ji zlaté náušnice s perlami a parfém od Naomi Cambell. Když si Alice chtěla po cestě domů koupit ještě nějaké zimní boty, rozhodla jsem se mamince koupit luxusní župan a při té příležitosti jsem si koupila boty i já.
Domů jsme dorazili asi kolem deváté hodiny večer. U vchodu už na mně čekal Edward. Dlouze mně obejmul. Pak jsme šli do naší ložnice, já schovala dárky a pak jsem se opět věnovala Edwardovi. Strašně ráda jsem ho po tak dlouhém dni zase viděla. Dlouze jsme se znovu objali.
"Chyběla jsi mi." Promluvil na mně když mně políbil do vlasů.
"Ty mně taky, strašně moc." Zavrtala jsem se hlouběji do Edwardova sevření.
"Skoro bych si myslel že se ti chce spát, kdybys nebyla jednou z nás." Pousmál se na mně smutně Edward.
"Ty víš že jsem to tak chtěla a stejně nebylo na vybranou."
"Našli bychom způsob jak tě ochránit."
"Já vím že našli, ale já jsem šťastná jak to dopadlo. Chtěla jsem být s tebou."
"Já taky, ale mohli jsme obejít tu verzi s tvojí přeměnnou v upíry." Při té vzpomínce se zamračil a dál jsme o tom již nediskutovali.

Edward a Bella (Robert a Kristen) - wall

22. prosince 2007 v 15:54 | Zlatka |  Wallpapery a Blendy
Tak sem přidávám můj další wall, mně se teda moc nelíbí, ale mohlo to dopadnout hůř...posuďte sami...



Edward - moje výroba

14. prosince 2007 v 17:24 | Zlatka |  Wallpapery a Blendy
tak jsem udělala další wall nebo blend (říkejte si tomu jak chcete)...myslím že docela ujde, co říkáte???

uff

14. prosince 2007 v 16:13 | Zlatka |  deníček
uff....tak konečně mám nakoupené všechny dárky, tak to už máme z krku teď už si musim koupit jen věci na Vánoční večírek - konec bude nej, proč? Bude díza, ale jinak tam budeme se trapně předvádět, naše třída jako Šmoulové, 6.A jako Červená Karkulka, 7.B jako Mrazík, 7.A jako Sněhurka a 7 trpaslíků.....pak vím že 9 jsou jako Teletabies xD (PS: kdybych to mněla blbě napsané tak sorry, nevím jak se to píše) a myslím že ještě jedna třída má Shreka, no a kdo ví co se ještě na večírků oběví za obludy, njn to mámte tak když je téma "pohádky" já bych radši horory, kdybby kluci v nasi tride treba byli vlkodlaci a my holky upíři. To by bylo žůžo. Ale smůla. Nic .Tečka. Pfff....
No jinak jsem zase rozhádaná se svým idolem. Jak jinak. Pfffff. konec zvonec jdu do hrobu....eehhhh do postele??? nene jdu si zahrát sims??? neeeeeeeeeeee jdu blbnout....muck:-* papi

jjjj a ještě bych tu asi mněl do Vánoc zařídit ty rozcestníky bo já se tu vůbec nevyznám xD

Ples

10. prosince 2007 v 20:50 | Zlatka |  Infinity path
Tak je tu další pokráčko mé povídky o Edwardovi a Belle, ale tentokrát se mi moc nelíbí....čekala jsem od sebe trochu víc, doufám že ostatní pokráčka se mi vydaří víc. Tak jsem opět zvědavá na kritiku :) Na a jinak sorry za chyby xD jsem upo mimo ale to asi pořád

