Nakonec ulehne v prachu,

ze života plného krachu,

do rakve saténem vystlané,

do hlubin pekel vyslané.

Chtěla jenom utéct nebo milovat,

nakonec o život přestala bojovat,

ztracenou v bludišti lží,

pravda jí cestu brzo zkříží.

A pak ráno zase procitla,

holuba se zprávou odchytla,

a její obsah dral jí hruď.

Srdce se jí divže nesesypalo se jako suť.

Plakala štěstím i smutkem,

neměla odvahu se ptát,

stále doufala duší koutkem,

nedalo by jí to spát.

Ale ona opravdu znala - celou tu dobu,

sama vystýlku si stlala do svého hrobu,

teď může nenávidět jen sama sebe,

s prokletou nadějí pozorovat noční nebe.

Nemožné, nový desing, když už nic jiného.

Ikdyž pravda... taky jsem si s ním zrovna moc nepohrála. Vlastně vůbec ;D Ale tak nějak nemám žádnou vizi - ať už by se týkala čehokoli. Desing, články, povídky, budoucnost... Všechno to mám teď tak trošku rozostřené :) No jo. Blbé období. Zase. Teda spíše pořád. Ale tentokrát se to fakt podělalo.

Báseň Králi lhářů, aneb zase jedna Kanibalovi...

Jak jsou Tvé lži sladké,
když netuším pravdu.
Ale já znám Tvé úmysly břitké,
zbytečně zpíváš mi svou ódu.

Jsi lhářů král,
jen na city jsi mi hrál,
teď však kamenou tvář jsi nasadil,
své lži jsi mi prozradil.

Tvé lži sebraly mi kus sebe samé,
mé srdce a duši na kusy to láme.
Mou důvěru jsi ztratil už dávno,
ale stejně jsi k ní měl vztah jako opice a lano.

Tvé lži nenávidím a miluji,
po řece slané mé sny odplují.
Zavírám oči - již tě nechci spatřit,
zase sama sobě chci jen patřit.

A přesto - lži mi dál!
Ne, nelži - jen pravda mě probudí.
A ikdyby ses dokonce kál,
ne, nejsem to já, kdo tě nakonec odsoudí.

Možná si teď říkáte, co to má společného s minulostí? Ale pro mě to už bude muset být jen minulost. Jen doufám, že jí alespoň nebudu litovat.

Takže takhle je pro tebe, Kanibale :)

Ne tisíc ale jen dvě slova,

vykřičela bych do světa.

Teď cítím se jako vdova,

jako vyhaslá kometa.

Rozdrtil jsi mou duši,

rozlámal srdce - ale ne jen ve dví.

Budoucnost předepsána černou tuší,

rozsudek podepsán vlastní krví.

Sebral jsi mi dech,

vtiskl polibků desítky.

Poučil mě o mých pudech,

ale zapomněl na city.

Nechci tě milovat,

zemřít se dá i příjemnějšími způsoby.

Nechci tě nenávidět,

všichni děláme chyby.

Má největší byla dovolit to,

ne tobě - sobě.

Vzala jsem si příliš velké sousto,

a věděla jsem to už v té sladké době.

Jsi upřímný lhář,

jsi kámen, co cítí.

Nezbývá mi než skrýt svou tvář,

a natrhat pohřební kvítí.

Vdechni mi život,

nebo mě zabij,

Slyším jen slabý tlukot,

tak zbraň už nabij.

Ale ne - nechci ránu z milosti,

chci tvé tělo, duši, srdce,

spát vedle tebe sladce,

nevěřit v tvé neřesti.

Nic z toho mi dát nemůžeš,

už ani tělo - to já vím.

Doufám jen, že se nesměješ,

že se zase ponižuju a žadoním.

Tisícero "Promiň",

omlouvám se ti, nebo sobě snad?

Náruč svou naposled rozviň,

ukážu ti lásku - královnu všech pravd.