Když Volvo zastavilo před školou, Edward svižně vylezl z auta a přidržel mi dvířka.
"Díky." Usmála jsem se na Edwarda a ten mi ho s radostí oplatil.
Chytl mně kolem boku a šly jsme do tělocvičny.
Před vchodem se Edward zastavil.
"Zvládneš to?"
"Ano." Usmála jsem se nejistě.
"Kdybys to nezvládala, stačí říct, odjedeme domů." Ujišťoval mně Edward stále.
"Já vím."
Vešly jsme do tělocvičny. Okamžitě jsem pocítila pach krve, ale prozatím jsem to vydržela.
Šly jsme za Alicí a Jasperem, Rosalií a Emmettem.
"Ahoj!" Pozdravila jsem všechny.
"Ahoj Bello." Odpověděli jednohlasně jako sbor.
Mezitím co se bavili tlumeným hlasem, já jsem se porozhlídla, kdo tady všechno je.
Viděla jsem skoro všechny známé tváře, se kterými jsem se už nepřátelila jako kdysi.
Viděla jsem Erika, Mika, Jessicu, Lauren, Angelu která jediná ze všech těch tváří mně pozdravila zamáváním. Pak jsem ale strnula, protože jsem ucítila pach vlkodlaka. Uviděla jsem Jackoba. Nebyl sám, byl s tou novou holkou. Byla jsem ráda, že si našel holku, ale v životě mně nenapadlo, že si vybere zrovna ji! Náhle mně povalil příval vzteku. To je snad fór! Ona a Jake! Najednou jsem si však něco uvědomila. Je tady s Jackobem, ale líbí se ji Edward, možná že není tak nevinná jak vypadá. Možná že je obeznámena s tím, že Edward a jeho rodina, já jsme upíři a ona je vlkodlak! Ne! To by mi nikdy Jackob neudělal! To není možné… nebo snad ano? Nechtěla jsem už na to ani pomyslet. "Bello?" Otázal se mně starostlivě Edward
"Ano?" Rychle jsem se otočila.
"Jsi v pořádku?"
"Ano." Pousmála jsem se.
Edward mně musel nějakou dobu sledovat, protože hned věděl co se děje.
Nebo ho možná vycítil. Když jsem se podívala a ujistila jsem se, že se Edward dívá na Jackoba., čekalo mně nepříjemné překvapení. Jackob hleděl upřeně směrem k nám, a zuřivě mně sledoval. Věděl, že už nesleduje tu Bellu co kdysi. A co se týče smlouvy, bylo dohodnuto, že jsem jediná výjimka, když se totiž dozvěděli o tom, že když mně Cullenovi neudělají upírkou, Volturiovi mně zabijí. Smrt Belly tedy byla nevyhnutelná. Moje smrt.
Vlkodlaci tedy nebyli problém, problém byl Jackob a ta nová, a samozdřejmně Victoria.
Ozvala se hudba a začalo se tančit. Příval hbitě roztlučených srdcí mi přitížil. Musela jsem na vzduch. Edward šel samozdřejmně se mnou. "Bello chceš jít domů?"
"Ne. Potřebuju se jen nadýchat čerstvého vzduchu."
Sedly jsme si na lavičku a pozorovaly jsme měsíc. Byl v úplňku. Ve filmech by si tuto noc vlkodlaci nenechali ujít. Ale filmy jsou filmy, my jsme skuteční. A na tuhle otázku jsem se opravdu musela zeptat.
"Edwarde, všiml sis že Jackob byl s tou novou?" Zeptala jsem se opatrně.
"Ne, víš, že oči mám jen pro tebe." Odpověděl Edward věrně.
"Ano, já vím," Usmála jsem se. "ale nepřipadá ti divné, že dává jasně najevo, že chce tebe a je na plese s Jackobem?"
"Myslíš jako že by patřila k nim?"
"Ano."
"To je a zároveň není vyloučeno." Přemítal Edward nahlas.
"Proč?"
"Vlkodlak to být nemůže být, kdykoliv se s mnou pokoušela mluvit, cítil jsem jen člověka. Ale mohla by být agent zevnitř."
Tak tohle bylo opravdu jako z nějakého filmu.
"No ale to neřeš, užij si večera dokaď můžeš." Pousmál se Edward a já mu úsměv oplatila.
Jemně jsem ho políbila a on mně objal.
"Půjdeme?"Zeptala jsem se.
"Domů?"
"Na ples." Odpověděla jsem.
"Dobře."
Zvedli jsme se a šli
Opět přišel nával pachu krve. Ale já věděla, že to zvládnu, společně to zvládneme.
"Edwarde! Počkej, zapomněla jsem si na lavičce kabelku."
"Dobře jdu s tebou."
"Ne to nemusíš."
"Jdu s tebou." Usmál se Edward.
"Dobře, v tomhle ti odporovat nemůžu" Pousmála jsem se.
Šly jsme pomalu k lavičce, když jsem uklouzla.
"Au."
Edward mně sice zachytil, ale stihla jsem si zvrtnout kotník.
"Pane bože Bello! Jseš v pořádku??!" Ptal se Edward ustaraně jako by to byla zlomená noha a ne vyvrtnutý kotník.
"Ano, au." Usmála jsem se na Edwarda i přes to že kotník bolel.
"Promiň." Řekl Edward lítostně.
"Vždyť za to nemůžeš." Řekla jsem klidně, když mi pomáhal vstát z mokré trávy.
"Moc mě to mrzí."
"Edwarde, to já jsem uklouzla, aniž by mně někdo podkopl." Odporovala.
Edward se na mně zase lítostně podíval a pak na můj kotník.
"No co, akorát nebudu moct tančit." Řekla jsem, popravdě, byla jsem ráda, že nemusím tančit. Já moc tančit nemusím. Tančila jsem jen na stužkovací slavnosti a na mojí svatbě.
Ne že by nebylo příležitostí, ale byla jsem známá díky svojí neohrabanosti.
"Myslím, že by bylo lepší vzít tě domů."
"Dobře."
Dobelhali jsme se k autu a jeli domů.

Setkání

9. prosince 2007 v 22:21 | Zlatka |  Infinity path
Tak tady je pokračování mé povídky, opět jsem zvědavá na kritiku.
Do Vánočního večírku zbývaly tři dny. Mněly jsme vše nakoupené a nachystané, teď už byl jen jeden problém a to, že jsem tak dlouho nikdy nebyla v davech lidí. Problémem byla tedy krev. Teď jsem každý večer chodila s Alicí a Rose na lov. Ale bojím se, že to nebude stačit.

Právě teď na mně holky dodělávali poslední úpravu.
Stála jsem před zrcadlem v dlouhých, třpytivých, béžových šatech, spokojená s výsledkem. Teď už jsem se obávala jen, že si zvrtnu kotník v střevíčkách stejné barvy, které byly na jehlách. Bylo to nepohodlné. Velmi.
"Bello," Do pokoje přišla Esme.
"Ano?" Odpověděla jsem nedočkavým hlasem.
"Už je tady." Usmála se ne mě. S radostí jsem jí úsměv oplatila a vydala jsem se dolů, kde na mě čekal Edward.
Pomalu jsem se k němu přibližovala, ale ani jeden z nás to nevydržel a běželi jsme si naproti.
Konečně mně objímal v náručí. Když mně jemně položil na zem, věnovali jsme si navzájem polibek. Polibek, který mi chyběl dlouhé čtyři dny. Po celou tu dobu hledal s Emmettem a Jasperem Victorii. Neměli sice obavy z toho, že by zaútočila během oslavy, ale Victoria byla zaslepena touhou se pomstít, takže byla všehoschopná.
"Edwarde, tolik si mi chyběl, byli to čtyři nejdelší dny v mém životě." Svěřila jsem se Edwardovi.
"Ano, strašně jsi mi chyběla, ale stopoval jsem Victorii pro tvé, naše vlastní dobro."
"Já vím, miluji tě."
"Já tebe taky." Znovu mně objal.
"Sluší ti to." Dodal s úsměvem.
" Ale ani trochu tolik co Alici a Rosalii."
"Víš dost dobře, že ty jsi pro mě nejkrásnější."
Smutně jsem se pousmála. "Stalo se něco?" Zeptal se Edward.
"Ne nic, jen doufám, že budu pro tebe nejkrásnější ještě nějakou dobu."
"Celou naši věčnost."Znovu mě objal.
"V to doufám, jen mám strach, když se teď tu objevila ta nová…"
"Ty žárlíš?" Zeptal se mně Edward šibalsky.
"Ne, to ne….eeeh jo, žárlím." Přiznala jsem se ihned, když mi věnoval jeho oslňující úsměv.
I když jsem byla upír, pořád na mně platil jeho úsměv a tak to zůstane napořád.
"Víš, že se nemáš čeho bát, jsi jediná mého života a tak to taky zůstane, napořád." Políbil mně ochranitelsky na čelo.
"Já vím."
"Tak pojďme."
Vykročili jsme z domu k připravenému Volvu.