Poslední sloka,

poslední slza - alespoň pro dnešek snad.

Kéž by s ní končila i má muka,

kéž bys mě měl skutečně rád…

Ahoj, ahoj, ahoj! :D
Nemožné, že jsem se vám ozvala, že? :D Pamatujete si na mě vůbec? :P
Jóóó, jak vidíte gympl mě plně zaměstnal, ale stejně netuším, o čem bych vám psala a vy taky určitě máte na práci něco lepšího než číst moje kecy :D

Smmrph... taky cítíte to přicházející jaro? ^^ ... Taky vás to tolik deprimuje? Zase se bude všechno rozmnožovat... naši králící to už dokonce stihli :D I když... vzhledem k nevšedním okolnostem mého života, by to jaro snad mohlo být přinejmenším... zajímavé 3:D

To je šílené, jak ten čas letí... přísahám Bohu! že jsem včera nastoupila do prváku (fajn, půl roku zpět :D)! :D A zítra (dobřee :D za čtyři měsíce :D) ten prvák končím! :( Tak nějak mi utíká život přímo před očima :/ :D

Achjo... alespoň ten desing bych už mohla změnit, že? :D Mějte se fanfárově :)

Autor: Jonathan Swift

Můj názor: Vrazi. Ne, nesmysl. Čistě jen můj nesmysl. Nevím, jak mě napadlo si dobrovolně vybrat k referátu zrovna Gulliverovy cesty. Ale jo vím, byla to kniha, o které jsem věděla, že jí mám doma :D... Kéž bych neměla. Za ten jeden školní rok mám přečíst minimálně 5 knih na maturitu. Půl rok v prdeli (omlouvám se za ten výraz :D) a já jsem teď dočetla knížku o necelých 250 stránkách. Můj táta to četl v 10 letech a neměl s tím problém. Teď nevím, jestli jsem na to prostě jenom příliš stará, nebo je to spíše klučičí četba... ale spíše prostě a jednoduše to není můj šálek čaje. Našlo se pár hlášek, které mě pobavily, nicméně většinu času jsem se nudila a bude to pravděpodobně tím, že se autor vyžíval v popisu, než ve vypravování. Pokud chcete znát můj názor lépe, sjeďte níž a čtěte mou 1. knihu v myšlenkách pro rok 2012 :)

Anotace: Gulliverovy cesty, které již přes tři sta let vycházejí stále v dalších vydáních, nastavují nemilosrdně zrcadlo lidské zlobě a zkaženosti. Droboučcí obyvatelé Liliputu, obři z Brobdingnagu, vyznavači vědy z ostrova Laputy i ušlechtilí Hvajninimové jsou zděšeni a pohoršeni Gulliverovým vyprávěním o tom, jaké zvyky panují v jeho rodné zemi. Nesmrtelný příběh poskytuje látku k zamyšlení malým i větším čtenářů.

Zdravím,

jak vidíte, na blogu je po většinu času "ticho". Jednak mě zaměstnává gympl a jednak ani není o čem psát, ale každý rok (teda co si alespoň pamatuju) jsem zde psala, jakýsi "novoroční článek", kde jsem shrnula, co se celý rok dělo a co by se mohlo dít ten následující. Takže... máte mě tu zase ;D

Tak tedy... s odstupem času byl tento rok vlastně docela fajn, až na pár událostí - jako například úmrtí v rodině. Ale úspěšně jsem zvládla přijímačky, byla přijata na všechny zvolené školy, skvěle zakončila devítku, v září nastoupila nejistá sama sebou na gymplu, který jsem si nakonec zamilovala. "Zaláskovala se" - snad 3x :D, opravdu se zamilovala - 1x a bohužel zase nešťastně x)... nicméně ty prvotní pocity, než se dozvíte, že je to neopětované, jsou krásné... a někdy je k vám ta osoba natolik...štědrá, že vás nechá žít v překrásné iluzi (a pak ji vám vezme a přežij si jak chceš x)...) a tohle nešťastně zamilování mě taky dovedlo ještě k někomu dalšímu... Možná, že právě teď mám možnost, konečně... žít. Mít to, po čem jsem vždycky toužila... jenže... je tam to JENŽE. Ptám se... Má cenu si začínat něco s klukem, když současně stejně chcete někoho dalšího... o koho vážně stojíte...? Říkají mi, že jo. Ostatně, proto jsem ho začala hledat a taky našla. Chtěla jsem zapomenout. Nenapadlo mě, že bych ho vážně mohla najít. A je fajn. Sakra! Je dokonalý! A JÁ MÁM PŘED SEBOU JENOM TO PITOMÉ "JENŽE" A "ALE".

Jsem beznadějný případ a + kráva k tomu :/ Je to tak zoufalé, až se tomu musím smát :D

Dělám věci, které se mi nepodobají.

Sama sebe nechápu.

Poprvé v životě asi vážně nevím, co já sama vlastně chci.

Říká se: "Jak na Nový rok, tak po celý rok."... A jestli je to pravda... tek tě pic, protože takový bordel v sobě samé jsem ještě vážně nikdy neměla.

A co se týče těch špatných věcí letos... jak jsem řekla - úmrtí v rodině - ale věřím tomu, že je prabábi tam nahoře daleko líp, než jí bylo na stará kolena tady dole x) jedna dost vážná hádka a jedna... také vážná hádka s mou nejdražší :/ ♥... Dále pak... nejsou věci vyloženě zlé... jsou to jen moje hříchy a blbosti... Tak například rozlučák... lhala jsem kvůli něj a teď si z něj skoro nic nepamatuju... ale nelituju toho :D. Slučák... kvůli kterého jsem nakonec ani lhát nemusela, páč jsme nepili, ale byla jsem ve Věřkách, do kterých nesmím :D Co následovalo po slučáku... jó, to už je jiná... taky slušné okno a první grcání z chlastu... jo... pít čtyřboj ve čtyřech lidech nebyl dobrý nápad :D kor, když jediné co jsem ten den jedla byla vaječina a párek :D... a kocovina následující den byla vážně... dostatečný trest za tuhle moji pitomost... lituju toho? :D Ne :P

Nové zkušenosti? :D No, zkusila jsem trávu... ale přisáhám bohu, že to buď se mnou nic nedělá, nebo to neumím do sebe dostat :D:D Kámoš sice říkal, že jsem mluvila kraviny a měla pomalé reakce (což jsem podle mě celá já i normálně :D), ale podle mě mi nic nebylo :D

Pak tu mám teda pár nových zkušeností co se... kluků týče. Źádné chození nebo tak... ale něčemu novému jsem se stejně přiučila :D Ale no... no comment :D (Ale teď o mě nemyslete Bůh ví, co! :D)

Co se týče nejlepší knížky, co jsem v roce 2011 četla? No tentokrát jsem toho nepřečetla ani zdaleka tolik, kolik v roce 2010. Ale i kdyby... s čistým svědomím mohu říct, že je to bezkonkurenčně Modrý měsíc od Hamiltonové ♥ Série o Anitě Blake je prostě dokonalá.

Nejlepší film? :D Hm... já ai nevím, co všechno se natočilo a viděla jsem to :D Ale animák Na vlásku ♥ - paráda :D, Rio - paráda :D ♥, Kung fu panda 2... myslím, že je taky z roku 2011, ne? :D A taky je božíí :D Takže, co se týče animáků... luxus... co se týče ostatních filmů... v paměti mi utkvěl snad jen poslední díl HP, u kterého jsem si teda pobrečela tak, že jsem oči měla napuchlé ještě druhý den ve škole :D Co se týče Rozbřesku... svatba krásná, ale jinak jsem čekala více... měli dát celou knihu do jednoho dílu a nesnažit se o to, vytěžit z toho ještě více, tím, že ho rozpůlili :D