Šaty

9. prosince 2007 v 16:14 | Zlatka |  Infinity path
Tak tohle je a zároveň není moje první povídka o Belle a Edwardovi. Je první protože je to první kterou jsem zveřejnila a není, protože jsem psala už hodně takových ale žádnou z nich jsem se tu ještě neodvážila sem dát. No doufám že se vám bude líbit, a samodžřejmně sem zvědavá na kritiku, protože psaní povídek mně opravdu baví... takže se nebojte napsat svůj nazor na mojí povídku. Já to nějak přežiju :)

Dneska je to přesně 1 rok co jsem se stala upírkou, součástí rodiny Cullenů. Edwardovou ženou. Charlie si musel zvyknout, že bydlím s Edwardem, a že s tím nic nenadělá.
Ale já jsem šťastná, že s Edwardem mohu být nyní napořád, i když to Charlie vidí jinak.
"Bello?"
Možná bych se tam mněla dneska stavit a podívat se jak se mu daří.
"Bello?!" Otázala se mně znovu Alice.
"Ano?"
"Jsi v pořádku?" Zeptala se starostlivě, jako bych byla stále člověk.
"Ano." Pousmála jsem se.
"Tak co, líbí?" Alice nyní stála v dlouhých, tmavě modrých šatech, které dokonale ladili k její křídově bílé tváři.
"Páni! Vypadáš úžasně!" Skutečně, Alice vypadala jako z nějakého filmu a ne jako dcera doktora malého městečka, která se připravuje na Vánoční večírek ve škole kde je tělocvična tak malá že jen těžko se tam dá tančit.
Ale my jsme věděli i tak že když budou tančit Cullenovi a Haleovi všichni ostatní přestanou a budou plně se závistí pozorovat, jak po parketu ladně tančí. Těšila jsem se, ale zároveň měla strach, jak to zvládnu v davu plném lidí, lidí plné krve. Krev, kterou jsem zapřísáhla, že ji neokusím nikdy v mém posmrtném životě, životě s Edwardem.
"Bello!"
Otočila jsem se.
"Tady, našla jsem šaty pro tebe jako stvořené!" Usmála se Rosalie.
Možná vás překvapilo nezvyklé chováni Rosalie ke mně, ale i my jsme už kamarádky, rodina. A jsem šťastná, že to takhle dopadlo.
"Tu máš! Zkus si je!" Rosalie mi podala dlouhé béžové šaty. Když jsem si je zkoušela, myslela jsem si že tmavé šaty budou lepší, ale i tak, Rosalie měla pravdu. Béžové, třpytivé šaty mi opravdu dokonale padly. Když jsem vyšla z kabinky rozhodnutá, že si šaty koupím, vyšla z kabinky i jiná dívka. Byla to nová studentka naší školy, studentka, která dávala jasně najevo že se ji Edward líbí a to mě štvalo nejvíc. I když ji Edward nesnášel stejně jako zbytek naší rodiny, měla jsem právo žárlit, i když jsem se opravdu neměla čeho bát. Byla blondýnka a také jak je vidět hledala šaty na večírek. Měla na sobě krátké růžové šatičky se třpytivým odleskem. Musím uznat, že ji opravdu padly. Když si mně všimla usmála se na mě, ale já jsem ji úsměv neoplatila, dobře jsem věděla co má za lubem. Věděla jsem to dost dobře jako všichni z mojí nové rodiny.
"Tak co? Jak vypadám?" Zeptala jsem se Alice a Rose, i když jsem věděla předem, co mi odpoví.
"Úžasně!" Zvolaly obě melodickým hlasem.
Usmála jsem se. "Rose, ukaž mi ještě jednou ty šaty, které sis vybrala."
"Tady jsou." Rosalie vytáhla velmi, opravdu velmi podobné šaty těm, které si vybrala naše nová spolužačka.
"Rose, jsou opravdu pěkné," řekla jsem. "ale, ta nová, si vybrala ty samé." Přecenila jsem přes zuby.
Rosalie se otočila. "Hm, nemyslím, že by v nich vypadala lépe než já." Zvolala naschvál nahlas, aby to naše spolužačka slyšela a viděla.
Když nás uslyšela a ohlédla se po šatech, které si Rosalie stále prohlížela, zamračila se a šla šaty vrátit. Rosalie na nás mrkla. Já vím bylo to sice od nás hnusné, ale zato jsme si vychutnaly vítězství. Když se takhle lehce vzdala šatů, které ji opravdu slušely, doufám, že se stejně lehce vzdá představy o tom, že by mohla mít něco s Edwardem.

můj wall s Bellou (Kristen Stewart)

6. prosince 2007 v 17:54 | Zlatka |  Wallpapery a Blendy
můj wall, mno já vím nic moc ale mohlo to bejt horší...

desing č.8 - Merry Christmas

1. prosince 2007 v 16:01 | Zlatka |  designy blogu
njn když budou ty Vánoce ... xD