Nejlepší song? :D Vlastně jich je docela dost dobrých... It will rain od Burna Marse, My love od Sii, Illuminated od Hurts, Iridescent a Waiting fot the end od Linkinů... vážně spousta písniček, které bych mohla poslouchat furt :)

No... myslím, že jsem toho napovídala celkem dost, takže už jen přeji šťastný nový rok Vám všem :)

Tak jsem se včera kolem půl druhé ráno vrátila z lyžáku v rakouském městečku Zell Am See. A řeknu vám, že bylo prostě parádně. Alpy mi totálně vyrazily dech. Byl na ně krásný pohled a sjezdovky se opravdu nedají srovnávat s těmi českými. Po těch čtyřech dnech lyžování sice lyže nechci vidět alespoň rok :D, ale v budoucnosti bych Alpy navštívila ráda znovu.

Co mi taky vyrazilo dech, byli Rakušané samotní. Ne že by oplývali nebeskou krásou - i když... na svahu jsem viděla nejméně jednoho fešáka :D -, ale jde o to, že byli strašně ochotní a čestní. Na svahu jste klidně mohli někde nechat batoh se svými věcmi a opravdu jste se nemuseli bát, že by vám někdo něco ukradl. (Pokud náhodou nenarazíte na českého turistu :D). Nebo jsme se byli projít po večerním městečku, s holkami jsme se fotily před jedním hotelem, z něj vyšli asi tři, nebo čtyři chlápci... s vínečkem a s cigaretami, v náladičce, náušnice v uchu... Že nás vyfotí, jestli chceme. Měla jsem strach, že mi s tím foťákem ještě utečou, ale ti chlápci, byli vážně úplně v pohodě :D Jako... kdyby mě na ulici oslovili v Česku takoví týpci, tak asi raději uteču :D Ale v Rakousku je to fakt úplně o něčem jiném.

Chatu jsme taky měli krásnou, vařili dobře :D Nemůžu si na nic stěžovat :D Snad jen na mé cestovní lišeje... mám opravdu unikátní modřiny :DA bylo to fajn, na chvilku vypnout, nedělat si s ničím starosti, krom toho, jak se nezabít na svahu :D

Ale teď už jsem ráda, že jsem doma. Konečně mě chytila vánoční nálada... Takže se nemůžu dočkat, až budeme zdobit stromeček... A ve sklepě na mě čekají mé milované vosí úly ♥ :D MUHEHE 3:D.

No nic, teď už zpátky do reality. Pofičím se učiti :/. Mějte se fanfárově :)

Autor: Gaston Leroux

Můj názor: Dlouho jsem čekala, než jsem si tuto knížku konečně mohla přečíst. Nebyla k sehnání, ale mamka ji nakonec ukořistila :) Bohužel, gympl mě natolik zaměstnal, že mi trvalo přes 2 měsíce, než jsem ji konečně dočetla a další asi 2 týdny, než jsem se konečně (teď :D) dostala k blogu, takže toho z té knížky moc nemám :(

Každopádně když tak pátrám v paměti, vím, že z počátku mi ta kniha připadala docela stejná jako film, ale pak se to začalo více a více odlišovat, což mi zase ale nijak nevadilo, já se vždycky snažím brát knihu a film natočený podle ní jako dva samostatné příběhy. Každopádně někdy, když jsem četla řádky, v hlavě jsem slyšela hudbu pana Webera (jmenuje se tak, že jo? :D). Samotný příběh určitě není špatný, nicméně žádnou z postav jsem si neoblíbila, jako jejich filmové adaptace. Christina mi připadala ještě naivnější než ne filmu, Raoul...brr... ve filmu to byl téměř muž, tady mi připadal jako puberťák a co se Erika týče, tady to byl vážně padouch, ale stejně mě jeho životní příběh dojal. Takže ano. Pobrečela jsem si, ale jen díky Erika. Dále bych řekla, že Leroux všechno zbytečně detailně popisoval. Někdy to bylo nutné, mučírnu v posledních kapitolách bych si jen stěží dokázala představit :D, ale jindy - když to nutné nebylo - zbytečně mi to protahovalo děj a celé čtení. Nemůžu sice říct, že by mě kniha nějak šíleně nadchla, ale rozhodně nelituji, že jsem si ji přečetla :)

Anotace: Romantický příběh krásné zpěvačky a jejích dvou ctitelů, z nichž jeden je tajemným fantomem Opery, upoutá čtenáře barvitým vylíčením prostředí pařížské Opery s jejími galapředstaveními, plesy a temným zákulisím.
Na počátku příběhu fantoma Erika, ukrývajícího se kdesi v podzemí pod pařížskou Operou, stojí záhada. Když dělníci začali kopat základy k obrovské stavbě Opery, narazili na velké podzemní jezero, tvořené zřejmě jedním z ramen Seiny. Osm měsíců musely parní pumpy čerpat vodu, aby mohly být základy stavby dokončeny. Přesto se všechnu vodu vyčerpat nepodařilo a přístupy k podzemnímu jezeru musely být nakonec zabetonovány. Tím ovšem záhady neskončily, naopak. Když chtěli hudební nadšenci uložit do podzemí pod Operou schránku s nejlepšími nahrávkami operních pěvců své doby, narazili při hloubení chodby na mužskou kostru. Pravděpodobně se jednalo o vojáka, který tu padl během povstání Komuny. S tím se ovšem spisovatel Gaston Leroux nesmířil. Podle jeho vysvětlení mohla kostra patřit pouze jedinému člověku: fantomovi Opery. Podle pověstí totiž architekt Opery Charles Garnier najal jakéhosi podzemního políra Erika, známého svou krutostí a sadismem. Jenomže Eric si prý místo dozorování stavby vybudoval v podzemí nádherný palác, k němuž vedla cesta jen po hladině podzemního jezera. A tak představa tajemného fantoma, zamilovaného do zpěvačky Christiny Daaéové, chystajícího nejrůznější intriky a plujícího na loďce pod Operou, vůbec není neskutečná...

Zdravím :)

Tak jakpak válčíte s přicházející zimou? Smutníte po teplu, nebo se na zimu naopak těšíte? :) Já to mám tak, i onak. Po létě vyloženě netoužím, ale někdy je ta kosa vážně k nevydržení. Ale pořád se raději přivleču v zimě, než abych umírala horkem jako v létě, kdy pak postupně už není co sundávat... :D

Není možné jak ten čas běží, za rohem Vánoce a já nevím, co komu zase podaruju. Na Vánoce se těším, stromeček, cukroví... (dárky :D), ale zase všechny ty trapné filmy se Santa Clausem, v telce bestak nebude ani jeden film se špatným koncem, a tak mi nezbyde nic jiného než truchlit nad zamilovanými párečky, jak v televizy, tak v reálu... Nesnaším tuhle... "zimní osamělou depku"... A aby toho nebylo málo, tahle depka bude mít pokračování a dokonce dvě. První? Silvestr. Zatímco moji kamarádi budou slavit spolu, já budu muset sedět doma na zadku, protože má být rodina "pohromadě", i když rodiče budou sedět u telky a já budu zavřená v pokoji. O půlnoci si ťuknem a "dobrou". A pak další pokračování na jaře... Sluníčko svítí, ptáčci zpívají, všichni se milují... Bu!... Bu! Bu! Bu! Bu! BU! :D Ano, jsem zoufalá :D

Takže já už zase letím :D Protože bych tu napsala kdo, ví co :D

A jó, ještě jedna věc... Když jsem se dostala k těm Vánocům a dárkům... co kupujete rodině a přátelům letos vy? :)